10 C 262/2022-43 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 15. 4. 2016 poskytla při uzavření smlouvy žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Dle smlouvy se žalovaná se zavázala uhradit vedle dlužné částky částku 7 705 Kč s úrokovou sazbou ve výši 27 % s poplatky, to vše splatné v 60 měsíčních splátkách po 279 Kč, poslední splátka byla stanovena na 9. 6. 2017. Pohledávka vyplývající ze smlouvy včetně příslušenství byla následně na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 postoupena žalobkyni. Žalobkyně tak dovozuje svou aktivní legitimaci k podání žaloby. Žalovaná uhradila celkem částku 9 489 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno současně s výzvou o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím. Žalobkyně žádá, aby žalovaná byla uznána povinnou uhradit dlužnou částku ve výši 7 216 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 4 700,96 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 2 515,04 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 152,92 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 117,51 Kč, úrok ve výši 27 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4 700,96 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4 700,96 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Žalobkyně na upomínky nereagovala. 2. Žalovaná při jednání uvedla, že nárok žalobkyně neuznává, neboť má za to, že jistinu s poplatky uhradila. Bylo by v rozporu s dobrými mravy, aby platila ještě něco navíc. Překvapilo jí, že žaloba byla podána, až po tak dlouhé době. Je svobodná, má dvě děti ve věku 6 a 2 roky. V současné době je bez příjmů. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 15. 4. 2016 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč (smlouva č. 1). Tuto částku se žalovaná spolu s úhradou za služby, to vše ve výši 16 705 Kč zavázala vrátit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 279 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky včetně příslušenství žalobkyni. Dne 24. 6. 2019 žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávek a zároveň jí vyzvala, aby do 10 dnů od doručení výzvy uhradila dlužnou částku. Z podacího lístku bylo zjištěno, že výzva byla odeslána 17. 7. 2019. 4. Z § 1 odst. 2, § 580/1, § 588, § 2991 a § 2993 o.z. vyplývá, že jsou zakázána ujednání porušující dobré mravy. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 5. Na základě zjištěného skutkového stavu a v souladu s právním posouzením soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 15. 4. 2016 je neplatná s ohledem na sjednanou výši úhrad za služby, které měla žalovaná z půjčených peněžních prostředků zaplatit. I pro ujednání o úrocích, jejichž výše sice není stanovená žádným právním předpisem, rovněž platí ustanovení § 1/2 a § 580 o.z., tzn., že výše úroků nemůže být v rozporu s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy, tj. v dubnu 2016 obvyklá úroková míra poskytovaná ČNB činila 10,95 % (dle údajů dostupných na internetových stránkách ČNB – ARAD – Systém časových řad). Částka u smlouvy označená jako úhrada za služby, ve skutečnosti navyšuje ceny, kterou je žalovaná vedle jistiny povinna zaplatit. Ze samotného porovnání poskytnuté zápůjčky ve výši 9 000Kč s cenami za tyto služby ve výši souhrnného poplatku (cenou peněz) představuje úrok z půjčených prostředků při splatnosti 60 týdnů 74 % u smlouvy. Částka 7 705 Kč označená jako úhrada za služby, tak ve skutečnosti představuje zastřený úrok, tj. úplatu nebo-li odměnu za půjčené prostředky rozložené do jednotlivých položek úhrad za služby. Úrok 74 % u smlouvy je úrokem sjednaným ve výši, který podstatně, mnohonásobně přesahuje obvyklou úrokovou míru v době jejich sjednání. Je zcela zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně v rámci svého podnikání jednoznačně poskytla zápůjčku za účelem získání úroků. Ujednání o úrocích ve formě úhrady za služby nelze oddělit a posuzovat je samostatně od ostatních ujednáních ve smlouvě, proto tvoří neoddělitelnou část smlouvy. S ohledem na povahu právního jednání a jeho obsahu je logické, že bez sjednání tak vysokého poplatku za služby by právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o zápůjčce se žalovanou neuzavřela. Jestliže se dobrým mravům příčí ujednání o podstatné náležitosti smlouvy (ujednání o úrocích), příčí se dobrým mravům celá smlouva. Právní předchůdkyně žalobkyně si beze sporu nemravnou výši při uzavření smlouvy uvědomovala, proto jí rozložila do sjednaných poplatků, aby tak nebyla zřejmá. Sjednaná nemravná a nepoctivá výše úroků způsobilá nemravnou a absolutně neplatnou celou smlouvu. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla peněžní prostředky z neplatného právního jednání, na základě níž se žalovaná bezdůvodně obohatil, proto dle § 2993 o.z. musí získané bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. Žalovaná již vydala bezdůvodné obohacení a to ve výši 9 489 Kč, jak žalobkyně potvrdila. Z uvedeného důvodu soud žalobu včetně příslušenství požadovaného z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce zamítl. 6. Výrok o nákladech řízení je v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla ve sporu úspěšná, měla proto právo na náhradu nákladů řízení, které však nežádala, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.