6 C 39/2024-25 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 5. 1. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 22 803,38 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 4. 12. 2022 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, (dále jen banka), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr 20 000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit do 4. 1. 2024.2. Podle § 115a o. s. ř. rozhodl soud o žalobě rozsudkem bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. Žalovaný žádné důkazy nepředložil a k žalobě samé se vyjádřil pouze tak, že by rád závazek začal hradit, do teď měl blokovaný účet od exekuce. Následně pak požádal o splátkový kalendář na dlužnou částku.3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupení pohledávky žalobkyni je doloženo smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 8. 12. 2022 a oznámením věřitele o postoupení ze dne 15. 9. 2023. Žalobkyně je proto oprávněna k podání žaloby.4. Podle smlouvy o úvěru ze dne 4. 12. 2022 se žalovaný jako dlužník a banka jako věřitel dohodli na poskytnutí úvěru 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit ve 12 měsíčních splátkách po 2 881,09 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 4. 12. 2023. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit 34 573,08 Kč, kdy jistina činila 20 000 Kč a úrok 14 573,08 Kč.5. Podle smlouvy o úvěru ze dne 2. 3. 2023 se žalovaný jako dlužník a banka jako věřitel dohodli na poskytnutí úvěru 17 994,44 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v 10 měsíčních splátkách po 2 881,09 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 4. 12. 2023. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit 28 810,90 Kč, kdy jistina činila 17 994,44 Kč a úrok 10 816,46 Kč.6. Podle výpisu z účtu žalované byla dne 4. 12. 2022 poslána na účet č. , č. účtu, částka 20 000 Kč pod VS , var. symbol, . Zprávou ČSOB a. s. ze dne 25. 3. 2024 je doloženo, že majitelem a disponentem účtu č. , č. účtu, je žalovaný a na účet byla dne 4. 12. 2022 připsána částka 20 000 Kč.7. Dopisem ze dne 4. 8. 2023 banka úvěr zesplatnila ke dni 4. 8. 2023, kdy dluh na jistině činil 16 844,72 Kč, na úroku 5 707,60 Kč, na smluvní pokutě 261,03 Kč a na poplatku za upomínku 150 Kč.8. Z předložených listin soud zjistil, že mezi žalovaným a bankou byla dne 4. 12. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, ve které se banka zavázala poskytnout žalovanému 20 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit včetně úroku celkem 34 573,08 Kč v měsíčních splátkách po 2 881,09 Kč do 4. 12. 2023. Následně byla dne 4. 12. 2022 uzavřena další úvěrová smlouva na poskytnutí úvěru 17 994,44 Kč s tím, že při zachování stejné splátky měl žalovaný celkem zaplatit 28 810,90 Kč do 4. 1. 2024, čímž mu byla prodloužena splatnost úvěru. Žalobkyně však nepředložila důkazy k tomu, že banka náležitě zkoumala úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to zjištěním a ověřením jeho příjmů a výdajů. V takovém případě je sjednaná smlouva neplatná podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní (k tomu srov. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18). Výplatou částky dne 4. 12. 2022 ve výši 20 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, na základě neplatné smlouvy vzniklo na straně majitele účtu bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. a žalovaný je povinen částku 20 000 Kč vrátit, a to bez dalších sjednaných úroků a poplatků, protože k těmto ujednání nelze pro neplatnost smlouvy přihlížet. Jak je zřejmé z předložených úvěrových smluv, žalovaný ke dni uzavření druhé smlouvy ze dne 4. 12. 2022 zaplatil pouze dvě splátky v celkové výši 5 762,18 Kč, čemuž odpovídá skutečnost, že původní částka 34 573,08 Kč ponížená o 5 762,18 Kč činí 28 810,90 Kč, k jejímuž zaplacení se žalovaný zavázal dne 4. 12. 2022. Dále z důkazů plyne, že ke dni 4. 8. 2023 činil dluh na jistině 16 844,72 Kč a na úroku 5 707,60 Kč, celkem 22 552, 32 Kč. Jestliže se žalovaný zavázal k úhradě celkové částky 28 810,90 Kč, pak je zřejmé, že po uzavření druhé úvěrové smlouvy zaplatil pouze 6 258,58 Kč. Celkem tak žalovaný uhradil 12 020,76 Kč a k vrácení celého bezdůvodného obohacení zbývá 7 979,24 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit a ve zbytku žalobu zamítl.9. Úrok z prodlení soud žalobkyni nepřiznal, protože s ohledem na neplatnost smlouvy nenastala splatnost úvěru dle smlouvy ani dle zesplatňujícího dopisu banky, ale žalovaný je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené svým schopnostem. Protože splatnost závazku odpovídajícího bezdůvodnému obohacení je dána zákonem právě v ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, platí ust. § 1958 odst. 1 o. z., podle kterého je-li čas plnění jinak stanoven (v daném případě zákonem), je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele podle svých schopností a tato zákonná úprava vylučuje podpůrné užití § 1958 odst. 2 o. z. V daném případě soud uložil žalovanému povinnost vrátit jistinu v měsíčních splátkách 2 700 Kč tak, aby dluh byl uhrazen ve lhůtě 3 měsíců, přičemž se jedná prakticky o stejnou výši splátky, k jaké se žalovaný sám zavázal v úvěrové smlouvě.10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, nicméně v řízení neučinil žádné účelně vynaložené úkony, když jeho vyjádření nepřineslo žádné skutkové tvrzení ani důkazy.