90 C 28/2021-42 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně požadovala na žalovaném zaplacení částky 3 510 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 613,81 Kč. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, přičemž žalovaný tuto svou povinnost splnil dne 1. 4. 1991. V souladu se zněním zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích vznikla žalovanému povinnost hradit televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně. Jelikož žalovaný neuhradil poplatky za dobu od listopadu 2018 (včetně) do prosince 2020 (včetně), vznikl žalovanému vůči žalobkyni dluh v celkové výši 3 510 Kč (26 x 135 Kč) s kapitalizovaným úrokem ve výši 613,81 Kč (při splatnosti každého dílčího poplatku 135 Kč k 15. dni příslušného kalendářního měsíce). 2. Žalovaný podal odpor proti ve věci vydanému platebnímu rozkazu ze dne 6. 12. 2021, č. j. 90 C 28/2021-19, v němž uvedl, že s žalobou nesouhlasí, v předmětném období nevlastnil nemovitost ani televizní přijímač. 3. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)), neboť žalobkyně nepožádala o odročení jednání, ke kterému se nedostavila se záměrem nenavyšovat náklady soudního řízení, naopak souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Ani žalovaný nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu, pouze v den jednání sdělil elektronickým podáním s ověřeným podpisem, že se jednání nezúčastní, jelikož věc považuje za vyřízenou – částku 3 510 Kč zaplatil na pobočce [právnická osoba] v [obec] složením na hotovosti v pokladně. Učinil tak proto, aby se vyhnul nepříjemnostem, i když s žalobou nesouhlasí. 4. Ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. je k stručnému závěru o skutkovém stavu a právním posouzení věci uváděno následující. 5. Žalovaný prostřednictvím tiskopisu„ Přihláška televizního poplatníka“ přihlásil svůj televizní přijímač 1. 4. 1991, a to na adrese [adresa žalovaného], přičemž podle potvrzení České pošty, s. p. nebyly dosud údaje o přihlášení žalovaného jako poplatníka televizních poplatků žádným způsobem změněny. Soud má dále za prokázané, že dopisem ze dne 5. 3. 2021 byl žalovanému prostřednictvím České pošty zaslán přehled nezaplacených předpisů (za dobu od 15. 12. 2008 do prosince 2020 v celkové výši 33 052 Kč) a současně byl vyzván, aby uhradil dlužnou částku ve výši 33 052 Kč. Poukazováno bylo na to, že uvedená částka není dosud uhrazena, dále na právní úpravu televizních poplatků; výzva byla žalovanému doručována dle potvrzené poštovní dodejky do vlastních rukou na adrese uvedené ve výše zmíněném přihlášení poplatníka televizních poplatků, přičemž ke dni 10. 3. 2021 mu byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky a zásilka uložena na poště do 22. 3. 2021. Zároveň žalobkyně nemůže z hlediska procesních zásad o pravidlech dokazování prokazovat negativní skutečnost, přičemž žalovaný o zaplacení televizního poplatku v uvedených měsících či později do doby rozhodnutí soudu ničeho netvrdil a neprokázal, resp. z jeho stanoviska zjevně vyplývá, že na těchto poplatcích ničeho neuhradil. Ze specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku soud zjistil, že kapitalizovaný úrok ke dni podání žaloby činí 613,81 Kč. 6. V den nařízeného jednání žalovaný zaslal elektronicky – avšak ve formátu, který nebylo možné ověřit a jako elektronicky neověřenou listinu – nafocenou listinu o vkladu částky 3 510 Kč na účet zástupce žalobkyně uvedený v žalobě k platbě předmětu řízení, tj. na účet č. [bankovní účet], s označením platby prostřednictvím VS taktéž specifikovaného v žalobě – [číslo], a to prostřednictvím pobočky [právnická osoba] v [obec], [ulice a číslo]. Zachycený záběr listiny obsahuje i podací razítko pobočky banky a nečitelný podpis jejího pracovníka. Z tohoto dokladu vyplývá, že dosud nebyla žalovaným učiněna žádná platba na úroky z prodlení ve výši 613,81 Kč. 7. Po právní stránce soud uzavřel, že věc se řídí příslušnými ustanovením zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ zákon o poplatcích“). Podle § 3 odst. 2 zákona o poplatcích je poplatníkem televizního poplatku mj. fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač. Dle § 7 odst. 2 zákona o poplatcích, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 8 odst. 2 zákona o poplatcích je poplatník povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, že se stal poplatníkem, v oznámení uvést údaje obsažené v § 8 odst. 3 písm. a) zákona o poplatcích. Podle odst. 6 je poplatník povinen písemně oznámit provozovateli změny o těchto skutečnostech. Podle odst. 8 písm. a) je povinen odhlásit se z evidence poplatků poplatník, který přestal být poplatníkem podle tohoto zákona. 8. Z citovaných ustanovení vyplývá, že povinnost platit televizní poplatky se pojí s vlastnictvím televizního přijímače, přičemž skutkově nebylo zjištěno, a žalovaný to ani netvrdil, že by splnil povinnost k odhlášení z evidence poplatníků za současně splněné podmínky, že přestal být skutečně poplatníkem, tj. přestal být vlastníkem. Okolnost, že žalovaný v řízení tvrdil, že po uvedenou dobu nevlastnil televizní přijímač, na uvedené povinnosti k úhradě televizního poplatku ničeho nemění, jelikož z výše citované právní úpravy a propojení jednotlivých ustanovení plyne, že je podstatné – to prioritně za situace, kdy poplatník v minulosti podal přihlášku poplatníka televizního poplatku – zda poplatník postupoval ve smyslu shora citovaného ů 8 odst. 8 písm. a) zák. č. 348/2005 Sb. a splnil povinnost odhlásit se z evidence poplatníků. Žalovaný tvrzení o splnění této povinnosti ani přes výzvu soudu ve smyslu § 118a odst. 1 o. s. ř., udělenou při jednání, nedoplnil, natož, aby k takovému tvrzení označil důkazy (§ 118a odst. 3 o. s. ř.). Na základě výše uvedeného shledal soud požadavek žalobkyně na zaplacení částky 3 510 Kč oprávněným. Rozhodnutí o povinnosti žalovaného tuto částku žalobkyni zaplatit bylo ke dni 21. 4. 2022, kdy bylo soudem nařízeno jednání (o jehož termínu byl žalovaný informován již ke dni 24. 3. 2022 doručením předvolání do datové schránky), vydáno – viz výrok I tohoto rozsudku – přes žalovaným zaslanou elektronickou fotografii potvrzení o vkladu částky 3 510 Kč dne 21. 4. 2022 v 9:58 hodin na účet zástupce žalobkyně. Na základě tohoto neověřeného dokladu nelze mít za bezpečně prokázané, že žalovaný skutečně platbu provedl, k jejímu provedení přitom měl žalovaný dostatek prostoru v době od výzvy žalobkyně, zahájení řízení – resp. od doručení platebního rozkazu a žaloby, jakož i od nařízení jednání. Pokud skutečně ve smyslu § 1957 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) k připsání částky 3 510 Kč na účet poskytovatele platebních služeb žalobkyně k 21. 4. 2022 došlo, bude na žalobkyni, aby započetla toto plnění na jistinu dluhu žalovaného, a prostřednictvím tohoto rozsudku se již vymáhání jistiny dluhu 3 510 Kč nebude moci domáhat. 9. Podle § 10 zákona o poplatcích platí, že nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Z uvedeného důvodu byl s přihlédnutím k § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, oprávněným shledán též nárok žalobkyně na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 613,81 Kč, který je takto vyčíslen do data prodlení 27. 10. 2021 (do data podání žaloby). Z výše uvedeného se navíc jednoznačně podává, že žalovaný dosud žádnou část z oprávněného nároku žalobkyně a úrok z prodlení neuspokojil, nakonec ani nepoukázal v tomto směru žalobkyni žádnou platbu. 10. Ve věci úspěšné žalobkyni bylo vůči neúspěšnému žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř.), které tvoří jednak soudní poplatek 1 000 Kč, a dále paušální náhrada ve výši 200 Kč (dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. za 2 úkony po 100 Kč – konkrétně za výzvu k plnění a za žalobu) a ve výši 300 Kč (dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za písemné vyjádření po podání žaloby k odporu žalovaného). Nebyly přiznány náklady právního zastoupení (viz nález Ústavního soudu ČR z 24. 7. 2013, sp. zn. I ÚS 3344/12). K nároku na náhradu nákladů řízení lze za shora popsané situace poznamenat, že žalobkyni by tento nárok příslušel i v případě, že by v následujícím čase bylo jednoznačně postaveno najisto, že k úhradě částky 3 510 Kč ze strany žalovaného skutečně k 21. 4. 2022 došlo, a žalobkyně by vzala ohledně jistiny žalobu zpět. Šlo by totiž o situaci, že by žaloba byla podána důvodně a vzata zpět by byla až pro chování žalovaného (úhrada požadované částky po podání žaloby v průběhu řízení), přičemž na to pamatuje ust. § 14