16 C 265/2021-20 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 9 210 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu 10 000 Kč a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 6 400 Kč ve 40 týdenních splátkách po 410 Kč. Žalovaná uhradila dosud předchůdkyni žalobkyně částku 7 190 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalované jistinu ve výši 9 210 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky 9 210 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,50% ročně z částky 9 210 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, zákonný úrok z prodlení ve výši 8% ročně z částky 9 210 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,75% ročně z částky 9 210 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, zákonný úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 9 210 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,25% ročně z částky 9 210 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, a zákonný úrok z prodlení z částky 9 210 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila. 3. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o.s.ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu: 5. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne [datum] v hotovosti částku 10 000 Kč. Celková částka v případě řádného splácení činila 16 400 Kč, z toho 10 000 Kč činila jistina a 6 400 Kč souhrnný poplatek. Žalovaná dosud uhradila předchůdkyni žalobkyně částku 7 190 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně odeslala žalované dne 23. 7. 2015 výzvu k úhradě dluhu, žalovaná od postoupení pohledávky již žalobkyni neuhradila ničeho. 6. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ o.z.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 7. Podle § 39 o.z. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 8. Podle § 451 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. 9. Podle § 451 odst. 2 o.z. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 10. Podle § 563 o.z. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. 11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce takto: 12. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o půjčce ve smyslu § 657 o.z., která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2010 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovanou jako spotřebitelem. 13. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce ze dne [datum], [číslo] je absolutně neplatná pro její rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí půjčky. Souhrnný poplatek ve výši 6 400 Kč v projednávané věci činí 64% z poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč při splatnosti 40 týdnů (tj. při splatnosti jeden rok by po přepočtu činil přibližně 83,43%). Uvedený souhrnný poplatek byl příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalované a jedná se tedy defacto o smluvní úrok. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření smlouvy o půjčce ze dne [datum] činila průměrná obvyklá úroková míra 13,43% ročně, z čehož vyplývá, že sjednaná úroková sazba ve výši 83,43% ročně přesahuje obvyklý úrok více než šestinásobně. Jednotlivá ujednání smlouvy o půjčce ze dne 30. 11. 2006 jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalované zcela jistě nepůjčila, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 o.z. 14. Poskytnutí finančních prostředků žalované bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 451 o.z. Žalobkyně přitom poskytla žalované částku 10 000 Kč, žalovaná dosud uhradila na svůj dluh částku 7 190 Kč, a tedy se bezdůvodně obohatila o částku 2 810 Kč. Žalobkyně v řízení prokázala, že na ni byla platně postoupena předmětná pohledávka vůči žalované. Žalobkyně následně odeslala žalované dne 23. 7. 20215 výzvu k úhradě dluhu, dne 24. 7. 2015 se tato výzva do sféry dispozice žalované, dne 25. 7. 2015 měla žalovaná plnit a od 26. 7. 2015 je v prodlení v souladu s ustanovením § 563 o.z. 15. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 810 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky 2 810 Kč od 26. 7. 2015 do 31. 12. 2017, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,50% ročně z částky 2 810 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, zákonný úrok z prodlení ve výši 8% ročně z částky 2 810 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,75% ročně z částky 2 810 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, zákonný úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 2 810 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,25% ročně z částky 2 810 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, zákonný úrok z prodlení z částky 2 810 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, nebo v řízení převážně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.