16 C 218/2021-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu 6 000 Kč a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 4 176 Kč v 53 týdenních splátkách po 192 Kč. Žalovaná uhradila dosud předchůdkyni žalobkyně částku 900 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalované jistinu ve výši 6 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 276 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 7,5% ročně z částky 6 000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, zákonný úrok z prodlení ve výši 8% ročně z částky 6 000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,75% ročně z částky 6 000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, zákonný úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 6 000 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,25% ročně z částky 6 000 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, a zákonný úrok z prodlení z částky 6 000 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila. 3. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o.s.ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu: 5. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne [datum] v hotovosti částku 6 000 Kč. Celková částka v případě řádného splácení činila 10 176 Kč, z toho 6 000 Kč činila jistina a 4 176 Kč souhrnný poplatek. Žalovaná uhradila předchůdkyni žalobkyně částku 900 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 23. 7. 2015 výzvu k úhradě dluhu, žalovaná od postoupení pohledávky již žalobkyni neuhradila ničeho. 6. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ o.z.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 7. Podle § 39 o.z. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 8. Podle § 451 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. 9. Podle § 451 odst. 2 o.z. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 10. Podle § 563 o.z. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. 11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce takto: 12. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o půjčce ve smyslu § 657 o.z., která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2010 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovanou jako spotřebitelem. 13. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce ze dne [datum], [číslo] je absolutně neplatná pro její rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí půjčky. Souhrnný poplatek ve výši 4 176 Kč v projednávané věci činí 69,60% z poskytnuté jistiny ve výši 6 000 Kč (při splatnosti 53 týdnů, tedy přibližně 1 rok). Uvedený souhrnný poplatek byl příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalované a jedná se tedy defacto o smluvní úrok. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření smlouvy o půjčce ze dne [datum] činila průměrná obvyklá úroková míra 14,32% ročně, z čehož vyplývá, že sjednaná úroková sazba ve výši 69,60% přesahuje obvyklý úrok téměř pětinásobně. Jednotlivá ujednání smlouvy o půjčce ze dne 21. 9. 2008 jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalované zcela jistě nepůjčila, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 o.z. 14. Poskytnutí finančních prostředků žalovanému bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 451 o.z. Žalobkyně přitom poskytla žalované částku 6 000 Kč, žalovaná dosud uhradila na svůj dluh částku 900 Kč, a tedy se bezdůvodně obohatila o částku 5 100 Kč. Žalobkyně v řízení prokázala, že na ni byla platně postoupena předmětná pohledávka vůči žalované. Žalobkyně následně odeslala žalované dne 23. 7. [číslo] výzvu k úhradě dluhu, dne 24. 7. 2015 se tato výzva do sféry dispozice žalované, dne 25. 7. 2015 měla žalovaná plnit a od 26. 7. 2015 je v prodlení v souladu s ustanovením § 563 o.z. 15. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 100 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky 5 100 Kč od 26. 7. 2015 do 31. 12. 2017, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,5% ročně z částky 5 100 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, zákonný úrok z prodlení ve výši 8% ročně z částky 5 100 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,75% ročně z částky 5 100 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, zákonný úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 5 100 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,25% ročně z částky 5 100 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, zákonný úrok z prodlení z částky 5 100 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšné žalované v částce 137 Kč, ke které soud dospěl tak, že částečný úspěch žalované (45,02%) odečetl od částečného úspěchu žalobkyně (54,98%) při výsledku 9,96% z částky 1 368 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou a půl úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, ½ úkonu – výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 21% daně z přidané hodnoty ve výši 168 Kč. V projednávané věci žalobkyně podala tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a.t., neboť žalobkyně podává obdobné žaloby opakovaně, na ustáleném formulářovém vzoru, ve kterém uvádí obdobná skutková tvrzení lišící se pouze konkrétními údaji o žalované osobě, o uzavřené smlouvě a výši dlužných částek, přičemž tarifní hodnota v projednávané věci nepřevyšuje částku 50 000 Kč.