3 C 138/2018-105 — Okresní soud v Semilech

Předmětem řízení podle žaloby podané dne 8. 2. 2018 byl nárok na zaplacení peněžitého plnění uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku včetně příslušenství v podobně úroku a úroku z prodlení, dále též zaplacení částky 797,03 Kč. Tvrzeno bylo, že žalobce je na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2017 s účinností od 1. 8. 2017 nabyvatelem pohledávky [právnická osoba] (dále jen původní věřitel), vzniklé za žalovaným z titulu smlouvy o sporožirovém účtu [číslo] respektive smlouvy ze dne 6. 4. 2016 o poskytnutí úvěru na takovém účtu. Žalovanému byl poskytnut úvěrový limit 5 000 Kč, čerpaný úvěr byl žalovaný povinen splácet se sjednaným úrokem 18,9%, k tomu platit ceny za služby spojené s vedením úvěru, avšak úvěr čerpal v rozporu se smlouvou, čímž mu vznikl nepovolený debetní zůstatek, který neuhradil ani po výzvě původního věřitele se stanovenou lhůtou k zaplacení a s upozorněním na ukončení smlouvy v případě neuhrazení dluhu. Ke dni postoupení 1. 8. 2017 činil debetní zůstatek 6 919,38 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok z úvěru 716,10 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení 322,75 Kč. Ode dne následujícího po nabytí účinnosti postoupení pohledávky na žalobce (tj. od 2. 8. 2017) byl žalobcem nárokován z dlužné jistiny 5 880,53 Kč dále přirůstající smluvní úrok v roční sazbě 18,9% ročně a úrok z prodlení v sazbě 8,05% ročně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoli mu byla žaloba doručována do vlastních rukou postupem uvedeným v ust. § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), přičemž žalovaný žalobu i výzvu k vyjádření se k žalobě osobně převzal již 27. 8. 2018. Řízení bylo přerušeno s ohledem na insolvenční řízení vedené ohledně žalovaného (a jeho manželky) pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], a to od prosince 2018 do vydání usnesení [název soudu] pod č. j. [insolvenční spisová značka] [číslo] dne 16. 5. 2002, jímž bylo insolvenční řízení zastaveno a schválené oddlužení žalovaného zrušeno s ohledem na neplnění podstatných povinností podle schváleného způsobu oddlužení dlužníkem. Zpětvzetím části žaloby ze dne 17. 6. 2022 žalobce omezil předmět řízení o částku 797,03 Kč (představující dále uvedené příslušenství), tudíž soud dle § 96 odst. 1 – 4 o. s. ř. výrokem II ohledně této částky řízení zastavil. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě listinných důkazů, neboť takový postup byl možný a žalobkyně s ním souhlasila výslovně již v žalobě, u žalovaného bylo možné souhlas dovodit absencí reakce na usnesení soudu ze dne 16. srpna 2018, č. j. 3 C 138/2018-12. Jím byl totiž žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě soudem stanovené vyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, a zároveň byl upozorněn, že pokud tak neučiní, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. je k stručnému závěru o skutkovém stavu a právním posouzení věci uváděno následující. Smlouvou o postoupení pohledávek (postoupení smlouvy dle § 1895 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.)) ze dne 28. 7. 2017, účinnou ke dni 1. 8. 2017, spolu se seznamem, byla [právnická osoba] postoupena pohledávka na žalobce, a to z titulu smlouvy o osobním účtu vedeném uvedenou bankou pro žalovaného (resp. smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru k účtu č. [bankovní účet]). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v přípise ze dne 29. 8. 2017 samotným původním věřitelem. Dále soud skutkově a právně zavřel, že žalovaný s původním věřitelem ([příjmení]) uzavřel smlouvu o osobním účtu [číslo] dále dne 6. 4. 2016 smlouvu o kontokorentním úvěru (ve smyslu právní úpravy šlo o smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z.) na tomto účtu. Banka se zavázala poskytnout žalovanému kontokorent (tj. úvěr) ve výši až 5 000 Kč, žalovaný naopak měl tento úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 18,9% ročně a platit za služby spojené s vedením kontokorentu (stanoveno v Sazebníku); zavázal se nepřekročit výši kontokorentu. Za porušení smluvních podmínek žalovaným (zejm. platit řádně závazky) byl původní věřitel oprávněn prohlásit úvěr a další pohledávky za okamžitě splatné (článek III.3.). Žalovaný své povinnosti ke splácení úvěru neplnil, resp. v řízení netvrdil ani neprokázal opak, zatímco žalobce prokázal právní titul svého nároku uzavřenými smlouvami. Výpisem z citovaného účtu pak bylo doloženo, že žalovaný úvěr postupně čerpal, nicméně ke dni 1. 8. 2017, kdy byla pohledávka postoupena na žalobce, činil zůstatek úvěru 5 880,53 Kč, úrok z úvěru kapitalizovaný na 716,10 Kč, úrok z prodlení 322,75 Kč. Podle tvrzení žalobce (vůči kterému žalovaný neměl připomínky, zejm. netvrdil vyšší částky) bylo v rámci insolvenčního řízení na úhradu dluhu žalovaného poukázáno od insolvenčního správce v období od podání žaloby (8. 2. 2018) do data sepisu částečného zpětvzetí žaloby (17. 6. 2022) poukázáno 12 plateb v celkové výši 797,03 Kč (viz výše uvedená částka částečného zpětvzetí žaloby). Dílčí platby byly započítány ze strany žalobce na kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni postoupení pohledávky (tj. na částku 322,75 Kč), a to ve výši 116,63 Kč dne 17. 9. 2019, ve výši 48,62 Kč dne 26. 11. 2019, ve výši 16,35 Kč dne 23. 1. 2020, ve výši 46,66 Kč dne 22. 5. 2020, ve výši 88,82 Kč dne 22. 6. 2020 a ve výši 5,67 Kč dne 3. 8. 2020, dále na zůstatek kapitalizovaného úroku z úvěru (dne 3. 8. 2020 částka 20,39 Kč, dne 1. 9. 2020 částka 13,52 Kč, dne 23. 11. 2020 částka 69,17 Kč, dne 16. 12. 2020 částka 117,13 Kč, dne 18. 1. 2021 částka 58,10 Kč, dne 22. 2. 2021 částka 96,82 Kč a dne 16. 2. 2021 částka 99,15 Kč). Vzhledem k tomu tak žalobě bylo vyhověno v dlužné jistině, která se ode dne postoupení pohledávky na žalobce ve výši 5 880,53 Kč nezměnila, dále v kapitalizovaném úroku z úvěru, který k datu 1. 8. 2017 zůstal dosud neuhrazen částkou 241,82 Kč a úrok z prodlení ve výši 644,35 Kč, úrok z úvěru ve výši 1 512,78 Kč, a dále od 17. 2. 2021 do zaplacení přísluší žalobci z dlužné jistiny 5 880,53 Kč úrok z prodlení v sazbě 8,05% ročně (§ 1968, § 1970 o. z., nař. vlády č. 351/2013 Sb.) a úrok z úvěru 18,90% ročně. Ve věci úspěšnému žalobci bylo vůči neúspěšnému žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř.), které tvoří jednak soudní poplatek 400 Kč, a dále náklady právního zastoupení 2 057 Kč. Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby, a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014 (dále jen AT). Do doby podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby – vždy po 200 Kč, dále o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) - c), odst. 5 písm. a), vyhl. č. 177/1996 Sb.). Aplikace ustanovení § 14b AT odpovídá výši předmětu řízení (do 50 000 Kč) a okolnosti, že žaloba byla podána shodným žalobcem na ustáleném vzoru opakovaně (u zdejšího soudu např. sp. zn. 10 C 4/2017, 5 C 68/2017, 6 C 80/2017). Po zahájení řízení jde o odměnu advokáta za 1 úkon právní služby v podobě částečného zpětvzetí žaloby ohledně částky 797,03 Kč, tj. o odměnu ve výši 500 Kč (§ 8 odst. 1, § 7 bod 2 AT), a náhradu hotových výdajů k tomuto úkonu – 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 AT). Konečně náklady právního zastoupení tvoří náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 357 Kč (0,21 x (600 + 300 + 500 + 300)). Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalovanému stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaný ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdil) žádné relevantní důvody.