34 C 23/2013-173 — Okresní soud v Sokolově

1. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 28. 1. 2011 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se s původním věřitelem společností [právnická osoba] smlouvu [číslo] o finančním produktu. Žalovaný se v oddílu A, čl. III., odst. 5 Smlouvy zavázal, že do 30 dnů ode dne uzavření Smlouvy zašle finanční společnosti jako poskytovateli úvěru potřebné dokumenty (tj. výpis z bankovního účtu na jméno klienta, originální potvrzení o výši příjmu klienta ne starší než 1 měsíc, kopii občanského průkazu a dalšího dokladu klienta obsahující fotografii a rodné číslo), které jsou specifikovány v oddílu A, čl. III., odst. 5, písm. c) Smlouvy. V oddílu A, čl. III., odst. 5 písm. c) se smluvní strany dohodly, že finanční společnost má nárok na smluvní pokutu 5 000 Kč v případě, že klient nepředá doklady potřebné pro poskytnutí úvěru do 30 dnů od uzavření Smlouvy. Žalovaný v dohodnuté lhůtě dodal pouze kopii občanského průkazu, kopii dalšího dokladu obsahující fotografii klienta a rodné číslo a výpis z bankovního účtu na jméno klienta. Zbývající dokument, tj. originální potvrzení o výši příjmů klienta ne straší než 1 měsíc, nedodal, a proto vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Dne [datum] obchodní společnost [právnická osoba] uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa původní účastnice], [IČO] smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě došlo i k postoupení pohledávky za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému dne 5. 8. 2011 a zároveň byl vyzván k zaplacení smluvní pokuty. 2. Žalobě soud vyhověl elektronickým platebním rozkazem, proti kterému podal žalovaný včasný odpor. V odporu uvedl, že se jednalo o podvod, který řeší Policie ČR, a tedy není důvod platit za věc, která byla sjednána podvodně s úmyslem obohatit se na úkor jiných lidí. 3. Právní předchůdkyně žalobkyně uvedl, že na ni byla postoupena pohledávka z titulu smluvní pokuty za žalovaným a z důvodu nedodání dokumentů uvedených v oddílu A, čl. III. odst. 5 písm. c) Smlouvy vznikl finanční společnosti nárok na úhradu smluvní pokuty. Ohradila se proti názoru žalovaného, který nazývá obchod podvodem. Společnost se pouze brání vůči nečinnosti a neplnění podmínek smlouvy ze strany klientů, jelikož jí tím vznikají značné náklady při vyřizování úvěrů. Skutečnost se nespokojení klienti nazývají společnost podvodnou a podávají trestní oznámení, nedokazuje nic o její nepoctivosti. Nejde o nic jiného než o konkurenční boj. Nárok považuje za zcela důvodný a doložený důkazy. 4. Usnesením ze dne 2. 8. 2013 č. j. 34 C 23/2013-28 soud řízení přerušil do skončení trestního stíhání vedeného pod č. j. KRPE-5814-1492/TČ-20211-170080 u Policie České republiky, [stát. instituce], Odbor hospodářské kriminality [anonymizováno]. Usnesením ze dne 16. 6. 2021 č. j. 34 C 23/2013-70 soud rozhodl o pokračování v řízení, neboť odpadl důvod přerušení řízení a dále výrokem II. rozhodl o tom, že v řízení bude pokračováno na straně žalobkyně s nástupnickou [právnická osoba] se sídlem [adresa] (dále jen žalobkyně). 5. K nařízenému jednání se žalobkyně nedostavila, z jednání se omluvila, o jeho odročení nepožádala, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti žalobkyně. Soud proto vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, uvedl, že zaplatit 6 600 Kč řádné finanční prostředky neobdržel, nikdy nebyl ani finanční společností kontaktován za účelem uzavření smlouvy o půjčce. 6. Žalobkyně k žalobě doložila dotazník žadatele, smlouvu [číslo] smlouvu o postoupení pohledávek, protokol o předání postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a výzvu k úhradě dlužné částky. 7. Z dotazníku žadatele bylo zjištěno, že žalovaný požádal právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí finančních prostředků ve výši 150 000 Kč. Dále v dotazníku uvedl, že jeho čistá mzda činí 16 500 Kč a má závazek u [anonymizováno] banky ve výši 150 000 Kč, který splácí měsíčně částkou 3 200 Kč a zbývá doplatit 90 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný projevil zájem získat finanční prostředky ve výši 150 000 Kč s dobou splatnosti 72 měsíců a měsíční splátkou 2 847 Kč. Z doložené smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že finanční společnost se smlouvou zavázala aktivně vyhledávat subjekty, které mají zájem uzavřít smlouvu o finančním produktu s klientem, a klient se zavázal zaplatit finanční společnosti dohodnutou odměnu, pokud finanční společnost uzavření smlouvy o finančním produktu klientovi zprostředkuje. Dále se ve smlouvě strany dohodly, že klient je povinen zaplatit finanční společnosti smluvní pokutu pro případ, že klient finanční společnosti nepředá potřebné doklady pro vyřízení jeho úvěru či půjčky na adresu finanční společnosti, zcela kompletní a to do jednoho měsíce od podepsání Smlouvy, pokud místo toho ve stejné lhůtě písemně neoznámí finanční společnosti, že již o uzavření smlouvy o finančním produktu s třetím subjektem nemá zájem a že od této smlouvy odstupuje. 8. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 3028 odst. 1, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), ve znění pozdějších zně a doplňků podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), neboť podle o. z. se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti o. z., jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti o. z., se řídí dosavadními právními předpisy. 9. Podle § 544 odst. 1 a 2 obč. zák. platí, že sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určení výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. 10. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobkyně se domáhá úhrady smluvní pokuty, kterou si právní předchůdce žalobkyně a žalovaný sjednali ve smlouvě [číslo] o finančním produktu pro případ, že žalovaný nepředá finanční společnosti potřebné doklady pro vyřízení jeho úvěru či půjčky. Soudem bylo zjištěno, že smlouvu o finančním produktu podepsal za právního předchůdce žalobkyně [jméno] [příjmení] jako finanční poradce jednající na základě plné moci. [příjmení] moc opravňující finančního poradce k uzavírání smluv žalobkyně nedoložila, a tedy neprokázala, že pan [jméno] [příjmení] byl oprávněn jednat jménem žalobkyně, zejména pak uzavírat smlouvy. Dále má soud za to, že žalobkyně nedoložila, že by v souladu se smlouvou její právní předchůdkyně aktivně vyhledávala subjekty, které mají zájem se žalovaným uzavřít smlouvu o finančním produktu. Právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel v dané oblasti pak zcela jistě měl možnost vyžádat si potřebné doklady od klienta na základě jeho žádosti o zprostředkování smlouvy o půjčce, úvěru či jiném finančním produktu a to tedy ještě před podpisem samotné smlouvy. Z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 12. 2020 č. j. 1 T 9/2015-86136 bylo zjištěno, že obžalovaní prostřednictvím nastrčených„ Společností“, mimo jiné i spol. [právnická osoba] v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch pro uvedené„ Společnosti“ pod smyšlenou záminkou spočívající v nabídce reálného zajištění nebankovních půjček (úvěrů) nabízené za užití internetových stránek, inzerce v denním tisku, apod., osobám zejména z řad tzv. nebankovní, problémové klientely, nechali se zájemci o takové služby prostřednictvím dalších osob – zejména tzv. telefonních operátorů a finančních poradců sjednávat smlouvy dle obsahu„ zprostředkovatelské“, formálně však nepojmenované, kdy činnost uvedených„ Společností“ byla vedena výlučně k dosažení toho, aby od co možná nejvyššího počtu klientů disponujících sice vlastním bankovním účtem a na něj poukazovaným příjmem byť v minimální výši, avšak z řad tzv. nebankovní klientely, tj. fakticky od osob zejména sociálně slabých a práva neznalých, nezpůsobilých žádat o poskytnutí půjček u bankovních subjektů, kde byl i důvodný předpoklad jejich minimální bonity, absence způsobilosti poskytnout ručení za čerpané produkty, jakož i toho, že z jejich strany bude docházet ke zkreslování jejich majetkových poměrů ve snaze půjčku získat, byly vylákány podpisy tzv. Smluv odkazujících sice na § 774 obč. zák. o smlouvě zprostředkovatelské, avšak takto výslovně neoznačených, a dále i tzv. povolení k inkasu z bankovního účtu klienta ve prospěch bankovních účtů„ Společností“, za tím účelem byla klientům v rozporu se skutečnosti nabízena zejména rychlost zpracování a vyřízení půjčky, individuální přístup, apod., vše s předchozím vědomím toho, že k poskytnutí klienty požadovaných půjček či obdobných finančních produktů zpravidla