1 C 60/2024-156 — Okresní soud v Semilech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).2. Předmětem řízení je nárok manželky na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku z titulu vypořádání SJM zaniklého rozvodem manželství.3. Dne 4. 11. 2025 na nařízeném soudním jednání žalovaný uznal předmětnou žalovanou částku jako svůj dluh vůči manželce co do důvodu i výše.4. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud ve věci rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 1 o. s. ř., neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír ve smyslu § 99 odst. 1 o. s. ř. a nárok uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou.5. Z hlediska náhrady nákladů řízení je nutné uvést následující. Žaloba byla podána s cílem vypořádat SJM zaniklé rozvodem manželství. V průběhu řízení se účastníci řízení byli postupně schopně dohodnout na mimosoudním vypořádání některých hodnot náležejících do SJM zaniklého rozvodem manželství, pročež soud usnesením ze dne 4. 8. 2025, č. j. 1 C 60/2024-118, řízení podle § 96 o. s. ř. částečně zastavil co do návrhu žalobkyně na vypořádání SJM zaniklého rozvodem manželství k nemovité věci – jednotce č. , hodnota, (jiný nebytový prostor) v budově bez čp/če, průmyslový objekt na pozemku p. č. , Anonymizováno, , včetně podílu na společných částech budovy a pozemku o velikosti 206/1822 v obci a katastrálním území , adresa, – zapsané na LV , Anonymizováno, vedeného u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , neboť žalobkyně vzala podáním ze dne 31. 7. 2025 v této části žalobu zpět.6. Následně bylo soudu zasláno podání žalovaného ze dne 6. 10. 2025, ve kterém žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce zaslal návrh na schválení soudního smíru, na jehož obsahu se účastníci podle tvrzení žalovaného dohodli při vzájemném jednání, přičemž obsahem smíru mělo být, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 98 411 Kč do 3 dnů od právní moci usnesení, jímž se tento smír schvaluje, a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.7. V reakci na uvedené zaslala žalovaná prostřednictvím své právní zástupkyně soudu přípis ze dne 10. 10. 2025, ve kterém bere žalobu v části 98 000 Kč částečně zpět, neboť žalovaný uhradil dne 2. 10. 2025 částku ve výši 98 000 Kč, přičemž na další výzvu ze dne 6. 10. 2025 žalovaný nereagoval. Tato výzva je založena na č. l. 143 soudního spisu a soud z ní zjistil, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně sdělila žalovanému i jeho právnímu zástupci, že pokud žalovaný doplatí částku 411 Kč, vezme svou žalobu zpět. Mezi stranami není sporné, že k doplacení částky 411 Kč do dnešního dne nedošlo.8. Následně soud usnesením ze dne 13. 10. 2025, č. j. 1 C 60/2024-144, řízení podle § 96 o. s. ř. částečně zastavil co do návrhu žalobkyně na vypořádání SJM zaniklého rozvodem manželství ve výši 98 000 Kč, přičemž řízení se dále povede o vypořádání ve výši 411 Kč.9. Z SMS zprávy, založené na č. l. 146 soudního spisu, jejíž pravost je mezi účastníky řízení nesporná, soud zjistil, že žalovaný dne 6. 10. 2025 v 9:38 h. zaslal žalobkyni zprávu ve znění (pozn.: soud ji z důvodu nutnosti autentičnosti uvádí v plném znění): „Ahoj mám ti že prý poslat ještě 411,- korun jinak tu žalobu , Anonymizováno, nestahne... tohle už je buzerace a teď už budu nepříjemný... proč ji nepošleš někam. Tobě nevadí co budeš vše platit... máš asi dost peněz... Už teď se o ty naší kauze mluví po , adresa, , ale tohle vše podtrhne, co se o vás říká....“10. Žalovaný na nařízeném soudním jednání nebyl schopen vysvětlit důvod, proč částku ve výši 411 Kč, i přes výzvu žalobkyně s příslibem zpětvzetí žaloby, neuhradil.11. Z komunikace mezi účastníky řízení a jejich právními zástupci soud zjistil, že až do října 2025 se jednalo o relativně standardní (i když tvrdý) spor o vypořádání SJM zaniklého rozvodem manželství, kdy docházelo k vzájemné výměně názorů a návrhů na vypořádání tohoto SJM i dalších souvisejících otázek.12. Soud po provedeném dokazování k náhradě nákladů řízení po skutkové stránce zjistil, že do října 2025 se jednalo o relativně standardní (i když tvrdý) spor o vypořádání SJM zaniklého rozvodem manželství, v jehož rámci probíhala komunikace mezi účastníky, byl vypracován znalecký posudek a strany se snažily dosáhnout dohody o smírném řešení. Nejpozději od 6. 10. 2025 však žalovaný začal jednat způsobem, který soud vyhodnotil jako obstrukční, když po předchozí dohodě uhradil pouze část sjednané částky a záměrně ponechal neuhrazených 411 Kč, přestože byl vyzván k jejich doplacení s příslibem zpětvzetí žaloby. Namísto úhrady této marginální částky žalovaný zaslal žalobkyni textovou zprávu, jejíž obsah svědčí o úmyslném zmaření smíru a o vědomé nutnosti nařízené soudního jednání. Tímto postupem žalovaný zavdal příčinu k pokračování řízení, které by jinak bylo ukončeno, a způsobil vznik dalších nákladů spojených s přípravou a konáním jednání dne 4. 11. 2025.13. Soud po právní stránce vychází z toho, že řízení o vypořádání společného jmění manželů má povahu iudicii duplicis. V této kategorii sporů Ústavní soud výslovně dovodil, že typicky nelze poměřovat úspěch ve věci v klasickém smyslu, a obecným pravidlem je proto rozhodnutí, že žádný z účastníků nemá vůči druhému právo na náhradu nákladů řízení. Tento závěr plyne zejména z plenárního stanoviska Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023 sp. zn. Pl. ÚSst. 59/23 (302/2023 Sb.), které překonalo starší judikaturu upřednostňující mechanickou aplikaci zásady úspěchu, a dále z navazující nálezové linie. V poměrech projednávané věci z provedených důkazů plyne, že až do října 2025 mělo řízení běžný, „neutrální“ průběh typický pro vypořádání SJM zaniklého rozvodem manželství: probíhala korespondence stran, byl zajištěn znalecký posudek a strany usilovaly o smír. Proto za tuto fázi řízení soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů, neboť nejde o situaci, v níž by bylo spravedlivé odchýlit se od výše uvedené zásady, jak ji pro iudicium duplex vyložil Ústavní soud.14. Soud však současně konstatuje, že nejpozději od 6. 10. 2025 došlo v procesním postoji žalovaného k zásadní změně. Žalovaný vědomě ponechal neuhrazených 411 Kč z částky, na níž se účastníci fakticky dohodli, ačkoliv byl předem výslovně vyrozuměn, že po doplacení této marginální částky žalobkyně žalobu vezme zpět; namísto toho žalobkyni adresoval textovou zprávu s obsahem svědčícím o úmyslném zmaření smíru. Tím vyvolal nutnost nařízení jednání a meritorního rozhodnutí soudu „jen“ kvůli 411 Kč. Za této situace se uplatní obecná úprava § 142, a § 143 o. s. ř. mimo rámec „neutrální“ fáze iudicium duplex. Zásada úspěchu (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) ve spojení se zásadou zavinění (§ 143 o. s. ř.) vede k závěru, že žalovaný zavdal příčinu k pokračování řízení a žalobkyně v této „doznívající“ části sporu dosáhla plného úspěchu.15. Z těchto důvodů soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení pouze za úkony právní služby, které byly vyvolány obstrukčním postupem žalovaného po 6. 10. 2025, a to konkrétně za dva úkony: (i) částečné zpětvzetí návrhu ze dne 10. 10. 2025 a (ii) účast na nařízeném soudním jednání dne 4. 11. 2025, které muselo proběhnout výhradně z důvodu, že žalovaný zadržel 411 Kč a zmařil deklarované smírné ukončení sporu. Poukaz žalovaného na jinak spolupracující průběh sporu v dřívější fázi nemůže převážit povahu pozdějšího jednání, které samo o sobě založilo nutnost dalšího, jinak zbytečného, soudního projednání.16. Soud dále přiznal žalobkyni náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 000 Kč. Ačkoliv značná část sporu byla fakticky vyřešena dohodou, řízení nemohlo být pro zpětvzetí celé žaloby zastaveno, neboť v důsledku postupu žalovaného bylo třeba o zbývající části (411 Kč) meritorně rozhodnout. Tím odpadl předpoklad pro částečné vrácení soudního poplatku, k němuž by došlo při zastavení řízení (§ 10 zákona o soudních poplatcích); rozhodování ve věci samé poplatkovou povinnost konzumovalo a žalobkyně má právo, aby jí byl tento náklad – účelně vynaložený na soudní ochranu – nahrazen stranou, jejímž zaviněním muselo být ve věci rozhodnuto rozsudkem.17. Náklady soudního řízení se tedy sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 000 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 8 odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty (ve vztahu ke částečnému zpětvzetí návrhu ze dne 10. 10. 2025) ve výši 98 000 Kč sestávající z částky 5 020 Kč za úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a z tarifní hodnoty (ve vztahu k účasti na nařízeném soudním jednání dne 4. 11. 2025) ve výši 411 Kč sestávající z částky 300 Kč za úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. Celkem tedy ve výši 13 220 Kč.