33 C 405/2013-411 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný byl u ní zaměstnán od 1. 9. 2009 do 31. 8. 2013 jako technik. K plnění pracovních úkolů žalovanému přidělila osobní automobil [registrační značka] [anonymizováno] s tím, že ho výslovně upozornila, že není oprávněn vozidlo používat k soukromým účelům. Žalobkyně zjistila, že tuto povinnost žalovaný nedodržel, neboť pohyb automobilu byl sledován pomocí GPS. Žalovaný způsobil škodu žalobkyni užíváním služebního vozidla ve výši 17 765 Kč, neboť k soukromým účelům za rok 2012 najel 1 231,80 km a za rok 2013 najel 1 505,7 km. Na upomínku o zaplacení ze dne 16. 9. 2013, aby do 14 dnů od výzvy škodu uhradil, žalovaný nereagoval. Teprve na výzvu soudu žalobkyně upřesnila soukromé jízdy, které jsou předmětem žaloby. Žalobkyně žádá, aby žalovaný byl uznán povinným uhradit částku 17 765 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení od 1. 10. 2013 do zaplacení. 2. Ve věci bylo nejprve rozhodnuto vydáním elektronického platebního rozkazu, proti kterému žalovaný podal odpor. Do rozsudku ze dne 13. 5. 2016, kterým byla žaloba zamítnuta, podala žalobkyně odvolání. Do rozsudku ze dne 7. 8. 2018 ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 4. 12. 2018, kterým byl žalovaný uznán povinným uhradit částku 14 309 Kč s přísl., částka 3 356 Kč s přísl. byla zamítnuta, podala žalobkyně odvolání. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 23. 5. 2019 sp. zn. 13 Co 31/2019 (dále jen usnesení KS v Plzni) rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího rozsudku zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení s tím, že„ pokud účastníci řízení nedospějí ke smírnému řešení věci, soud I. stupně posoudí každou z označených jízd, od níž je odvozován žalobní návrh z hlediska opodstatněnosti, při poměření údajů z GPS navigace se zakázkovými listy a stanovisky účastníků, vypořádá se se stanovisky stran a v rozhodnutí náležitě doloží přijatý závěr. Využití údajů z GPS navigace je závazné z hlediska vymezení trasy jízdy a ujeté vzdálenosti i pro vyčíslení výše škody“ (bod 19). Zároveň potvrdil, že bylo prokázáno, že žalovaný od 1. 9. 2009 pracoval u žalobkyně jako technik do 31. 8. 2013. K výkonu práce – montáž a servis kabelové televize v bytech zákazníků žalobkyně přidělila žalovanému služební vozidlo s tím, že ho může používat pouze k plnění pracovních úkolů a k jízdám ze zaměstnání do bydliště a zpět po co nejkratší trase. 3. V průběhu dalšího řízení žalovaný stále tvrdil, že měl s jednatelem žalobkyně uzavřenou dohodu, že vozidlo může používat i k soukromým účelům. Opětovně uvedl, že po dobu výkonu práce, když u jednatele žalobkyně nejprve pracoval jako u osoby OSVČ (ještě před uzavřením pracovního poměru), postupně měl k dispozici asi 4 nebo 5 služebních vozidel, jednalo se o stará auta, poslední bylo staré 17 let. S ohledem na dohody s jednatelem žalobkyně čas od času uskutečnil i s předchozími vozidly soukromé jízdy. Žalobkyně mu ani ohledně předchozích vozidel nesdělila, že vozidla může používat pouze k služebním účelům. S ohledem na dohodu se domníval, že i poslední vozidlo může k občasným soukromým účelům využít. Pokud by mu žalobkyně zakázala používat vozidla k soukromým účelům, logicky by je nepoužíval. Měl své vozidlo. S ohledem na dohodu proto platilo (zejména pokud byl technický problém s vozidlem), že občas použije k výkonu zakázek i své vozidlo (což bylo např. ve dnech 11. 9. – 19. 9. 2012, 10. 11. – 18. 11. 2012, 16. 1. – 24. 1. 2013, 6. 4. – 12. 4. 2013, 15. 4. – 21. 4. 2013), a proto mu užití svého vozidla žalobkyní proplaceno nebylo. Náhradní vozidlo k dispozici neměl. Žalobkyně mu s ohledem na dohodu nesdělila, že na cesty ze zaměstnání do bydliště a zpět bude počítat vzdálenost 10 km. Nesouhlasí s měřením trasy pomocí GPS navigace bez ověření správnosti skutečně ujetých kilometrů dle údajů v knize jízd. Tato povinnost vyplývá i z manuálu – návod k použití Vodafone auto manažer. Dle jeho názoru GPS navigace musela být namontována již v lednu 2012, kdy vozidlo bylo v servisu v [obec], neboť jinak měl vozidlo stále u sebe. Je třeba brát v úvahu, že počet kilometrů z bydliště do zaměstnání a zpět byl vykazován v závislosti od místa první či poslední zakázky v daném dni. Ke konci června 2013 mu jednatel žalobkyně sdělil, že některé jízdy nepovažuje za služební. Rozzlobilo ho, že žalobce nedodržuje dohodu, proto s ohledem na počátek běhu výpovědní lhůty podal hned výpověď z pracovního poměru. Auto pravidelně s vědomím žalobkyně vozil na opravy do servisu v [obec], opravy musel objednávat mimo termíny zakázek. Pokud se jednalo o větší závadu a vozidlo muselo být servisováno delší dobu, používal k výkonu zakázek své vozidlo. Založil doklady o servisování vozidla v roce 2012 a 2013, které se mu podařilo dohledat. Žalovaný zopakoval, že při výkonu zaměstnání neměl místo výkonu práce, místem výkonu bylo [územní celek], ve kterém realizoval zakázky (výjimečně v [obec]). Místo výkonu práce neměl v ulici [ulice] v [obec], jednalo se o kancelář firmy [anonymizováno], která mu zadávala zakázky a předávala zakázkové listy, s jejím pracovníkem řešil věci ohledně zakázek, plnil jeho pokyny, firmě odevzdával po vyhotovení zakázky zakázkové listy. Žalobkyni předával zakázkové listy v naskenované podobě. S jednatelem žalobkyně se viděl tak 10 minut za čtvrt roku, proto jednatel neznal rozsah všech jeho prací, neboť s ním probíral s ním jen provozní záležitosti. Žalobkyně neměla v [obec] žádnou kancelář či jiné místo, ve kterém by mohl trávit čas mezi realizací zakázek, posvačit, vykonat hygienické potřeby. Žalobkyně si toho byla vědoma. Na zakoupení svačiny, stejně jako na vyřízení provozních věcí, nákup drobného materiálu, obhlédnutí nestandardních zakázek, demontáž rozvodu sítě, naceňování instalace atd., které nesouvisely s výkonem zakázek, proto nebyly vystavovány zakázkové listy, neboť nedošlo k fakturaci. V případě delší pauzy mezi zakázkami měl se žalobkyní dohodnuto, že si může zajet do bydliště. Každý den nenosil zakázkové listy do kanceláře [anonymizováno]. Složitější zakázky dělal při opakovaných návštěvách zákazníka, zakázkový list se vystavil až po úplném skončení zakázky, což bylo rozhodující pro fakturaci zakázky. Na zakázky, které vyřizoval na několikrát (nákup materiálu, opakovaná návštěva zákazníka, vyřízení reklamace, storno zakázky), byl vystavován jen jeden zakázkový list. Žalobkyně neměla přehled, jaké zakázky mu pracovník [anonymizováno] zadává, kolikrát navštívil byt zákazníka za účelem vyřízení zakázky, zda tedy zakázkový list odpovídá jeho jen jedné či více návštěvám zákazníka. Knihu jízd vedl asi do roku 2008, tj. ještě předtím než byl u žalobkyně zaměstnán v pracovním poměru. Jednatel žalobkyně knihu jízd nekontroloval, ani ji nežádal. Sdělil mu, že způsob vedení knihy jízd tak, jak ji vedl, se v [obec] takovým způsobem již nevede, proto ji také přestal vést a vypisoval jen zakázkové listy. I z tohoto důvodu se logicky domníval, že vozidlo může využít k občasným soukromým jízdám. Pokud vozidlo využil k soukromému účelu na delší trasu (např. [obec]), natankoval benzín do vozidla z vlastních prostředků, žalobkyni tak újmu ani nezpůsobil. K amortizaci vozidla soukromými jízdami nemohlo dojít, neboť bylo vyrobené již v roce 1996, bylo havarované, nebylo garážované. Jízdu z bydliště do práce a zpět musel přizpůsobit a zvolit dle rekonstrukce a stavu vozovek, které se v té době z důvodu revitalizace území [obec] – [obec] prováděly. Musel volit různé a to i delší trasy kvůli objížďkám, kolonám vozidel atd. Měl pružnou pracovní dobu a to i v odpoledních hodinách dle dohody se zákazníky. Zakázkové listy odevzdával, žádné nemá. Záleželo proto na úvaze a libovůli žalobkyně, které zakázkové listy předloží. Nemůže se bránit tvrzení žalobkyně o neexistenci daného zakázkového listu, s odstupem času si na každou jízdu nevzpomíná, nedokáže se proto ke každé jízdě přesně vyjádřit. 4. Jednatel žalobkyně uvedl, že se žalovaným neměl uzavřenou dohodu o užívání vozidla k soukromým účelům, žalovaný mohl vozidlo k soukromým účelům využívat pouze na jízdy z bydliště na pracoviště a zpět z důvodu ohlídání vozidla, neboť v něm žalovaný vozil materiál. Než byla zabudována GPS navigace do auta, žalovaný vedl evidenci zakázek, ke kterým psal kilometry, což fungovalo jako kniha zakázek. Později žalovaný zasílal jen zakázkové listy. Vedení knihy jízd po žalovaném nevyžadoval. Pokud viděl vozidlo, kontroloval stav tachometru. Od montáže GPS navigace žalovaný přestal vést evidenci zakázek, nevyžadoval ji po něm, ani ho na to neupozorňoval, neboť věděl, že v případě potřeby má záznamy z GPS navigace. Návod o používání GPS si četl. Opakovaně uvedl, že o namontování navigace v červnu 2012 do auta, které užíval žalovaný, žalovanému neřekl, neměl k tomu důvod. Až v roce 2013 přišel na to, že žalovaný používá vozidlo i k soukromým účelům. Kontrolu provedl až na jaře 2013, ale až koncem června 2013 žalovanému sdělil výsledek kontroly, tj., že vozidlo užívá i k soukromým účelům. Žalovaný se rozzlobil a dal hned výpověď z pracovního poměru. I když výpisy z GPS navigace jso