20 C 202/2021-17 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 54 50084 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Žalovaný s žalobcem uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru ve výši 78 000,00 Kč (skládající se z půjčené částky 40 000,00 Kč a souhrnného poplatku 38 000,00 Kč), podle které měl splácet týdně 1 000,00 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Zaplacená částka 23 500,00 Kč se započetla na půjčenou jistinu v poměru 56. 497% a v poměru 43. 503% na souhrnný poplatek – odst. 4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek Smlouvy. Žalovaná částka 54 500,00 Kč se skládá z nesplacené půjčené jistiny (z každé splátky na jistinu započteno v poměru 56. 497%) a z nesplacené části souhrnného poplatku (z každé splátky na souhrnný poplatek započteno v poměru 43. 503% - souhrn úroku, poplatku za zpracování a doručení úvěru a poplatku za hotovostního inkasa splátek - týdenní výběr splátek v místě bydliště klienta) – odst. 4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek Smlouvy. Poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek, je tvořen zejména odměnou obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalovaného, dále nákladů na jízdy s tím spojené, dále na administrativní zpracování úvěru, zavedení do systému účtování, dále tisk a zhotovení dokumentů potřebných Smlouvy, atd. Nejedná se o sjednaný úrok, jedná se o poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (konkrétně čl. "Následky porušení povinnosti Klienta") stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie, kterou žalobce předkládá jako důkaz, ovšem žalovaný splácel nepravidelně, takže žalobce dosud uhrazenou částku žalovaným ve výši 23 500,00 Kč, vydělil týdenní splátkou 1 000,00 Kč a vypočetl tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobce by podle tohoto klíče nastala již ke dni 14.04.2020. Žalobce ovšem ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy žalobce nechal uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a jako datum splatnosti určuje 20.04.2021 a datum prodlení ke dni 21.04.2021“. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalovaný v dokumentu označeném jako Smlouva o spotřebitelském úvěru svým podpisem dne [datum] potvrdil, že od žalobkyně převzal v hotovosti částku ve výši 40 000 Kč jako jistinu úvěru. V uvedené smlouvě se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s částkou 38 000 Kč, která byla ve smlouvě rozčleněna do tří položek, a to jako úrok ve výši 13 200 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 12 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 800 Kč. Splácení úvěru bylo stanoveno na 78 týdenních splátek po 1 000 Kč placených v hotovosti k rukám osoby určené žalobkyní s datem 1. splátky dne [číslo] [rok] a každé další 7 dní po datu splatnosti splátky předchozí. Smlouva dále obsahovala odkaz na Smluvní podmínky a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru jako na svoji nedílnou součást. V uvedeném formuláři, resp. ve smlouvě je stanoveno, že tzv. RPSN u sjednaného úvěru činí 171,95 % a samotná úroková sazba 63,33 % ročně. Ve zmíněných Smluvních podmínkách jsou dále definovány služby, za které je požadován poplatek ve výši 12 000, a to tak, že se jedná jednak o poplatek za zmíněné zpracování a doručení úvěru a dále poplatek za činnost související s uzavřením smlouvy, zavedení klienta do systému společnosti, zpracování nezbytných podkladů a dokumentace. Z platební historie zaznamenané žalobkyní vyplývá, že žalovaný žalobkyni dosud uhradil 23 500 Kč. Soud dále zjistil, že se žalobkyně na žalovaného obrátila s předžalobní upomínkou ze dne 15.4.2021, v níž jej vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 54 500 Kč, a tato upomínka byla dle podacího archu podána k poštovní přepravě téhož dne, tj. 15.4.2021. 4. Po zhodnocení uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nevznikl dne [datum] podpisem dokumentu označeného jako Smlouva o spotřebitelském úvěru zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle ust. § 2395 obč. zák. účinného, dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jednání žalobkyně soud považuje za neplatné, neboť se podle ust. § 580 obč. zák. příčí dobrým mravům. Uvedený rozpor soud v daném případě shledává v části ujednání týkající se plnění nad rámec poskytnutých peněžních prostředků. Soud totiž ujednání o poplatcích vedle sjednaného úroku ve výši 13 200 Kč považuje za ustanovení smlouvy, které obchází standardní a spravedlivé ujednání o ceně poskytnutých peněžních prostředků. Ujednání o úroku je doplněno o poplatek za činnost v podobě zpracování a doručení úvěru a dále o poplatek za hotovostní inkaso splátek, tj. za službu, jejíž poskytnutí v žalobě žalobkyně ani netvrdila, natož prokázala. Uvedené poplatky ve smlouvě adhezního charakteru, tj. ve smlouvě, o jejímž obsahu nemohl žalovaný vyjednávat, považuje soud pouze za zastření skutečného účelu sjednaných poplatků. Činnost, za níž žalobkyně poplatky požaduje je činností, která je výhodná rovněž pro žalobkyni, a kterou žalobkyně jako věřitel musí z logiky věci vykonat, aby mohla peněžní prostředky poskytnout a přijmout splátky. Pokud žalobkyně tuto činnost vymezila jako nějakou zvláštní placenou službu, jedná se o obcházení zákona ve snaze zakrýt skutečný účel uvedeného plnění, tj. navýšení platební povinnosti žalovaného. Veškeré platební povinnosti nad rámec vrácení jistiny, a to s přihlédnutím k neprokázání poskytnutí služeb hotovostního inkasa, tak soud s ohledem na absenci dalších skutkových tvrzení považuje za úplatu za poskytnuté peněžní prostředky, která ve svém důsledku způsobuje zmíněný rozpor s dobrými mravy. Soud odkazuje v daném případě na rozsudek Nejvyššího soudu ve věci 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen právní názor, že za přiměřený úrok je možné považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytnutého bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o půjčce, resp. zápůjčce. V daném případě má soud za to, že lze pro tyto účely použít údaj o tzv. roční procentní sazbě nákladů, která sice není shodná s výší úrokové sazby, avšak případný rozdíl by byl dán pouze časovou hodnotou peněz. V době uzavření smlouvy, tj. v [anonymizováno] roku [rok] byla podle údajů dostupných na internetových stránkách ČNB [webová adresa]) roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů na spotřebu v tomto období na úrovni 8,76, což znamená, že RPSN v dané smlouvě o zápůjčce celorepublikový průměr přesahovala více než 19x. S ohledem na uvedené závěry o neplatnosti smlouvy je nutno na poskytnuté peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč nahlížet jako na bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, obč. zák., kterého se žalované na úkor žalobkyně dostalo. Soud má totiž dále za to, že v duchu zmíněného rozhodnutí NS ve věci 21 Cdo 1484/2004 ujednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť v případě daného úvěru bylo záměrem žalobkyně získat z poskytnutí peněžních prostředků určitý výnos, a úvěr je dle shora uvedené zákonné definice spojen s povinností platit úroky. Smlouva je tak neplatná jako celek. Právní závěry vyplývající z rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 byly zopakovány v rozhodnutí NS 33 Odo 236/2005, a žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelských úvěru tak měl ustálenou judikaturu v tomto směru vzít v rámci svého podnikání v úvahu. Neučinila tak, a po svých dlužnících tudíž požadovala plnění v rozporu s právním řádem. Přestože žalovaný neměl povinnost poskytnuté peněžní prostředky vrátit způsobem sjednaným ve smlouvě, měl s ohledem na její neplatnost tyto peněžní prostředky vrátit z titulu zmíněného bezdůvodného obohacení, které získal bez spravedlivého důvodu, neboť sám žalovaný nepřednesl soudu žádná tvrzení, z nichž by vyplynulo, že si uvedenou částku může ponechat. Dlužnou částku mohl žalovaný vrátit přinejmenším na základě předžalobní výzvy k plnění, a soud tak dospěl k závěru, že je v prodlení. Vedle dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení je tedy žalovaný povinna žalobkyni zaplatit úrok z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. úrok z prodlení dle ust. § 1970 obč. zák., jdoucí od splatnosti, kterou soud určil podle ust. § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pohledávka z titulu