12 C 103/2022-25 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 13. 9. 2022 se žalobci domáhají proti žalovanému ochrany rušené držby spočívající v uložení povinností žalovanému specifikovaných ve výroku I. usnesení s odůvodněním, že dotyčný, který je jejich strýcem, jako vlastník sousedního pozemku svémocně ruší jejich držbu vlastnického práva k části jejich zahrady a sklepa pod ní, která trvá již desítky let, kdy rušení držby spočívá v zamezení přístupu do této části zahrady a sklepa z ostatních pozemků v držbě žalobců prostřednictvím drátěného plotu. Žalobci jsou jako dědicové právními nástupci svého otce [celé jméno žalobce], narozeného 21. 4. 1966, posledně bytem jako žalobci, zemřelého dne 6. 7. 2021. Po jeho smrti se žalobci ujali držby i pozemků parc. č. st. [číslo], kde stojí rodinný dům [adresa], a zahrady na pozemcích parc. [číslo] jejíž součástí je rovněž část pozemku parc. č. st. [číslo], která je předmětem tohoto řízení. Vstup na tuto část pozemku byl přes branku z pozemku parc. [číslo] dále byla přístupná ze zahrady na pozemku parc. [číslo]. Nyní je v důsledku konání žalovaného vstup zamezen a je tak rušena držba žalobců. Předmětná část pozemku parc. č. st. [číslo] tvoří již minimálně šedesát let severozápadní cíp zahrady, lze ji vymezit jako část pozemku parc. č. st. [číslo] v k. ú. [obec], která je ohraničena opěrnou zdí s plotem a hranicemi s pozemky parc. [číslo] v k. ú. [obec] (dále jako„ cíp“). Pozemky parc. č. st. [číslo], [číslo] a [číslo] jsou ve vlastnictví žalobců podle skutečného stavu i podle stavu evidovaného v katastru nemovitostí. Pozemek parc. č. st. [číslo] je podle stavu evidovaného v katastru nemovitostí ve vlastnictví žalovaného, avšak jeho cíp již desítky let drží žalobci (resp. jejich právní předchůdci) a došlo k vydržení vlastnického práva k cípu. Otec žalobců se ujal držby vlastnického práva k cípu nejpozději 4. 1. 1995, kdy bylo do katastru nemovitostí zapsáno jeho vlastnické právo k zahradě na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] (tehdy parc. [číslo] v k. ú. [obec]), cíp užíval společně se zbytkem zahrady ležícím na pozemcích parc. [číslo]. Z přiložených čestných prohlášení blízkých příbuzných (bývalé manželky, švagrové a bratra žalobce) plyne, že otec žalobců celou zahradu nepřetržitě a nerušeně užíval, jako by byl jejím vlastníkem, žalovaný cíp nikdy neužíval ani neměl k jeho užívání žádné námitky. Uvedené se týká rovněž sklepa, který je umístěn pod opěrnou zdí, která odděluje cíp od zbytku pozemku parc. č. st. [číslo]. Celou zahradu i sklep užívají i žalobci. Navíc současné zakreslení pozemků do katastrální mapy neodpovídá historickým geometrickým plánům, tudíž z většiny se ve skutečnosti jedná o tzv. držbu vlastnickou. Vlastnického práva se žalobci domáhají samostatnou žalobou na určení vlastnického práva. Žalobce ad a) zjistil dne 8. 8. 2022, že žalovaný umístil drátěný plot mezi pozemky parc. [číslo] parc. č. st. [číslo], mříž mezi pozemek parc. č. st. [číslo] a parc. [číslo] drátěný plot na dvůr mezi pozemky parc. č. st. [číslo] a parc. č. st. [číslo]. Umístěné zábrany brání užívání cípu, a to trvale a nepřekonatelně, plot na dvoře pak brání přístupu do sklepa, poněvadž jediná přístupová cesta do něj vede přes dvůr na pozemku parc. č. st. [číslo]. Jedná se tak o svémocné rušení držby ve smyslu § 1003 o. z. Žalovaný je jen knihovním vlastníkem pozemku parc. č. st. [číslo], jeho část spočívající v cípu a sklepu ale nikdy neužíval a nikdy se neujal jeho držby, navíc k cípu ani nemá fyzický přístup ze svých pozemků, nemá vůli jej užívat. Konání žalovaného je navíc v rozporu s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 6. 2021, č. j. 30 A 50/2021-63, kterým byl přiznán odkladný účinek správní žalobě podané otcem žalobců proti rozhodnutí stavebního úřadu o povolení přestavby budovy žalovaného na pozemcích parc. č. st. 544 a st. 603. Nadto k umístění plotů ani mříže nebylo vydáno žádné rozhodnutí stavebního úřadu o umístění nebo povolení stavby a jedné se o tzv. černou stavbu. 2. Soud s ohledem na běh krátké lhůty stanovené v ust. § 177 odst. 1 o. s. ř. ve věci nenařizoval jednání, kdy vyšel z listinných důkazů přiložených k návrhu, na základě kterých byly dostatečně prokázány relevantní skutečnosti. 3. Soud nejprve posuzoval, zda byla žaloba podána včas, tedy ve lhůtě podle § 1008 o. z. Soud vyšel z toho, že žalobci tvrdí rušení držby žalovaným ode dne 8. 8. 2022, kdy nebyly zjištěny odlišné informace, a proto soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána včasně. Přistoupil tudíž k jejímu věcnému posouzení; přitom postupoval podle právní úpravy citované níže. 4. Podle § 177 odstavce 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat. 5. Podle § 178 o. s. ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. 6. Podle § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav. 7. Předně soud k charakteru řízení ve věcech ochrany z rušené držby v souladu s např. usnesením Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1672/17, uvádí, že toto řízení je svou povahou srovnatelné s řízením o předběžném opatření, neboť, jak vyplývá z ustanovení § 177 až § 180 o. s. ř., rozhodnutím soudu není jakkoli prejudikována případně sporná otázka právních vztahů, které stojí v pozadí rušené držby, soud se v řízení omezuje na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení (ustanovení § 178 o. s. ř.). Jednání v prvním stupni přitom není třeba nařizovat. Výsledkem řízení je rozhodnutí, které do práv a povinností účastníků zasahuje nikoli konečným způsobem, když úkolem soudu je poskytnout ochranu před zřejmým zásahem do posledního fatického stavu a zabezpečit mezi dotčenými osobami pořádek a klid. Aktivně legitimován k podání žaloby je ten, jehož fakticky pokojný stav byl zřejmým zásahem narušen a pasivně legitimován ten, kdo svým jednáním zasahuje. 8. V souladu s výše uvedenými ustanoveními a judikaturou se proto soud soustředil na konkrétní tvrzení žalobců ohledně pokojného faktického stavu držby z jejich strany a na tvrzení ohledně svémocného rušení držby žalobců žalovaným. K žalobě žalobci připojili následující listiny: Doručenkou ze dne 13. 9. 2022 bylo doloženo podání žaloby na určení hranic pozemků a vlastnického práva ke zdejšímu soudu. Z výpisu z katastru nemovitostí k [list vlastnictví] ke dni 5. 9. 2022 pro k. ú. [obec] se podává, že žalobci jsou spoluvlastníci, každý o ideálním podílu ½, parcel č. st. [číslo], č. st. [číslo], [číslo] [číslo] to na základě usnesení soudu o dědictví ze dne 21. 6. 2022, č. j. [číslo jednací], s právními účinky zápisu ke dni 20. 7. 2022. Z výpisu z katastru nemovitostí k totožnému [list vlastnictví], s účinností ke dni 21. 7. 2021, vyplývá, že k danému datu byl vlastníkem uvedených nemovitostí pan [celé jméno žalobce], [datum narození], tj. otec žalobců, přičemž nemovitosti nabyl na základě Smlouvy o převodu nemovitostí RI [číslo] 1991 ze dne 2. 10. 1991 a Darovací smlouvy V12 [číslo] ze dne 22. 12. 1994 s vkladem ke dni 4. 1. 1995. Z výpis z katastru nemovitostí k [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem parcel č. st. [číslo], [anonymizováno] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] kdy dané nemovitosti nabyl mezi roky 1983 až 1999. V čestném prohlášení ze dne 21. 5. 2021 paní [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bývalá manželka otce žalobců v letech 1991 až 2015, uvedla, že v době převodu nemovitostí na otce žalobců v devadesátých letech měli všichni účastníci včetně ní za to, že celý severozápadní cíp zahrady včetně sklepa pod ním přechází do vlastnictví jejího bývalého manžela jako součást jím nabývané části zahrady, kdy průběh hranice byl po celou dobu respektován ze strany otce žalobců i žalovaného, přičemž její rodina pak danou zahradu včetně severozápadního cípu po celou dobu trvání manželství v dobré víře nerušeně užívala a starala se o ni. Její bývalý manžel i jejich děti cíp užívali i nadále, ze strany žalovaného nikdy v minulosti nedošlo ke zpochybnění daného stavu. V čestném prohlášení ze dne 28. 4. 2021 paní [jméno] [příjmení], [datum narození], jež je sestrou [jméno] [celé jméno žalobkyně] a bývalou švagrovou otce žalobců, mj. uvedla, že za dobu trvání manželství otce žalobců a její sestry dotyčné navštěvovala v místě bydliště, a to i s dalšími členy rodiny, příležitostně jim asistovala při pracích na domě, tak i na zahradě, od devadesátých let neměla nikdy pochybnosti o tom, že celý severozápadní cíp zahrady včetně sklepa pod ní je ve vlastnictví otce žalobců jako součást jeho zahrady. Neboť ji s rodinou od dané doby nerušeně užíval, mj. na území severozápadního cípu sázeli a opečovávali stromy a okrasné keře, ve sklepě otec žalobců skladoval potraviny, na zahradu na