7 C 96/2022-54 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zrušení spoluvlastnictví k pozemku uvedenému ve výroku I. tohoto rozsudku a navrhl, aby pozemek byl fakticky rozdělen tak, že jižní část pozemku přiléhající k domu a pozemkům ve vlastnictví žalobce a k obecní cestě [parcelní číslo] bude přikázána žalobci a severní část pozemku žalovanému s tím, že přístup z obecní cesty bude zajištěn koridorem na východní části pozemku. 2. Podle přesvědčení žalovaného by měl být pozemek rozdělen bezprostředně za pozemkem p. [číslo] který je ve výhradním vlastnictví žalobce a je na něm umístěn septik. Tím bude zajištěn přístup žalovaného z veřejně přístupné komunikace, přičemž na severní straně pozemku bude tento rozdělen podle spoluvlastnických podílů. 3. Výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví] vedeným u [stát. instituce], [stát. instituce], je prokázáno, že účastníci řízení jsou spoluvlastníky pozemku p. [číslo] v [katastrální uzemí] o výměře 12 583 m2. Spoluvlastnický podíl žalobce činí 2/5, podíl žalovaného 3/5. 4. Podle výpisu katastru nemovitostí [list vlastnictví] vedeným u [stát. instituce], [stát. instituce], je žalobce výlučným vlastníkem pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je dům [adresa], pozemku p. [číslo] dalších nemovitostí v [katastrální uzemí]. 5. Při místním šetření soud shledal jednotnou kvalitu půdy v celé ploše pozemku, žádná z jeho částí nebyla podmáčená či jinak poznamenaná. Na východní části pozemku vedle pozemku p. [číslo] byly patrné vyjeté koleje, což dokládá možnost obslužnosti pozemku těžkou zemědělskou technikou. Přístupová obecní cesta [parcelní číslo] nacházející se podél jižní hranice předmětného pozemku je zpevněná v celé délce. 6. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí věci. 7. Podle § 1140 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 1144 odst. 1, 2 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích. 8. Na základě podané žaloby je zřejmé, že žalobce již nehodlá setrvávat z žalovaným ve spoluvlastnictví k předmětnému pozemku, přičemž mezi nimi nedošlo k dohodě o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Podle § 1144 o. z. soud nejprve zkoumá, zda je možné rozdělení společné věci. V daném případě se jedná o ornou půdu, jejíž rozdělení nebrání žádná okolnost, a proto soud přistoupil k rozdělení pozemku. Pro stanovení nové hranice pozemků vycházel soud z potřeby zajistit oběma účastníkům přístup na nově vzniklý pozemek, a proto zvolil rozdělení pozemku hranicí, která bude probíhat od cesty [parcelní číslo] na sever v dostatečné vzdálenosti od pozemků ve výlučném vlastnictví žalobce p. č. st. [číslo] a [parcelní číslo] vzhledem k napjatým vztahům s žalovaným, aby se pokud možno eliminovaly případné sousedské spory a současně byl žalovanému zachován dostatečný přístup v šířce 30 m z obecní cesty, což zaručuje bezproblémový vjezd zemědělské techniky. Nově vzniklé pozemky p. [číslo] o výměře 7 550 m2 a p. [číslo] o výměře 5 033 m2 přikázané do vlastnictví žalobce a žalovaného odpovídají původním spoluvlastnickým podílům účastníků ve výši 3/5 a 2/5. 9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o. s. ř. v souladu s Nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/20, podle kterého v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví musí být vlastnické právo každého ze spoluvlastníků v souladu s článkem 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod chráněno stejnou měrou. Ustanovení § 142 o. s. ř. je proto třeba interpretovat tak, že plný úspěch a neúspěch procesních stran ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze poměřovat pouze tehdy, zamítá-li soud návrh na zrušení spoluvlastnictví (za podmínek upravených § 1140 odst. 2 o. z.). Jinak, vyhoví-li návrhu na zrušení spoluvlastnictví a rozhoduje-li dále o způsobu jeho vypořádání, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků, majících v řízení s povahou iudicii duplicis totožné postavení žalobce i žalovaného, třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o. s. ř., ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Soud žádné výjimečné okolnosti významné k otázce přiznání nákladů řízení neshledal, a proto žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. 10. O nákladech státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl co do základu tak, že účastníci jsou povinni zaplatit je rovným dílem. Protože o výši znalečného nebylo v době vydání rozsudku rozhodnuto, bude přesná částka vyčíslena v samostatném usnesení podle § 155 odst. 1 o. s. ř.