6 C 46/2024-22 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 30. 8. 2023 domáhala zaplacení částky 41 204,88 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 8. 6. 2020 žalovaný uzavřel s jejím právním předchůdcem společností , právnická osoba, (dále jen banka), smlouvu o revolvingovém úvěru č. , číslo, . Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr 60 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v měsíční splátce 5 % z dlužné částky, min. 500 Kč. Roční úrok byl sjednán ve výši 22,68 %. Celkem žalovaný čerpal 131 879,26 Kč, své povinnosti ze smlouvy však neplnil řádně, a proto banka od smlouvy odstoupila ke dni 31. 3. 2023 a prohlásila úvěr za splatný. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky. Ke dni podání žaloby činil dluh na jistině 35 248,76 Kč, na úroku 3 562,83 Kč a 1 971,23 Kč, na smluvní pokutě 5 692,12 a na nákladech spojených s uplatněním pohledávky 264 Kč2. Podle § 115a o. s. ř. rozhodl soud o žalobě rozsudkem bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. Žalovaný žádné důkazy nepředložil a k žalobě se nevyjádřil.3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V řízení bylo prokázáno dopisem ze dne 27. 4. 2023, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávky a současně byla předložena i smlouva postoupení pohledávek ze dne 19. 4. 2023. Žalobkyně je proto oprávněna k podání žaloby.Provedené důkazy4. Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 8. 6. 2020 je prokázáno, že mezi žalovaným a bankou byla uzavřena smlouva o úvěru, kterou se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr 60 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíční splátkou v minimální výši 5 % z výše úvěrového rámce (min. 500 Kč) spolu s úrokem 22,68 % ročně a sjednanými poplatky. Pro případ prodlení s úhradou splátky byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky.5. Podle platební historie žalovaný úvěr průběžně čerpal počínaje dnem 8. 6. 2020, dohodnuté splátky však hradil nepravidelně a se zpožděním. Poslední splátku provedl dne 30. 1. 2023 ve výši 4 000 Kč. Dlužná částka činila ke dni 20. 2. 2023 celkem 39 286,89 Kč, z toho jistina 35 248,76 Kč, úroky 3 562,83 Kč a pokuta 375,30 Kč. Z přehledu dále vyplývá, že žalovaný čerpal celkem 129 889,26 Kč (viz položky v seznamu Fin. ve prosp.pjc a čerpání FMRB). Poplatky za výběr hotovosti 80 Kč a rezer. úvěr. zdroj 50 Kč v celkové výši 1 990 Kč nebyly soudem započteny. Žalovaný uhradil na splátkách úvěru 117 044 Kč (viz položka kredit +).6. Dopisem ze dne 24. 2. 2023 banka od úvěrové smlouvy odstoupila z důvodu prodlení s úhradou splátek.Právní a skutkové zhodnocení7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých,, Anonymizováno, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Z provedeného dokazování má soud za zjištěné, že mezi žalovaným a bankou byla dne 8. 6. 2020 uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr 60 000 Kč. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nepředložila důkazy k tomu, že banka náležitě zkoumala úvěruschopnost žalované podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z předložených listin vyplývá, že se banka spokojila s pouhým prohlášením žalovaného o příjmech a výdajích, aniž by tyto nějakým způsobem ověřila, ač jí v tom nic nebránilo a dokonce má ve svém formuláři označeny dokumenty, které za tímto účelem může vyžádat. Odborná péče poskytovatele úvěru v sobě zahrnuje takovou obezřetnost, která vede k získání objektivního a reálného obrazu o majetkových poměrech žadatele, kdy se nelze spoléhat jen na údaje uvedené žadatelem o úvěr, ale je nutno prověřit tato tvrzení, což především u příjmové stránky zpravidla nečiní problém. Pouhé doplnění příjmů a výdajů do formuláře k hodnocení žadatele tedy nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. K tomu srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18. V takovém případě je sjednaná úvěrová smlouva neplatná podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní (k tomu srov. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).9. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení podle § 2991 o. z., neboť částka 129 889,26 Kč mu byla vyplacena na základě neplatné smlouvy a žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení vrátit. Žalovaný zůstal v řízení nečinný a neprokázal, že kromě částky 117 044 Kč něčeho uhradil, a proto soud žalobě vyhověl co do částky 12 845,26 Kč a ve zbytku žalobu zamítl včetně sjednaného úroku a smluvní pokuty, neboť pro neplatnost smlouvy nelze k danému ujednání přihlížet.10. S ohledem na neplatnost smlouvy nenastala splatnost úvěru dle smlouvy, ale žalovaný je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho schopnostem. Protože splatnost závazku odpovídajícího bezdůvodnému obohacení je dána zákonem právě v ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, platí ust. § 1958 odst. 1 o. z., podle kterého je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Zákonná úprava obsažená v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tedy vylučuje podpůrné užití § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu, což odpovídá snaze zákonodárce poskytnout dlužníkovi ochranu před nepřiměřeně krátkou lhůtou ze strany věřitele, čímž by se dlužník dostal do prodlení. V případě neplatného úvěrového závazku je tedy dlužník povinen jistinu vrátit v době přiměřené jeho schopnostem. S ohledem nečinnost žalovaného v průběhu řízení, který nijak nedoložil své majetkové poměry a schopnosti, vyšel soud pro stanovení splatnosti z nevelké výše dluhu uložil žalovanému povinnost k úhradě ve 4 měsíčních splátkách.Náklady řízení11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl ve sporu převážně úspěšný, avšak žádné náklady mu v řízení nevznikly. Proto žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.