6 C 76/2022-40 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 16. 5. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky 24 875,14 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] (dále jen banka) s žalovaným uzavřela dne 24. 3. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr s úrokem 15,99 % ročně a poplatkem 28 Kč v měsíčních splátkách po 560 Kč vždy k 13. dni v měsíci. Žalovaný dohodnuté podmínky splácení neplnil a banka úvěr zesplatnila ke dni 18. 8. 2020. K tomu dni činil dluh na jistině 23 402,54 Kč, na úroku 1 420,47 Kč, na úroku z prodlení 24,13 Kč a na poplatcích 28 Kč. Po zesplatnění žalovaný nic neuhradil. Celkem žalovaný uhradil 22 281 Kč. 2. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. rozhodl soud o žalobě rozsudkem bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. Žalovaný žádné důkazy nepředložil a k žalobě samé se nevyjádřil. 3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupení pohledávky žalobkyni je doloženo smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 7. 12. 2020 a oznámením věřitele o postoupení pohledávky žalovanému ze dne 15. 12. 2020. 4. V řízení byly ke zjištění skutkového stavu provedeny následující důkazy. 5. Návrhem žalovaného ze dne 21. 3. 2017 a akceptací návrhu ze strany žalobkyně dne 24. 3. 2017 je prokázáno uzavření smlouvy o úvěru. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 30 000 Kč a žalovaný ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr splácet v 96 měsíčních splátkách po 557 Kč vždy k 13. dni v měsíci. Úroková sazba byla dohodnuta v efektivní výši 15,99 % ročně. Celková částka k zaplacení činila 53 472 Kč. V návrhu na uzavření smlouvy žalovaný uvedl své výdělkové poměry (27 641 Kč měsíčně), zaměstnavatele a označil své měsíční výdaje v podobě jiných závazků 12 177 Kč. Dále uvedl, že je ženatý, počet členů v domácnosti 3 a bydlí v domě v osobním vlastnictví. Podle protokolu o prověření úvěruschopnosti banka vycházela z příjmu žalovaného 27 641 Kč, který ověřila výpisem z účtu, na který byla výplata žalovanému zasílána. Mezi výdaje banka zohlednila závazky žalovaného ve výši 12 177 Kč a ostatní výdaje na bydlení, stravu a ošacení ve výši 13 700 Kč. Při nové splátce úvěru 557 Kč činily po odečtení výdajů volné měsíční prostředky žalovaného 1 207 Kč měsíčně. 6. Výpisem z účtu žalobkyně je prokázáno, že dne 24. 3. 2017 byla na účet žalovaného, který žalovaný uvedl v návrhu na uzavření smlouvy, převedena částka 30 000 Kč. Podle výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] žalovaný uhradil celkem 22 281 Kč. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Soud na základě provedeného dokazování uzavřel, že v řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy mezi účastníky o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovanému ve výši 30 000 Kč. Tato částka také byla žalovanému zaslána na jím uvedený účet. Před uzavřením smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému předsmluvní informace podle § 95 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru a současně učinila úkony pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dostatečným způsobem ověřila příjmy žalovaného, vycházela z nepodhodnocených výdajů domácnosti a zohlednila také stávající a nové závazky žalovaného. Bezdlužnost žalovaného rovněž ověřila v příslušných rejstřících. Nicméně zjištění, že žalovaný po zaplacení všech svých výdajů a závazků bude mít k dispozici pouze rezervu 1 207 Kč měsíčně, mělo vést žalobkyni k závěru, že jakýkoliv mimořádný výdaj žalovaného, který sebou běžný život tříčlenné domácnosti přináší, bude mít za následek nemožnost hradit své závazky. Za této situace bylo podle soudu nezodpovědné a neodpovídající odborné péči věřitele, pokud žalobkyně žalovanému poskytla nový úvěr, byť s minimální měsíční splátkou a v takovém případě je smlouva neplatná podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Byť ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru hovoří o možnosti spotřebitele uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, což by zakládalo neplatnost relativní, je nutno přistoupit ke komunitárnímu výkladu daného ustanovení, které je v rozporu s unijním právem, konkrétně s články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18) a je třeba posoudit úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou. 11. Výplatou částky 30 000 Kč na základě neplatné smlouvy tedy vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení podle § 2991 o. z. a žalovaný povinen tuto částku žalobkyni vrátit. Jak vyplývá z výpisu z účtu žalovaného, uhradil celkem 22 281 Kč a k zaplacení tedy zbývá 7 719 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 719 Kč a v částce 17 156,14 žalobu zamítl včetně požadovaného úroku 15,99 % ročně, neboť vzhledem k neplatnosti smlouvy nelze k žádným ujednáním ve smlouvě přihlížet. 12. Úrok z prodlení soud přiznal podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na neplatnost smlouvy nenastala splatnost úvěru dle smlouvy, ale je vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z. Dopisem ze dne 3. 8. 2020 vyzvala banka žalovaného k okamžitému splacení celého zůstatku úvěru do 7 dnů od data splatnosti, tj. od 18. 8. 2020. Splatnost dlužné splátky i přes nesprávnou právní kvalifikaci v podobě zesplatnění úvěru tak nastala 25. 8. 2020. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení od 1. 11. 2020 (jak bylo požadováno v žalobě) do zaplacení z částky 7 719 Kč a ve zbytku požadovaného úroku z prodlení žalobu zamítl. 13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný měl v řízení převážný úspěch, protože mu však v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.