20 C 180/2021-16 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 4 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], zapsaná v obchodním rejstříku vedeném [název soudu] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] (dále jen původní věřitel), jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne [rok] [číslo] úvěr ve výši 4000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 2017 -06-05. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 4000 Kč a dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč a případného poplatku za prodloužení termínu splatnosti ve výši 740 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně odsouhlasil znění Úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne [rok] [číslo]. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalobce identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Jako variabilní symbol si strany zvolily rodné číslo žalovaného. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu žalobce (nebo potvrzením o provedené platbě), ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 2021 -02-02. Poplatek za poskytnutí úvěruje stanoven dle článku I. Smlouvy, a obecně pokrývá veškerou administrativní činnost spojenou s poskytováním úvěrů žalobkyní, dále náklady vznikající žalobkyni v související s hromadným nesplácením úvěrů v ČR, dále náklady na získání finančních prostředků pro poskytování koncových úvěrů úvěrovaným osobám a zamýšlenou drobnou marži pro žalobce. Žalobce dále sděluje, že byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. K tomuto nenavrhuje žalobce žádných dalších důkazů. Celková výše nároků žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 0 Kč činí celkem 4740 Kč nejpozději splatných dne 2017 -06-05. Výzva k plnění byla zaslána dne 2021 -02-02.“. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, žádná z uvedených žalobních tvrzení za nesporná tedy neprohlásila, a soud tak důvodnost žaloby posuzoval pouze dle důkazů předložených žalobkyní. 3. Soud zjistil, že společnost [právnická osoba] nabízela na základě Všeobecných obchodních podmínek pro smlouvy o zápůjčce peněžní prostředky, přičemž soud měl od žalobkyně k dispozici zmíněné Všeobecné podmínky označené jako Verze: [anonymizováno]. Soud dále zjistil, že zmíněná společnost [právnická osoba] vyhotovila dokument označený jako Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který měl podle jeho obsahu být formulářem obsahujícím údaje o spotřebitelském úvěru, jež je předmětem tohoto řízení. V uvedeném formuláři je uvedena celková výše spotřebitelského úvěru, podmínky čerpání a doba trvání spotřebitelského úvěru včetně uvedení zápůjční úrokové sazby, v daném případě 0 Kč a roční procentní sazby nákladů rovněž v míře 0 %. Uvedený formulář je v jeho závěru opatřen podpisem zapůjčitele, přičemž v rubrice„ klient“ žádný podpis uveden není. Soud měl dále od žalobkyně k dispozici dokument označený jako Smlouva o spotřebitelském úvěru, v níž vystupuje společnost [právnická osoba] jako zapůjčitel a žalovaná jako klient. Předmětem uvedené smlouvy mělo být zapůjčení peněžních prostředků ve výši 4 000 Kč dne [datum] na 30 dnů s nulovou úrokovou sazbou. V uvedené smlouvě se zmíněná společnost zavázala poskytnout žalované zápůjčku formou bezhotovostního převodu zmíněné částky 4 000 Kč na její bankovní účet. Žalobkyně dále jako důkaz předložila dokument označený jako Dodatek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, jehož předmětem mělo být prodloužení splatnosti zápůjčky o 10 dnů, tj. do 5. 6. 2017 za poplatek 740 Kč Smlouvu, stejně jako dodatek k ní, měl od žalobkyně soud k dispozici v tom stavu, že v jejím závěru je opatřena pouze podpisem zapůjčitele, přičemž v rubrice zjevně určené pro žalovanou jako klienta není žádný podpis vyznačen. Soud dále zjistil, že se společnost [právnická osoba] obrátila na žalovanou s přípisem ze dne 2. 2. 2021, v němž jí oznámila postoupení pohledávky z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy [číslo] skládající se z neuhrazené jistiny, poplatku za zápůjčku, smluvní pokuty, úroku z prodlení a účelně vynaložených nákladů na vymáhání v celkové výši 14 305,45 Kč. Uvedené oznámení zjevně následovalo poté, co společnost [právnická osoba] a žalobkyně uzavřely dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek, jejíž přílohou byla mj. pohledávka ze shora zmíněné smlouvy o zápůjčce. Uvedené oznámení bylo k poštovní přepravě předáno dne 2. 2. 2021, jak vyplývá z příslušného podacího lístku, a bylo zasláno žalované na adresu jejího trvalého pobytu. Soud dále z žalobkyní předloženého záznamu o transakci částky 4 000 Kč zjistil, že tato platba označena jako půjčka [číslo] byla převedena ve prospěch žalované dne [datum] na její účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo]. 4. Po zhodnocení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně nepřeložila dostatečné důkazy ke svému tvrzení, že společnost [právnická osoba] a žalovaná projevily vůli zřídit mezi sebou závazek, tj. uzavřít smlouvy o shora tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice v žalobě popsala kontraktační proces uzavírání smluv na dálku prostřednictvím internetu, avšak soudu předložila pouze dokumenty, a to především zmíněnou smlouvu o zápůjčce, z níž není patrno, jakým způsobem k ní žalovaná přistoupila. Samotná tvrzení v žalobě jsou tedy nedostačující. Soud má tak za to, že nebylo prokázáno, že mezi zmíněnými účastníky byla uzavřena smlouva podle ustanovení § 1725 obč. zák., dle kterého je smlouva uzavřena, jakmile strany ujednali její obsah. S ohledem na uvedený závěr je tak zjevné, že soud nemá na prokázané, že mezi žalovanou a zmíněnou společností vznikl závazek v podobě smlouvy o zápůjčce podle ustanovení § 2390 obč. zák., dle kterého, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. S ohledem na procesní pasivitu žalované, která se tedy k přijatému plnění ve výši 4 000 Kč nevyjádřila, dospěl soud k závěru, že je nutno toto plnění s ohledem na neexistenci jiného právního titulu považovat za bezdůvodné obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 obč. zák., dle kterého se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Poté pak platí ustanovení § 2991 odst. 1 obč. zák., dle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V daném případě tedy bezdůvodné obohacení představuje zmíněnou částku 4 000 Kč, kterou je žalovaná povinna vydat a zaplatit žalobkyni požadované úroky z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. podle ustanovení § 1970 obč. zák. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to od 9. 2. 2021, kdy se žalovaná dostala do prodlení. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení je závazkem, jehož splatnost z logiky věci nemohla být účastníky za daného stavu dosud ujednána, a proto je pro stanovení splatnosti tohoto dluhu nutno aplikovat ustanovení § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, m