6 C 124/2025-61 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 2. 7. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že kupní smlouva uvedená ve výroku I. tohoto rozsudku je neplatná. Tvrdila, že s žalovaným 1. uzavřela dne 21. 3. 2024 smlouvu o smlouvě budoucí a spolupráci, jejímž předmětem byl nevypořádaný restituční nárok žalovaného 1. na převod jiného pozemku ve vlastnictví státu. Za právo disponovat s restitučním zůstatkem zaplatila žalovanému 1. částku 100 000 Kč. Žalobkyně na základě udělené plné moci vysoutěžila pro žalovaného 1. pozemkové parcely p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, . Následně žalovaný 1. převedl získané pozemky na žalovanou 2., i když obdržel částku 100 000 Kč. Žalobkyni tím vznikla značná škoda z důvodu nemožnosti realizovat dispoziční právo k uznané výši restitučního nároku. Na základě uvedeného je žalobkyně přesvědčena, že má naléhavý právní zájem ohledně určení neplatnosti kupní smlouvy, kdy případné vyhovění žalobě by mohlo mít příznivý dopad na její právní postavení, protože žalovaní se staví velice neochotně možnému smírnému narovnání.2. Žalovaný 1. navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že skutečně pozemky prodal žalované 2., avšak popírá, že by úmyslně porušil smlouvu ze dne 21. 3. 2024. V době prodeje pozemků byl veden jako jediný a právoplatný majitel, a proto pozemky prodal. Doplnil, že nevěděl o tom, že se jedná o pozemky získané v restituci.3. Žalovaná 2. také s žalobou nesouhlasila. Potvrdila, že dne 12. 06. 2025 uzavřela s žalovaným 1. kupní smlouvu, na jejímž základě došlo k převodu nemovitostí s parc. č. , hodnota, , zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, , vedeném pro katastrální území , adresa, . Nebyla však účastníkem Smlouvy o spolupráci ani jiného závazkového vztahu údajně uzavřeného mezi žalobcem a žalovaným 1., přičemž podle obecné teorie práva platí, že závazkový vztah obligační povahy zakládá práva a povinnosti pouze mezi jeho účastníky. Rozdíl, zda příslušné právo bylo zřízeno jako právo věcné, či nikoliv, se projevuje v účincích takového práva, tedy působí-li právo jen mezi stranami smlouvy (a porušení takového práva se projeví jen v jejich vztahu), nebo má účinky vůči každému, erga omnes (a porušení takového práva se projeví i ve vztahu ke třetí osobě), jak například také uvedl Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 26.10.2022, se sp. zn. , spisová značka, . V souladu s presumpcí správnosti stavu zapsaného ve veřejném seznamu specifikovanou v § 980 občanského zákoníku platí, že pokud třetí osoba, v tomto případě žalovaná 2., nabyla vlastnické právo, a to od osoby zapsané jako vlastník, není možné, aby jí byly přičítány důsledky jakéhokoliv závazkového ujednání výhradně obligační povahy údajně uzavřeného mezi žalobcem a žalovaným 1. Navíc rozhodnutí o určovací žalobě má být zejména způsobilé zjednat jasno ve vztazích mezi účastníky za účelem předejití dalších sporů. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu, zejména dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 1996, sp. zn. II Odon 50/96, platí, že jestliže právní otázka (platnost smlouvy), o níž má být rozhodnuto, má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu (vlastnictví), není dán právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu. Právní otázka platnosti kupní smlouvy uzavřené mezi žalovaným 1. a žalovanou 2. tedy má v žalobcem předestřené věci povahu pouze předběžné otázky, když soudní rozhodnutí o neplatnosti kupní smlouvy by nemělo pro žalobce žádný praktický dopad a důsledky. Dle názoru žalované 2. z uvedeného důvodu není v dané věci dán naléhavý právní zájem žalobkyně.4. Než se soud mohl zabývat samotnou podstatou sporu, tj. určení neplatnosti kupní smlouvy, musel posoudit, zda existuje naléhavý právní zájem na takové určení, neboť podle § 80 o. s. ř. se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.5. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2334/2006, žaloba o určení není zpravidla opodstatněna tehdy, má-li požadované určení jen povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda tu je či není právní vztah nebo právo, a to zejména tehdy, jestliže taková předběžná otázka neřeší nebo nemůže (objektivně vzato) řešit celý obsah nebo dosah sporného právního vztahu nebo práva. Stav ohrožení práva žalobce nebo nejistota v jeho právním postavení se totiž v takovém případě neodstraní toliko tím, že bude vyřešena předběžná otázka, z níž bez dalšího právní vztah (právo) významný pro právní poměr účastníků ještě nevyplývá, ale až určením, zda tu právní vztah nebo právo je či není. Jestliže například právní otázka platnosti či neplatnosti smlouvy má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu (například vlastnictví), není zpravidla dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo o určení existence práva nebo právního vztahu.6. Žalobkyně v žalobě pouze obecně tvrdila, že určení neplatnosti kupní smlouvy bude mít příznivý dopad na její právní postavení, neboť žalovaní se k otázce smírného narovnání staví neochotně. Z toho je patrné, že žalobkyně považuje otázku platnosti či neplatnosti kupní smlouvy pouze za otázku dílčí a předběžnou pro případ dalšího jednání stran ohledně žalobkyní domnělého porušení smluvní povinnosti ze strany žalovaného 1. a vydáním rozsudku tedy nebude věc vyřešena v celém rozsahu tak, aby vyloučila podání další žaloby. K tomu soud doplňuje, že samotné rozhodnutí o neplatnosti smlouvy nemůže být podkladem pro změnu vlastnického práva v katastru nemovitostí, kde je jako vlastník nyní zapsána žalovaná 2. (srov. § 11 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., katastrální zákon) a případné rozhodnutí o neplatnosti smlouvy by tedy spíše přineslo obecnou nejistotu v tom, že by existovalo soudní rozhodnutí o neplatnosti nabývacího titulu, avšak stav v katastru nemovitostí by zůstal nezměněn. Obvykle je přitom naléhavý právní zájem na podané žalobě spatřován právě ve snaze o sjednocení skutečného stavu se zápisem v katastru nemovitostí jako veřejném rejstříku, proto a contrario nemůže existovat právní zájem na tom, aby bylo soudem rozhodnuto o neplatnosti nabývacího titulu, aniž by toto rozhodnutí mělo současně za následek změnu zápisu v katastru nemovitostí.7. Pokud žalobkyně dále naznačila, že jí jednáním žalovaných vznikla škoda, pak ani v takovém případě by nejistota mezi účastníky nebyla v celé své šíři odstraněna vyřešením otázky platnosti či neplatnosti smlouvy. A to z důvodu, že otázkou výše škody a odpovědností za ní by se soud vůbec nezabýval. Soud proto žalobu zamítl pro nedostatek naléhavého právního zájmu, aniž by se zabýval podstatou sporu. K tomu pouze na okraj poznamenává, že žalobkyně žádný konkrétní důvod neplatnosti smlouvy neuvedla a porušení obligačního závazku mezi žalobkyní a žalovaným 1. nemá za následek neplatnost právního jednání, které je s tímto závazkem v rozporu, protože neplatnost právního jednání je podle § 580 odst. 1 o. z. dána pouze rozporem s dobrými mravy nebo se zákonem.8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o. s. ř. tak, že neúspěšná žalovaná je povinna zaplatit žalované 2. mimosmluvní odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 10 420 Kč (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci, účast na jednání - § 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 3 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Dále žalované 2. náleží podle § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., vyhlášky č. 475/2024 Sb. a v souladu s předloženým technickým průkazem vozidla náhrada za cestovní výdaje ve výši 1 868 Kč za cestu osobním automobilem z , adresa, a zpět dle následující tabulky.9. datum10. délka11. spotřeba l/km12. pohonné hmoty13. cena pohonných hmot14. náhrada za použití vozidla15. celkem16. 9. 9. 202517. 222 km18. 7,319. BA 9520. 35,80 Kč21. 5,80 Kč1 868 KčK nákladům na straně žalovaných patří i náhrada za čas strávený cestou k jednání soudu a zpět v rozsahu 6 započatých půlhodin po 150 Kč, tj. 900 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 21 % DPH ve výši 7 429,40 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem činí náklady na straně žalobce 42 807,40 Kč a žalobkyně je povinna nahradit je žalované 2. k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Při určení tarifní hodnoty soud vyšel z kupní ceny předmětných pozemků ve výši 525 200 Kč sjednané mezi žalovanými v kupní smlouvě ze dne 12. 6. 2025.9. Žalovaný 1. žádné náklady nepožadoval, proto mu soud jejich náhradu nepřiznal.