20 C 178/2021-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 15 470 Kč s příslušenstvím vymezeným jako úrok z prodlení ve výši 10 % ročně od 17.10.2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že:,,Žalovaný s žalobcem uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru ve výši 27 270,00 Kč (skládající se z půjčené částky 15 000,00 Kč a souhrnného poplatku 12 270,00 Kč), podle které měl splácet týdně 455,00 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Zaplacená částka 11 800,00 Kč se započetla na půjčenou jistinu v poměru 56. 497% a v poměru 43. 503% na souhrnný poplatek – odst. 4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek Smlouvy. Žalovaná částka 15 470,00 Kč se skládá z nesplacené půjčené jistiny (z každé splátky na jistinu započteno v poměru 56. 497%) a z nesplacené části souhrnného poplatku (z každé splátky na souhrnný poplatek započteno v poměru 43. 503% - souhrn úroku, poplatku za zpracování a doručení úvěru a poplatku za hotovostního inkasa splátek - týdenní výběr splátek v místě bydliště klienta) – odst. 4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek Smlouvy. Poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek, je tvořen zejména odměnou obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalovaného, dále nákladů na jízdy s tím spojené, dále na administrativní zpracování úvěru, zavedení do systému účtování, dále tisk a zhotovení dokumentů potřebných Smlouvy, atd. Nejedná se o sjednaný úrok, jedná se o poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (konkrétně čl. "Následky porušení povinnosti Klienta") stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie, kterou žalobce předkládá jako důkaz, ovšem žalovaný splácel nepravidelně, takže žalobce dosud uhrazenou částku žalovaným ve výši 11 800,00 Kč, vydělil týdenní splátkou 455,00 Kč a vypočetl tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobce by podle tohoto klíče nastala již ke dni 26.02.2019. Žalobce ovšem ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy žalobce nechal uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a jako datum splatnosti určuje 16.10.2019 a datum prodlení ke dni 17.10.2019“. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, žádné ze shora citovaných žalobních tvrzení za nesporné tudíž neprohlásila, a soud tak skutkový stav věci zjišťoval pouze na základě důkazů předložených žalobkyní. 3. Ke stavu věci soud zjistil, že dne [datum] žalobkyně prostřednictvím svého zástupce a žalovaná uzavřely smlouvu označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované v hotovosti při podpisu smlouvy spotřebitelský úvěr 15 000 Kč. Doba trvání spotřebitelského úvěru byla sjednána na 60 týdnů, a žalovaná měla uvedenou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 5 370 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru 3 300 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč, tedy celkem 22 270 Kč s tím, že zápůjční úroková sazba byla vyjádřena 70,89 % ročně. Úvěr měl být splácen ve zmíněných 60 týdenních splátkách po 454,40 Kč, a to v hotovosti k rukám osoby určené žalobkyní. Datum první splátky byl stanoven na 29. 8. 2018 a úhrada každé další splátky 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky. Za součást uvedené smlouvy byly stanoveny Smluvní podmínky a smlouva dále obsahovala prohlášení žalované, že veškeré informace, údaje a podklady, které žalobkyni poskytla, jsou úplně a pravdivé a že nic nezamlčela a dále žalovaná v uvedené smlouvě podepsala prohlášení, že smlouva byla uzavřena podle jeho vážné a svobodné vůle, a nikoliv v tísni, pod nátlakem nebo hrozbou či za nápadně nevýhodných podmínek, a že mu byla poskytnuta dostatečná doba na rozmyšlenou pro nezávislou konzultaci s třetími osobami. Žalovaná zároveň podepsala formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, a to v den podpisu smlouvy, z něhož vyplývá, že tzv. roční procentní sazba nákladů (RPSN) v daném případě činila 212,77. Soud dále zjistil, že zmíněná smlouva o spotřebitelském úvěru byla vyplněna do formuláře žalující společnosti, v němž byly vyplněny rubriky týkající se personálií žalované a dále výše úvěru a smluvených poplatků a úroků a výše týdenních splátek. Ve zbývající části se jednalo o formulářovou smlouvu. Z žalobkyní předložených informací k uvedené smlouvě o spotřebitelském úvěru vyplývá, že byť nebylo řádně započato smluveným způsobem se splácením uvedené smlouvy, eviduje žalobkyně úhrady v celkové výši 11 800 Kč. Uvedený záznam je obsažen v dokumentu označeném jako Informace o smlouvě: [číslo], který dále obsahuje předpokládané splátky úvěru, které nebyly uhrazeny. Soud dále zjistil, že se žalobkyně obrátila na žalovanou prostřednictvím svého advokáta s předžalobní výzvou z 27. 11. 2020, v níž bylo uvedeno, že při kontrole uhrazených a neuhrazených splátek k uvedené smlouvě ze dne [datum] bylo zjištěno, že ke dni 27. 11. 2020 dluží žalovaná po splatnosti částku 15 470 Kč, a byla vyzvána k její úhradě s tím, že pokud se tak nestane do 14 dnů od doručení upomínky, bude žalobkyně nucena domáhat se svých nároků v souladu s právním řádem. 4. Po zhodnocení uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou nevznikl uzavřením shora označené smlouvy zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle ust. § 2395 obč. zák. účinného, dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jednání žalobkyně soud považuje za neplatné, neboť se podle ust. § 580 obč. zák. příčí dobrým mravům. Uvedený rozpor soud v daném případě shledává v části ujednání týkající se plnění nad rámec poskytnutých peněžních prostředků. Soud totiž ujednání o poplatcích vedle sjednaného úroku ve výši 5 370 Kč považuje za ustanovení smlouvy, které obchází standardní a spravedlivé ujednání o ceně poskytnutých peněžních prostředků. Ujednání o úroku ve výši 5 370 Kč je doplněno o poplatek za činnost v podobě zpracování a doručení úvěru a dále o poplatek za hotovostní inkaso splátek, tj. za službu, jejíž poskytnutí v žalobě žalobkyně ani netvrdila, natož prokázala. Uvedené poplatky ve smlouvě adhezního charakteru, tj. ve smlouvě, o jejímž obsahu nemohla žalovaná vyjednávat, považuje soud pouze za zastření skutečného účelu sjednaných poplatků. Činnost, za níž žalobkyně poplatky požaduje, je činností, která je výhodná rovněž pro žalobkyni samotnou, a kterou žalobkyně jako věřitel musí z logiky věci vykonat, aby mohla peněžní prostředky poskytnout a přijmout splátky. Pokud žalobkyně tuto činnost vymezila jako nějakou zvláštní placenou službu, jedná se o obcházení zákona ve snaze zakrýt skutečný účel uvedeného plnění, tj. navýšení platební povinnosti žalované. Veškeré platební povinnosti nad rámec vrácení jistiny, a to s přihlédnutím k neprokázání poskytnutí služeb hotovostního inkasa, tak soud s ohledem na absenci dalších skutkových tvrzení považuje za úplatu za poskytnuté peněžní prostředky, která ve svém důsledku způsobuje zmíněný rozpor s dobrými mravy. Soud odkazuje v daném případě na rozsudek Nejvyššího soudu ve věci 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen právní názor, že za přiměřený úrok je možné považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytnutého bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o půjčce, resp. zápůjčce. V daném případě má soud za to, že lze pro tyto účely použít údaj o tzv. roční procentní sazbě nákladů, která sice není shodná s výší úrokové sazby, avšak případný rozdíl by byl dán pouze časovou hodnotou peněz. V době uzavření smlouvy, tj. v srpnu roku 2018 byla podle údajů dostupných na internetových stránkách ČNB [webová adresa]) roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů v tomto období na úrovni 8,79, což znamená, že RPSN v dané smlouvě o zápůjčce celorepublikový průměr přesahovala více než 24 x. S ohledem na uvedené závěry o neplatnosti smlouvy je nutno na poskytnuté peněžní prostředky nahlížet jako na bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, obč. zák., kterého se žalovanému na úkor žalobkyně dostalo. Soud má totiž dále za to, že v duchu zmíněného rozhodnutí NS ve věci 21 Cdo 1484/2004 ujednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť v případě daného úvěru bylo záměrem žalobkyně získat z poskytnutí peněžních prostředků určitý výnos, a úvěr je dle shora uvedené zákonné definice spojen s povinností platit úroky. Smlouva je tak neplatná jako celek. Právní závěry vyplývající z rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 byly zopakovány v rozhodnutí