33 C 249/2021-20 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 1 524 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] cestoval žalovaný veřejným dopravním prostředkem žalobce bez platného jízdního dokladu, čímž porušil povinnosti cestujícího, a proto mu vznikla povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému v celkové výši 1 524 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil. 3. Žalobkyně předložila soudu listinné důkazy, a to záznam o provedené přepravní kontrole [číslo] ([variabilní symbol]) ze dne [datum] včetně informací pro cestující, smluvní přepravní podmínky, tarif pražské integrované dopravy a předžalobní upomínku zaslanou zástupcem žalobkyně včetně dokladu o jejím odeslání. Obsah těchto listin koresponduje se skutkovými tvrzeními žalobkyně obsaženými ve shora citované žalobě. 4. Na základě uvedených důkazů byl zjištěn skutkový stav, který je uveden v žalobě. Bylo zjištěno, že žalovaný byl dne [datum] v 17:58 hod. kontrolován v [obec] v prostředku městské hromadné dopravy na lince autobusu [číslo] při kontrole se na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem. Jízdné ani přirážku k jízdnému žalovaný na místě neuhradil. 5. Z doložených důkazů a vzhledem k absenci tvrzení žalovaného o úhradě jízdného a přirážky k jízdnému dospěl soud k závěru, že žalovaný dluží žalobkyni celkem částku 1 524 Kč. 6. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého se smlouvou o přepravě osob dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 7. Žalovaný použil k přepravě dopravní prostředek, avšak nezaplatil stanovené jízdné, čímž porušil Přepravní řád a smluvní přepravní podmínky žalobkyně, když porušil povinnost plynoucí z ust. § 18a odst. 2 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Podle ust. § 18a odst. 2 písm. e) zákona o silniční dopravě má žalovaný povinnost zaplatit jízdné dle tarifu pražské integrované dopravy a přirážku k jízdnému, která je ve smluvních přepravních podmínkách stanovena v částce 1 500 Kč a nepřesahuje tedy částku uvedenou v § 18a odst. 3 zákona o silniční dopravě. Dle tarifu žalobkyně je žalovaný povinen uhradit i jízdné ve výši 24 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně rovněž právo na úhradu úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jehož výše byla shledána v souladu s vlády č. 351/2013 Sb., když žalobkyně požaduje úrok z prodlení dnem následujícím po dni provedení přepravní kontroly (možnost uhradit přirážku ve snížené výši nemění datum splatnosti přirážky). Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 524 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 9. Vzhledem k tomu, že odvolání není proti tomuto rozsudku přípustné, vyhotovil soud v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze zkrácené odůvodnění tohoto rozhodnutí.