10 C 111/2025-19 — Okresní soud v Semilech

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 17 097 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17 097 Kč od 25. 5. 2024 do zaplacení. Svoji aktivní legitimaci žalobkyně dovozovala ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023, na základě které nabyla předmětnou pohledávku od původní věřitelky – společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „původní věřitelka“), která s žalovanou uzavřela 14. 12. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , podle níž žalovaná získala finanční prostředky v celkové výši 13 400 Kč, zavázala se je vrátit a uhradit úrok z úvěru ve výši kapitalizované na 3 166 Kč za dobu jeho trvání, a to konkrétně nejpozději do 24. 5. 2024 formou pravidelných splátek. Žalovaná se však dostala do prodlení s úhradou těchto splátek hned 25. 5. 2024, tedy z těchto závazků ničeho nesplnila, tyto nároky tak nadále dluží, proto žalobkyně jako právní nástupkyně původní věřitelky uplatnila žalobou nároky popsané v úvodu tohoto odstavce.Žalovaná se ve věci nevyjádřila, ačkoli jí žaloba byla doručena do vlastních rukou podle § 49 odst. 2-4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále případně jen o. s. ř.) v důsledku uplynutí 10-i denní lhůty po připravení zásilky na poště k vyzvednutí a po zanechání výzvy o tom na adrese evidované v informačním systému evidence obyvatel jako doručovací adresa, resp. adresa místa trvalého pobytu žalované [§ 46b písm. a) o. s. ř.].Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě listinných důkazů, neboť takový postup byl možný a žalobkyně s ním souhlasila výslovně již v žalobě, u žalované bylo možné souhlas dovodit absencí reakce na usnesení soudu ze dne 17. 6. 2025, č. j.10 C 111/2025-13. Jím byla totiž žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě soudem stanovené vyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, a zároveň byla upozorněna, že pokud tak neučiní, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Soud ve věci učinil dále uvedená skutková zjištění dle listinných důkazů, zhodnotil je právně podle níže citované právní úpravy a učinil tyto skutkové a právní závěry.Předesíláno je, že hmotněprávním posouzení věci provedl soud především podle adekvátní úpravy stanovené zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen „o. z.“).Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 téhož ustanovení neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Žalobkyní tvrzenou smlouvu o úvěru z 6. 12. 2023 mezi žalovanou jako úvěrovanou a předchůdkyní žalobkyně soud vyhodnotil jako neplatnou s ohledem na nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1, 2, § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „Zákon“). Žalobkyně uváděla mechanismus, jakým byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost zkoumána, tvrdila, že tomu tak bylo mj. na základě výpočtu mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalované. Pokud však soud žalobkyni v usnesení z 4. 8. 2025 č. j. 10 C 111/2025-15 vyzval mj. k tomu, aby označila zcela konkrétní podklady, na základě kterých byla úvěruschopnost žalované zkoumána (typicky doložení pravidelného výdělku žalované atd.), pak na tuto výzvu nebylo reflektováno. Soud se tak domnívá, že předchůdkyně žalobkyně podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěry – dostatečné přezkoumání úvěruschopnosti – nedodržela. Připomínáno je, že dle § 86 Zákona se má poskytovatel úvěru podrobně zabývat schopností spotřebitele splácet úvěr na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Úvěrová smlouvy je tak ve smyslu § 87 Zákona neplatná, a to absolutně (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18). Žalobkyni jako právní nástupkyni původní věřitelky tak mohlo být [při prokázání výplaty částky 13 400 Kč žalované převodem na účet č. , hodnota, , vedený u , Anonymizováno, banky, která soudu přijetí platby i okolnost, že ke dni poskytnutí jednotlivých plateb (20. 1. 2024 částka 1 000 Kč, 21. 1. 2024 částka 1 000 Kč, 23. 12. 2023 částka 1 200 Kč, 26. 12. 2023 částka 1 000 Kč, 27. 12. 2023 částka 300 Kč, 29. 12. 2023 částka 300 Kč, dne 25. 12. a 29. 12. 2023 2x 1 000 Kč, 14. 12. 2023 částka 4 100 Kč, 17. 12. 2023 částka 1 200 Kč, 5. 1. 2024 částka 500 Kč a 6. 1. 2024 částka 800 Kč) byla žalovaná jediným disponentem a majitelem tohoto účtu] přisouzeno dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) plnění 13 400 Kč - pouze nárok na bezdůvodné obohacení ve výši uvedené částky. Dále byl částečně opodstatněný nárok na úrok z prodlení z částky jistiny bezdůvodného obohacení dle § 1958 odst. 2, § 1968 a § 1970 (spolu s nař. vlády č. 351/2013 Sb.) od 31. 10. 2024 v tehdy aktuální výši 12,75 % ročně. Datum úročení soud určil na základě odeslané výzvy žalované k plnění, jestliže splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení nemůže být vázána na – absentující – dohodu mezi stranami po vzniku nároku na plnění, navíc není upravena ani zákonem. Výzva byla odeslána 19. 10. 2024 (sobota), soud má za to, že byla žalované doručena třetí pracovní den poté, tj. ve středu 23. 10. 2024, přičemž za okamžik splatnosti tak soud považuje – při relevantní lhůtě k plnění v délce jednoho týdne – datum 30. 10. 2024. Prodlení tak mohlo nastat až 31. 10. 2024, nikoliv již 25. 5. 2024, jak tvrdila žalobkyně. Ve zbytku všech ostatních nároků musela být žaloba výrokem II. zamítnuta. Výše úroku z prodlení je dána ustanovením § 1968, resp. § 1970 o. z. a nař. vlády č. 351/2012 Sb.Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů řízení. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud přihlédl k poměru úspěchu účastníků ve věci (u žalobkyně jde o 74 %, vypočteno způsobem – přisouzená jistina 13 400 Kč děleno ze strany žalobkyně požadovaná jistina 17 097 Kč, zatímco u žalovaného jde o 26 %) a ve věci úspěšnější žalobkyni (čistý úspěch v rozsahu 48 %) přisoudil náklady řízení ve výši (po zaok