6 C 179/2025-34 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 17. 2. 2025 domáhala na žalovaném zaplacení částky 108 816 ,85 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 18. 11. 2022, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr 15 000 Kč. V průběhu trvání úvěrového vztahu došlo k navýšení úvěrového rámce na 107 000 Kč a výše min. splátky byla 3,18 % ze sjednaného rámce, tj. 3 405 Kč. Žalovaný průběžně čerpal 121 962 Kč a uhradil 66 449 Kč, své povinnosti nesplnil a ke dni podání žaloby činí dluh na jistině 105 507,70 Kč, na poplatku za pojištění 909,15 Kč, na nákladech za vymáhání 900 Kč a na smluvní pokutě 1 500 Kč.2. Podle § 115a o. s. ř. rozhodl soud o žalobě rozsudkem bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní.3. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud následující důkazy.4. Smlouvou o úvěru ze dne 18. 11. 2022 je prokázáno, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dálkovým způsobem smlouvu o úvěru 15 000 Kč. Smlouva obsahuje údaj o RPSN a celkovou částku splatnou spotřebitelem, dále minimální splátku 3,182 % z úvěrového rámce, tj. 477 Kč. Termín splatnosti splátky byl vždy 20. den v měsíci. V rámci smlouvy žalovaný souhlasil, aby byl přihlášen do pojištění pro případ pracovní neschopnosti s měsíční úhradou za pojištění 8,9 % ze splátky úvěru. Pro případ prodlení se zaplacením splátky byly sjednány účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním 300 Kč za měsíc vymáhání a smluvní pokuta ve výši 500 Kč. V případě dluhu 2 splátek nebo jedné po dobu delší než 3 měsíce byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Ke svým osobním poměrům žalovaný uvedl, že rozvedený, bydlí v podnájmu a nemá žádné děti. Několika sjednanými Dodatky pak byl navýšen úvěrový rámec až na částku 107 000 Kč s minimální splátkou 3 405 Kč.5. Historickým výpisem je prokázáno, že žalovaný postupně čerpal poskytnutý úvěr zejména v měsíci listopadu a prosinci 2022, následně pak zhruba v měsíčních intervalech. Pravidelně hradil sjednané splátky 3 405 Kč včetně pojištění až do května 2024, splátky za červenec až říjen 2024 nezaplatil a 13. 11. 2024 byl úvěr zesplatněn. Ke dni 17. 2. 2025 činil dluh na jistině 105 507,70 Kč, na úroku 17 523,53 Kč, na úroku z prodlení 3 116,93 Kč, na poplatcích 900 Kč, na nákladech vymáhání 900 Kč, na pojištění 909,15 Kč a na smluvní pokutě 1 500 Kč.6. Dopisem ze dne 13. 11. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného ke splacení celého úvěru do 14 dnů od sepsání výzvy.7. Předžalobní upomínkou ze dne 3. 12. 2024 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost podání žaloby.8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný dálkovým způsobem uzavřel s žalobkyní smlouvu, na základě které mu byl poskytnut úvěr do výši 107 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v minimálních splátkách po 3 405 Kč měsíčně včetně pojištění. Počínaje splátkou splatnou dne 20. 7. 2024 se žalovaný dostal do prodlení s úhradou úvěru, a proto žalobkyně v souladu se Smlouvou vyzvala dne 13. 11. 2024 žalovaného k předčasné úhradě celého zůstatku úvěru. Ujednání o zesplatnění úvěru za sjednaných podmínek shledal soud v souladu s úpravou úvěrové smlouvy v § 2395 a násl. s odkazem na ust. § 1 odst. 2 o. z., podle kterého nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Žalovaný po zesplatnění úvěru nic neuhradil a ke dni 17. 2. 2025 činil dluh na jistině 105 507,70 Kč, na pojištění 909,15 Kč, na nákladech vymáhání 900 Kč, na smluvní pokutě 1 500 Kč, na úroku z prodlení 3 116,93 Kč a na úroku 17 523,53 Kč. Výše smluvní pokuty i účelně vynaložených nákladů je v souladu s § 122 odst. 1 písm. a), odst. 2, 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a rovněž úrok v zákonné výši od 90 dne po zesplatnění běžící do zaplacení je v souladu s § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto žalobě vyhověl.12. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany věřitele podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, soud posoudil jako dostatečné a tedy nezakládající neplatnost smlouvy o zápůjčce, která je podle § 87 odst. 1 zákona neplatností absolutní (k tomu srov. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18). Věřitel vycházel z příjmů a výdajů uvedených dlužníkem a z lustrace v příslušných databázích, přičemž příjem žalovaného ověřil výpisem z účtu. Uvedené výdaje pak porovnal s normativními (nijak nepodhodnocenými) náklady na bydlení a životním minimem. Při sjednané výši úvěru soud neshledal soud žádnou okolnost, která by nasvědčovala tomu, že žalovaný nebude schopen sjednaný úvěr řádně splatit. Tomu nasvědčuje i skutečnost, že žalovaný více než 1,5 roku dohodnuté splátky řádně splácel a neschopnost splácet tak nemá původ v jeho majetkových poměrech platných ke dni uzavření smlouvy, resp. při navýšení úvěrového rámce.13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3, § 142a odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci neúspěšná pouze v nepatrné části žaloby, prokázala odeslání předžalobní výzvy, a proto má právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 4 353 Kč, mimosmluvní odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 5 460 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby - § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhrada 21 % DPH v částce 3 723,30 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 25 806,30 Kč. Žalovaný je povinen nahradit náklady žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Odměnu za vyjádření ze 2. 12. 2025 soud žalobkyni nepřiznal, neboť bylo její povinností vylíčit rozhodné skutečnosti a předložit důkazy již spolu s podanou žalobou a doplnění žaloby na výzvu soudu proto nelze považovat za účelný úkon, který způsobil žalovaný svou procesní obranou.14. Lhůty ke splnění povinností byly stanoveny třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).