16 C 267/2021-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 500 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu 10 000 Kč a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč v 52 týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaný dosud uhradil předchůdkyni žalobkyně částku 11 140 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 5 500 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 5 500 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015 ve výši 7,05% ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 5 500 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016 ve výši 7,05% ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 5 500 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016 ve výši 7,05% ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 5 500 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017 ve výši 7,05% ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 5 500 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05% ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 5 500 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,50% ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 5 500 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8% ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 5 500 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75% ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 5 500 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019 ve výši 9% ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 5 500 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020 ve výši 9% ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 5 500 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 7,25% ročně, a zákonného úroku z prodlení z částky 5 500 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. 3. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o.s.ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu: 5. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] v hotovosti částku 10 000 Kč. Celková částka v případě řádného splácení činila 16 640 Kč, z toho 10 000 Kč činila jistina a 6 640 Kč souhrnný poplatek. Žalovaný uhradil předchůdkyni žalobkyně částku 11 140 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 23. 7. 2015 výzvu k úhradě dluhu, žalovaný od postoupení pohledávky již žalobkyni neuhradil ničeho. 6. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ o.z.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 7. Podle § 39 o.z. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 8. Podle § 451 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. 9. Podle § 451 odst. 2 o.z. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 10. Podle § 563 o.z. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. 11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce takto: 12. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o půjčce ve smyslu § 657 o.z., která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2010 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem. 13. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce ze dne [datum], [číslo] je absolutně neplatná pro její rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí půjčky. Souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč v projednávané věci činí 66,40% z poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč (při splatnosti 52 týdnů, tedy přibližně 1 rok). Uvedený souhrnný poplatek byl příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy defacto o smluvní úrok. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření smlouvy o půjčce ze dne 25. 7. 2004 činila průměrná obvyklá úroková míra 16,66% ročně, z čehož vyplývá, že úroková sazba (66,40%) sjednaná ve smlouvě o půjčce ze dne 25. 7. 2004 přesahuje obvyklý úrok téměř čtyřnásobně. Jednotlivá ujednání smlouvy o půjčce ze dne 25. 7. 2004 jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě nepůjčila, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 o.z. 14. Poskytnutí finančních prostředků žalovanému bez existence platné smlouvy by s ohledem na shora uvedené bylo nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 451 o.z. Žalobkyně přitom poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, žalovaný dosud uhradil na svůj dluh částku 11 140 Kč, tedy uhradil žalobkyni větší částku, než mu žalobkyně poskytla. Soud tak s ohledem na shora uvedené žalobu v plném rozsahu zamítl. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, nebo v řízení zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.