1 C 19/2025-827 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se v pěti samostatně podaných žalobách domáhala přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou měla utrpět v důsledku nepřiměřené délky řízení o úroku z prodlení na dani z přidané hodnoty za jednotlivá zdaňovací období roku 2014. Konkrétně se jedná o řízení vedená u Okresního soudu v , adresa, (dále jen „okresní soud“ nebo jen „soud“) pod sp. zn. , spisová značka, pro leden 2014, sp. zn. , spisová značka, pro únor 2014, sp. zn. , spisová značka, pro květen 2014, sp. zn. , spisová značka, pro červenec 2014 a sp. zn. , spisová značka, pro říjen 2014. Ve všech těchto věcech žalobkyně požaduje peněžité zadostiučinění ve výši 117 135,63 Kč (v případě ledna 2014) a 130 512,33 Kč (v ostatních měsících), vždy s příslušenstvím, zejména úrokem z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 19. 3. 2025 do zaplacení. Eventuálně navrhla (v řízeních sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, ), aby soud – pokud neshledá důvody pro peněžité zadostiučinění – rozhodl formou konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě.2. Žalobkyně tvrdí, že řízení trvalo od rozhodnutí , právnická osoba, ze dne 24. 10. 2018 až do doručení usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 8. 2024, tedy celkem 5 let, 10 měsíců a 2 dny, přičemž podle jejího názoru šlo o věc právně i skutkově jednoduchou, neboť stanovení úroku z prodlení je pouze matematickou operací bez prostoru pro správní uvážení. Za hlavní zdroj průtahů označila nečinnost finančních orgánů v odvolací fázi a prodlevy na straně správních soudů; s odkazem na judikatorní vodítka pro peněžitou satisfakci navrhla základní částku přiměřeného zadostiučinění, navýšenou o inflaci a o koeficient zohledňující (podle jejího názoru) mimořádnou délku a význam věci, a požadovala tudíž poskytnutí peněžité částky.3. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žalob. Uvedla, že ačkoli lze shledat, že odvolací daňové řízení trvalo déle, než je žádoucí, a v tomto rozsahu došlo k nesprávnému úřednímu postupu, při pohledu na řízení jako celek nelze dovodit nepřiměřenost celkové délky, zejména s ohledem na víceinstančnost a na skutečnost, že řízení probíhalo postupně před čtyřmi orgány veřejné moci. Dále argumentovala, že nejistota, již žalobkyně v řízení mohla pociťovat, se omezovala na to, zda bude prokázán její nepoctivý úmysl při daňových povinnostech, což je okolnost vyvracející domněnku vzniku nemajetkové újmy z důvodu délky řízení. Současně poukázala na relativně nižší význam tohoto řízení pro žalobkyni, neboť úrok z prodlení je pouze příslušenstvím daně a sleduje její osud, a na skutečnost, že žalobkyni již byla v rámci širší daňové kauzy přiznána významná peněžitá kompenzace v podobě úroku z neoprávněného jednání správce daně. Z toho dovozovala, že v posuzované věci plně postačí nepeněžní forma zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva a omluvy.4. Usnesením okresního soudu ze dne 6. 5. 2025, č. j. , spisová značka, , se řízení ve věcech vedených u okresního soudu pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, podle § 112 odst. 1 o. s. ř. spojila ke společnému řízení, neboť spolu skutkově souvisí a týkají se týchž účastníků, pročež řízení byla nadále vedena pod sp. zn. , spisová značka, . Toto spojení sloužilo výhradně hospodárnosti a neznamená, že by se z hlediska překážek řízení jednalo o jeden nárok; naopak soud respektuje, že ve správním a soudním přezkumu šlo o více individuálních rozhodnutí, nicméně při odškodňovacím posouzení hodnotí průběh jako jeden celek (globální řízení) – k tomu viz body 10 a 24 tohoto rozsudku.5. Z dokumentu označeného jako „Sdělení výsledku projednání žádosti o náhradu škody žadatelce“ vydaným žalovanou dne 11. 3. 2025 pod č. j. , IBAN, soud zjistil, že Ministerstvo financí projednalo dvanáct žádostí žalobkyně, týkajících se úroku z prodlení na DPH za měsíce leden až prosinec 2014, společně, neboť jsou mezi sebou věcně a procesně úzce provázané. V tomto sdělení výslovně uznala, že v rámci odvolacího daňového řízení došlo k nepřiměřené délce a tím k nesprávnému úřednímu postupu, za což se žalobkyni omluvila. Zároveň však uzavřela, že peněžité zadostiučinění nepřísluší, jelikož v širší daňové kauze byl žalobkyni přiznán úrok z neoprávněného jednání správce daně ve značné výši, a s ohledem na povahu a význam posuzovaného řízení je na místě nepeněžní forma satisfakce ve formě konstatace porušení práva a omluvy.6. Na nařízeném soudním jednání dne 11. 11. 2025 žalovaná doplnila, že její omluvu (sub 5) lze chápat tak, že celková délka řízení byla nepřiměřená, a že za to se žalobkyni omluvila, když tato délka byla způsobena nepřiměřenou dlouhou dobou odvolacího daňového řízení.7. Z daňového spisu žalobkyně vedeného , právnická osoba, (ve vztahu k rozhodnutím č. j. , spisová značka, , č. j. , spisová značka, , č. j. , spisová značka, , č. j. , spisová značka, a č. j. , spisová značka, ), ze spisu , právnická osoba, (ve vztahu k rozhodnutí č. j. , spisová značka, ), ze spisu Krajského soudu v , adresa, – pobočky v , adresa, (dále jen „krajský soud“), sp. zn. , spisová značka, , ze spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. , spisová značka, a ze spisu Ústavního soudu sp. zn. , spisová značka, , soud zjistil průběh řízení u jednotlivých správních orgánů a soudů a obsah listin v nich založených.8. Z rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 3. 9. 2020, č. j. , spisová značka, , ve znění opravného usnesení ze dne 20. 10. 2020, č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že tento soud pravomocně uznal vinnými osoby jednající za žalobkyni i samotnou žalobkyni (právnickou osobu , Jméno žalobkyně, .) ze spáchání trestného činu souvisejícího s daňovými povinnostmi, žalobkyni pak konkrétně za zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 5 trestního zákoníku a zločin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) trestního zákoníku (ve spojení s § 7 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob). Podle zjištění trestního soudu žalobkyně v období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2015, s výjimkou července 2015, systematicky uplatňovala v přiznáních k DPH fiktivní přijatá plnění a plnění s věcně neopodstatněně navýšenou cenou u pořizovaných technologií. Jednání probíhalo prostřednictvím řetězce spřízněných společností, které vytvářely zdání reálných obchodních vztahů, a zahrnovalo i účelové navyšování cen technologií. Trestní soud uzavřel, že tímto jednáním došlo ke zkrácení daně a k vylákání nadměrných odpočtů DPH v celkové výši přesahující 55 milionů Kč, čímž byla způsobena škoda České republice. Žalobkyni byl uložen peněžitý trest 2 000 000 Kč, trest zákazu přijímání dotací a subvencí na dobu čtyř let a povinnost společně a nerozdílně s dalšími odsouzenými uhradit poškozenému Ministerstvu průmyslu a obchodu částku 56 129 436 Kč.9. Ze shromážděných důkazů soud učinil následující skutkový závěr. Věc žalobkyně týkající se úroků z prodlení na dani z přidané hodnoty za rozhodná období byla zahájena doručením platebních výměrů na úrok z prodlení dne 25. 2. 2019. Proti platebním výměrům žalobkyně podala odvolání, o němž bylo odvolacím orgánem (, právnická osoba, ) rozhodnuto dne 20. 10. 2020. Na rozhodnutí odvolacího orgánu navázala správní žaloba ze dne 15. 12. 2020, o níž krajský soud pravomocně rozhodl dne 26. 1. 2022; poté následoval kasační přezkum, když rozsudek Nejvyššího správního soudu nabyl právní moci dne 18. 3. 2024, a celé řízení bylo završeno doručením usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 8. 2024. Celková doba trvání řízení ve věci úroku z prodlení (správní řízení, soudní přezkum a řízení před Ústavním soudem) tak činila cca 5 a půl let (bez řízení u Ústavního soudu pak cca 5 let – k tomu viz dále), nicméně byla determinována trestním řízením běžícím (a pravomocně ukončeným) vůči žalobkyni a jejímu jednateli a dalším osobám. Nelze též přehlédnout, že z celkové délky řízení spadá cca 3 roky na soudní řízení před správními soudy, kdy ani v jednom tomto řízení nebyla žalobkyně úspěšná, a tuto délku řízení před správními soudy (a ostatně ani před Ústavním soudem) nelze v kontextu celé věci shledat jako nadstandardní.10. Po právní stránce soud vycházel z § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délkou řízení se posuzuje podle toho, zda délka řízení byla s ohledem na konkrétní okolnosti věci přiměřená, přičemž je nutno hodnotit řízení jako celek, včetně navazujících opravných prostředků a soudních instancí (tzv. globální řízení) – srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , spisová značka, (č. 58/2011 Sb. rozh. obč.), též např. nález Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. , spisová značka, (správní a soudní fáze tvoří