11 C 357/2021-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky 2 081 Kč s úrokem. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná jako cestující bez platné jízdenky využila dne [datum] mezi stanicemi [obec] a [obec] u [obec] a to ve vlaku [číslo] následně téhož dne mezi stanicemi [obec] u [obec] a [obec] v témže vlaku přepravních služeb společnosti [právnická osoba], čímž se bezdůvodně obohatila v rozsahu jízdného stanoveného ve výši dle [anonymizována tři slova] pro vnitrostátní přepravu osob, a to v částce 54 Kč a 27 Kč. Za porušení § 7 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, byla žalované vyměřena pokaždé přirážka 1 000 Kč, a to v souladu s § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách a [anonymizována tři slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel. [právnická osoba] tak vznikla vůči žalované pohledávka ve výši 2 081 Kč. 2. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z doložené smlouvy o postoupení pohledávek. [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou dne [datum] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], která ji následně dne [datum] postoupila žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 3. 2020. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. O žalobě soud rozhodl podle § 115 a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalované je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila. 4. Žalobkyně k žalobě doložila obě smlouvy o postoupení pohledávek, [anonymizována tři slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel platné v roce 2019, potvrzení o nedodržení SPPO, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaná dne [datum] cestovala [anonymizováno] [číslo] dvakrát bez platné jízdenky. Dále žalobkyně doložila předžalobní výzvu zaslanou zástupkyní, jejíž součástí je i oznámení o postoupení pohledávky. 5. Z předložených listin byl zjištěn skutkový stav, který je uveden v žalobě. Žalovaná dne [datum] cestovala dvakrát [anonymizováno] [číslo] mezi stanicemi [obec] a [obec] u [obec] a [obec] u [obec] a [obec] bez platné jízdenky, čímž porušila Smluvní přepravní podmínky [anonymizována dvě slova]. Je povinna uhradit žalobkyni cenu jízdného 54 Kč a 27 Kč spolu s přirážkou ve výši 2 x 1 000 Kč, která smlouvami o postoupení získala aktivní legitimaci. 6. Žaloba byla shledána jako důvodná a nárok je odůvodněn ustanovením § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Žalovaná porušila povinnosti stanovené zákonem č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění (§ 37) a vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční osobní dopravu (§ 7 a § 15). Protože žalovaná jízdné a přirážku neuhradila, dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, a proto má žalobkyně v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právo na úhradu úroků z prodlení. Výše úroků odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu včetně příslušenství vyhověl. 7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni poskytla právní služby advokátka. Náklady řízení soud tedy stanovil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměně advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v aktuálním znění (dále jen„ advokátní tarif“). Na náhradě nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit částku 1 489 Kč, spočívající v odměně za tři úkony v částce 600 Kč (sazba mimosmluvní odměny činí za jeden úkon dle ustanovení § 8 odst. 1 a ustanovení § 14b advokátního tarifu částku 200 Kč, tedy 1x převzetí a příprava zastoupení, 1x písemné podání ve věci, tj. návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, 1x předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem), paušální náhradě hotových výdajů za každý ze tři úkonů právní služby v částce 300 Kč (á 100 Kč za jeden úkon právní služby dle ustanovení § 14b advokátního tarifu), náhradě 21% daně z přidané hodnoty z částky 900 Kč v výši 189 Kč (ustanovení § 14a advokátního tarifu a ustanovení § 23a zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v aktuálním znění), když advokát je plátcem daně z přidané hodnoty a náhradě 400 Kč za zaplacený soudní poplatek. 8. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní, předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.