10 C 177/2022-29 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne 28. 11. 2016 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společnosti [právnická osoba] smlouvu o úvěru, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Dle smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se žalovaný spolu s poplatkem zavázal vrátit do 28. 11. 2016 Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně převodem na svůj účet v souladu se smlouvou. Žalovaný neuhradil úvěr řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 byla pohledávka za žalovaným následně postoupena žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno přípisem. Žalovaný dlužnou jistinu a s poplatky neuhradil ani po upomínkách. Žalobkyně žádá, aby žalovaný byl uznán povinným uhradit částku 10 000 Kč včetně, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % od 29. 12. 2016 do zaplacení. Žalobkyně nemá doklad o uzavření smlouvy ani doklad o postoupení úvěru schopnosti žalovaného. Navrhuje proto, aby žalovaný byl uznán povinným uhradit dlužnou částku s příslušenství z titulu bezdůvodného obohacení. 2. Zástupce žalobkyně svou neúčast při jednání omluvil. Žalovaný byl k jednání řádně předvolán, bez omluvy se nedostavil, nepožádal o odročení jednání. V souladu s ust. § 101/3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti účastníků. 3. Na základě provedeného dokazování soud z rámcové smlouvy o spotřebitelském úvěru zjistil, že účastníci sjednávali uzavření smlouvy o úvěru s tím, že žalovanému bude poskytnuta částka 10 000 Kč na jeho bankovní účet. Ze sdělení [právnická osoba] [obec a číslo] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně ze svého účtu na účet žalovaného dne 28. 11. 2016 poukázal 10 000 Kč. Uvedený účet žalovaného je účtem žalovaného, což vyplývá i ze sděleného čísla bankovního účtu v rámcové smlouvě. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že dne 21. 12. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 20. 9. 2018 současně s výzvou o plnění. Z podacího archu bylo zjištěno, že výzva byla žalovanému zaslána 23. 9. 2018. 4. Podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 5. Na základě zjištěného skutkové stavu a v souladu s právním posouzením soud dospěl k závěru, že žalobkyně v souladu s ust. § 1724 o.z. neprokázala tvrzení o projevu vůle žalovaného uzavřít s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru s obsahem uvedeným v rámcové smlouvě. Soud se proto již nezabýval tím, zda byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného. I když žalobkyně nedoložila uzavření smlouvy o úvěru, prokázala, že její právní předchůdce poukázal na účet žalovaného částku 10 000 Kč. Žalovaný tuto částku nevrátil, bezdůvodně se tak obohatil, proto dle § 2993 o.z. musí žalovaný bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. U bezdůvodného obohacení není zákonem stanovená splatnost pohledávek. Den splatnosti pohledávky mezi účastníky nebyl smluven, proto teprve na výzvu k plnění se dluh stal splatným. Dne 20. 9. 2018 žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k splnění dlužné částky bez uvedení data do kdy má být částka vrácena. Výzva byla žalovanému doručena dle § 573 dne 26. 9. 2018, od následujícího dne, tj. od 27. 9. 2018 je proto v prodlení (§1958/2 o.z.) s plněním peněžitého dluhu. Žalovaný je proto povinen vedle jistiny zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 o.z., jehož výše je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to do 3 dnů dle § 160/1 o.s.ř. 6. Výrokem I. byl žalovaný uznán povinným zaplatit 10 000 Kč s příslušenstvím vztahujícímu se k bezdůvodnému obohacení. Výrokem II. soud žalobu v části zákonného úroku z prodlení za období od 29. 12. 2016 do 26. 9. 2018 zamítl jako neoprávněný. 7. Výrok o nákladech řízení je v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně uplatnila typizovanou žalobu, proto odměna za jeden úkon právní služby je v daném případě ve výši 200 Kč dle § 14 b) odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění. Zástupce žalobkyně vykonal v řízení před soudem prvního stupně 3 úkony právní služby, přísluší mu 3 x 200 Kč a 3 x 100 Kč za tři režijní paušály v souladu s ust. § 14 b) odst. 5 téže vyhlášky, dále 21 % DPH, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH, a to ve výši 189 Kč a soudní poplatek 400 Kč. Žalobkyni tak byly přiznány náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Žalovaný je povinen uhradit na nákladech řízení částku 1 489 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.