16 C 282/2021-34 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o úvěru ze dne 14. 11. 2017, [číslo] uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 12 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu i s úrokem ve výši 25,85% ročně, poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 480 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 2 640 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 2 280 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 1 560 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni, přičemž žalovaná dosud neuhradila žalobkyni ničeho. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 12 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9% ročně z částky 12 000 Kč od 15. 12. 2018 do zaplacení a úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 12 000 Kč od 15. 11. 2017 do zaplacení. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav věci: 4. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 14. 11. 2017 částku 12 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala zaplatit jistinu ve výši 12 000 Kč a celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 8 760 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 1 560 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni, která před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, přičemž žalovaná dosud neuhradila žalobkyni ničeho. 5. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto: 6. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). 7. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 14. 11. 2017, [číslo] je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí úvěru (označeného v úvěrové smlouvě jako:„ celkové náklady spotřebitelského úvěru“). Uvedený souhrnný poplatek představuje součet kapitalizovaného úroku ve výši 3 360 Kč, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 480 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 2 640 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 2 280 Kč, defacto však byl celý tento souhrnný poplatek příjmem žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalované a jedná se tedy fakticky v souhrnu o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 8 760 Kč v projednávané věci činí 73 % z poskytnuté jistiny ve výši 12 000 Kč při splatnosti 13 měsíců, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 67,38 %. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření smlouvy o úvěru činila průměrná obvyklá úroková míra 9,18% ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 67,38% ročně přesahuje obvyklý úrok více než sedminásobně. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by žalobkyně finanční prostředky žalované zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z. 8. Poskytnutí finančních prostředků žalované bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o.z. Žalobkyně přitom poskytla žalované částku 12 000 Kč, žalovaná dosud neuhradila ničeho, a tedy se bezdůvodně obohatila o částku 12 000 Kč. Žalobkyně odeslala dne 23. 11. 2018 žalované výzvu k úhradě dluhu, dne 26. 11. 2018 byla výzva žalované doručena, dne 27. 11. 2018 měla žalovaná plnit a od 30. 11. 2018 je v prodlení podle § 1 958 o.z., přičemž žalobkyně požaduje po žalované zákonný úrok z prodlení až ode dne 15. 12. 2018 do zaplacení. 9. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl co do zaplacení částky 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 12 000 Kč od 15. 12. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.