10 C 135/2022-50 — Okresní soud v Semilech

1. Předmětem řízení podle žaloby podané dne 13. 5. 2022 původní žalobkyní [právnická osoba], [IČO] (dále v odůvodnění případně jen„ původní žalobkyně“) byly nároky na peněžité plnění s příslušenstvím – vše uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel dne 25. 4. 2018 s úvěrující [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], [IČO] (dále v odůvodnění případně jen„ původní úvěrující“), neplnil však podmínky této smlouvy zejm. v pravidelném splácení úvěru a úroků z něj sjednaného na 6,4% ročně. Proto původní úvěrující využila smluvního oprávnění a k 14. 11. 2019 zesplatnila celý závazek žalovaného, který k uvedenému dni činil 18 940,44 Kč na jistině úvěru, 508,91 Kč na úrocích z úvěru a 457,53 Kč na úrocích z prodlení. 2. Usnesením ze dne 28. 11. 2022, č. j. 10 C 135/2022-19 bylo dle § 107 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) soud připustil vstup do řízení nynější žalobkyni, resp. rozhodl tak, že na straně žalující se s žalobkyní pokračuje místo původní žalobkyně, která ztratila způsobilost být účastníkem řízení svým zánikem k datu 31. 10. 2022, přičemž nástupnickou společností je právě nynější žalobkyně. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v průběhu řízení byl procesně nečinný. 4. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se k němu bez omluvy nedostavil. 5. Z provedených důkazů zjistil soud následující skutkové okolnosti. 6. Z návrhu č. [rok] [anonymizováno] [číslo] na uzavření smlouvy o úvěru„ [anonymizována dvě slova]“, podepsaného žalovaným dne 23. 4. 2018 a z korespondence původní úvěrující ze dne 25. 4. 2018 má soud za prokázané, že původní úvěrující se zavázala žalovanému jako úvěrovanému poskytnout úvěr ve výši celkem 31 500 Kč, z toho 30 000 Kč jako úvěr bez prokazování účelu jeho poskytnutí, 1 500 Kč pak na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru. Úvěr bez prokazování účelu, tj. částka 30 000 Kč měla být ze strany původní úvěrující poskytnuta žalovanému ve prospěch účtu [číslo] [bankovní účet], vedeného taktéž u původní úvěrující. Žalovaný převzal závazek splatit úvěr s fixní úrokovou sazbou 16,4 % ročně měsíčními splátkami ve výši 1 402 Kč, v počtu 24 a se splatností každé splátky k 16. dni v měsíci. Součástí smlouvy byly označeny Obecné obchodní podmínky, Produktové obchodní podmínky pro úvěry a Sazebník poplatků. Ve smlouvě bylo zřetelně a srozumitelně uvedeno, a to vedle ujednání o poplatku za úvěr 1 500 Kč, který byl i zároveň součástí úvěrové jistiny, jakou výši (11,48 % ročně) činí roční procentní sazba nákladů, jakož i to, že žalovaný má úvěrující zaplatit celkem 33 788,04 Kč. 7. Původní úvěrující posuzovala úvěruschopnost žalovaného, k čemuž měla údaje o žalovaném – jeho pracovním poměru u společnosti [právnická osoba], [IČO], o jeho čisté měsíční mzdě 15 000 Kč, o tom, že je svobodný a bydlí u rodičů, kterým přispívá 2 000 Kč měsíčně, že jeho pravidelné výdaje na domácnost jsou 4 500 Kč měsíčně, dále že má jeden kontokorentní úvěr s limitem 1 000 Kč. Dále bylo listinami prokázáno, že původní úvěrující provedla lustraci žalovaného v databázi dlužníků, v insolvenčním rejstříku, rovněž provařovala platnost občanského průkazu, použitého k ověření totožnosti žalovaného, v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Na základě uvedeného vyhodnotila, že z čisté měsíční mzdy žalovaného ve výši 15 000 Kč zbývalo po odečtení měsíční splátky sjednané předmětnou úvěrovou smlouvou (1 402 Kč) žalovanému celkem 13 598 Kč, což se jevilo dostačujícím na výše prezentované a ověřené výdaje. 8. Zprávou, kterou soud vyžádal pro účely řízení od původní úvěrující, bylo prokázáno, že žalovanému byla ve prospěch jeho účtu [číslo] [bankovní účet] poukázána částka 30 000 Kč dne 25. 4. 2018, zároveň to, že žalovaný byl jediným disponentem s podpisovým oprávněním k citovanému účtu. 9. Souhrnným výpisem k úvěru označenému číslem návrhu uvedeným v odst. 6 odůvodnění bylo prokázáno, že žalovaný úvěr splátkami 1 402 Kč řádně nesplácel. Konkrétně byl s dílčími splátkami v prodlení v průběhu období již od 18. 6. 2018, avšak alespoň prováděl úhradu části splátek, případně je hradil částečně po splatnosti. Počínaje však obdobím července 2019 již splátky nebyly hrazeny. V tomto směru lze také připomenout, že okolnost nesplácení úvěru je de facto záporným tvrzením žalobkyně, které dle zásad důkazního břemene nemůže prokazovat, proto bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval, že úvěr řádně splácel. 10. Výzvou z 5. 9. 2019 původní úvěrující vyzvala žalovaného k okamžité úhradě do té doby splatného dluhu z předmětné smlouvy o úvěru s ohledem na prodlení žalovaného (k uvedenému datu jeho závazky po splatnosti dosahovaly částky 7 064,85 Kč). Úvěrující vyzvala žalovaného k úhradě do 20. 10. 2019, pro případ neakceptování výzvy žalovaným upozornila, že bude požadovat úhradu celé úvěrové jistiny a příslušenství. Následně výzvou ze 14. 11. 2019 využila původní úvěrující oprávnění dle odst. 10.1 písm. c) Produktových podmínek pro úvěry banky, konkrétně vyslovila okamžitou splatnost úvěru a vyzvala žalovaného k zaplacení jeho závazku do 28. 11. 2019. K datu vyhotovení výzvy ohledně zesplatnění úvěru byly závazky žalovaného vyčísleny na 18 940,40 Kč (jistina úvěru), 508,91 Kč (sjednaný úrok 6,4 % ročně) a úrok z prodlení 457,53 Kč. 11. Oznámením z 28. 12. 2021 původní úvěrující sdělila žalovanému, že svoji pohledávku z titulu výše uvedené smlouvy o úvěru postoupila původní žalobkyni, přičemž smlouva o postoupení pohledávky nabyla účinnosti k 17. 12. 2021. Žalovanému byly podrobně sděleny údaje pro úhradu jeho dluhu ve vztahu k původní žalobkyni. 12. Listinou z 21. 4. 2022 a výstupem ze sledování zásilek v rámci služby Pošta on-line žalobkyně prokázala, že původní žalobkyně odeslala 22. 4. 2022 žalovanému na adresu uvedenou v předmětné úvěrové smlouvě předžalobní upomínku. 13. Po právní stránce vzal soud v úvahu níže citovanou právní úpravu. 14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 15. Po skutkové a právní stránce soud vyhodnotil, že žalovaný jako úvěrovaný a původní úvěrující uzavřeli dne 25. 4. 2018 dle § 2395 o. z. předmětnou smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr 31 500 Kč (z toho 30 000 Kč jako bezúčelový a převedený na účet [číslo] [bankovní účet], jehož byl jediným disponentem žalovaný). Před poskytnutím úvěru původní úvěrující řádně dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného, k čemuž měla i dostatek podkladů (viz. odst. 7 odůvodnění). Žalovaný se zavázal úvěr a sjednaný úrok ve výši 6,4 % ročně splácet řádnými splátkami v měsíční výši 1 402 Kč, což však nečinil (v podrobnostech odst. 9 odůvodnění). S ohledem na to původní úvěrující oprávněně využila sjednanou možnost a úvěr zesplatnila k 14. 11. 2019, přičemž k tomuto datu činily splatné závazky žalovaného částky uvedené v prvním odstavci odůvodnění, z toho mj. jistina úvěru 18 940,44 Kč. Žalovaný ani po zesplatnění úvěru již další úhradu svých závazků neprovedl (resp. o opaku soudu nepředestřel žádná tvrzení, tím spíše důkazy), proto bylo dospěno k závěru, že žaloba je důvodná. Nad rámec částek uvedených v prvním odstavci odůvodnění žalobkyni (jejíž právní nástupnictví po původní úvěrující bylo prokázáno oznámením původní úvěrující o postoupení pohledávky za žalovaným ve smyslu § 1879 o. z., dále o něm bylo rozhodnuto způsobem uvedeným v odst. 2 odůvodnění) soud přisoudil žalobkyni též po zesplatnění úvěru přirůs