23 C 51/2021-17 — Okresní soud v Sokolově

Předmětem řízení je žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 1 524 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného jízdného a neuhrazené přirážky k jízdnému. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný dne 18. 11. 2020 uskutečnil přepravu dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozovaným žalobkyní, konkrétně tramvajové linky 153 v [obec]. Prostřednictvím provedené přepravní kontroly bylo na výzvu žalobkyní pověřené osoby zjištěno, že se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem. O této skutečnosti učinila žalobkyní pověřená osoba záznam označený jako„ Zápis o provedené přepravní kontrole“, jehož obsahem byla informace o provedené přepravní kontrole dne [datum] v [údaj o čase] hodin, údaj o skutečnosti, že se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem, informace o výši jízdného a o výši přirážky k jízdnému spolu s pokynem k jejich uhrazení. Listina byla podepsána žalovaným jako cestujícím, přičemž stejnopis zápisu žalovaný převzal. Výše jízdného a výše přirážky k jízdnému byla stanovena podle Tarifu [anonymizováno] integrované dopravy účinného k okamžiku provedené přepravní kontroly. Povinnost uhradit jízdné, jakož i přirážku k jízdnému, byla stanovena podle smluvních přepravních podmínek žalobkyně v den provedení přepravní kontroly. Žalovaný byl žalobkyní prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 14. 1. 2020 předložené včetně potvrzení o odeslání písemnosti opětovně vyzván, aby jízdné i přirážku k jízdnému zaplatil. Žalovaný na uvedenou upomínku nereagoval a požadované plnění do vyhlášení tohoto rozsudku neuhradil. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o přepravě zavazuje dopravce přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 172/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, (dále jen„ vyhláška o přepravním řádu“), uzavřením přepravní smlouvy o přepravě osob vzniká mezi dopravcem a cestujícím na základě přepravního řádu, tarifu a smluvních přepravních podmínek závazkový právní vztah, jehož obsahem je zejména závazek dopravce přepravit cestujícího ze stanice nástupní do stanice cílové spoji uvedenými v jízdním řádu řádně a včas a závazek cestujícího dodržovat přepravní řád a smluvní přepravní podmínky a zaplatit cenu za přepravu podle tarifu. Podle § 3 odst. 2 vyhlášky o přepravním řádu je výše specifikovaná smlouva o přepravě uzavřena mezi cestujícím a dopravcem nejpozději okamžikem nástupu cestujícího do dopravního prostředku provozovaného dopravcem. Nárok na zaplacení přirážky k jízdnému za přepravu bez platného jízdního dokladu, a to včetně její výše, stanoví § 7 odst. 5 vyhlášky o přepravním řádu, § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách (v případě přepravy prostřednictvím metra, tramvajové a trolejbusové linky), § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (v případě přepravy prostřednictvím autobusové linky). Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Žalovanému vznikla uzavřením smlouvy o přepravě povinnost zakoupením platného jízdního dokladu uhradit jízdné. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaný jako cestující platným jízdním dokladem neprokázal a žalobkyni v postavení dopravce jízdné neuhradil, vznikl žalobkyni v obou případech nárok na úhradu jízdného ve výši 24 Kč, přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč, a to včetně nároku na úhradu úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 524 Kč, počítaných ode dne následujícího po dni splatnosti. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že soud zcela procesně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, a to ve výši 1 489 Kč. Náhrada nákladů řízení zástupce žalobkyně sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (příprava a převzetí, písemné podání soudu týkající se věci samé v podobě žaloby, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem) ve výši 200 Kč za úkon spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jež byla žalobkyni přiznána v celkové výši 300 Kč za 3 úkony právní služby, a z náhrady daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 189 Kč.