11 C 38/2022-15 — Okresní soud v Sokolově

1. Navrhovatelka uvedla v žalobě, že mezi žalovaným a její právní předchůdkyní společností [právnická osoba], [IČO], došlo [datum] k uzavření smlouvy o půjčce [číslo]. Nedílnou součástí této smlouvy jsou smluvní podmínky. Právní předchůdkyně poskytla žalovanému [datum] částku 5 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit jistinu a souhrnný poplatek ve výši 2 995 Kč, celkem 7 995 Kč v 39 splátkách po 205 Kč Poslední splátku měl uhradit 6. 4. 2007. Žalovaný však smluvní závazek neplnil. Zaplatil celkem pouze 3 200 Kč. Vzniklá pohledávka byla právní předchůdkyní postoupena žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. Postoupení bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. Z této skutečnosti žalobkyně dovozuje svou aktivní legitimaci. Žalovaný dluží celkem 4 795 Kč. Tato částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 2 998,75 Kč a dluhu na souhrnném poplatku ve výši 1 796,25 Kč. Žalobkyně žalobou požaduje úhrady částky 4 795 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 225,31 Kč, zákonného úroku z částky 4 795 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 7,25 %, zákonného úroku z prodlení z částky 4 795 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 % a zákonného úroku z prodlení z částky 4 795 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení ve výši repo sazby, stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Kromě toho se žalobkyně domáhá náhrady nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. 2. Soud k projednání žaloby nařídil ústní jednání. Žalovaný se dostavil, potvrdil, že s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu. Nepamatuje si, k jakému účelu peníze použil a neví, kolik právní předchůdkyni splatil. S ohledem na časový odstup vznesl námitku promlčení. 3. Soud provedl důkaz obsahem smlouvy o půjčce, smluvních podmínek a smlouvy o postoupení pohledávky. Z uzavřené smlouvy vyplývá, že právní předchůdkyně žalovanému poskytla půjčku v částce 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v 39 splátkách 7 995 Kč. Soud se musel nejprve zabývat posouzením platnosti takto uzavřené smlouvy. Postupoval podle již neúčinné právní úpravy zákona č. 40/1964 Sb. (občanského zákoníku) s přihlédnutím k datu uzavření smlouvy. Předložená smlouva o půjčce svými znaky odkazuje na ustanovení § 657 občanského zákoníku v tehdejším znění. Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 téhož právního předpisu lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. V tomto případě soud dospěl k závěru, že mezi smluvními stranami závazek ze smlouvy o půjčce podle citovaných zákonných ustanovení nevznikl. Nedošlo mezi nimi tudíž ani k poskytnutí spotřebitelského úvěru ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. Žalovaný měl podle smlouvy za poskytnutí částky 5 000 Kč zaplatit tzv. souhrnný poplatek ve výši 2 995 Kč. Soud konstatuje, že poctivý a dobrověrný podnikatel nemohl v roce 2006 poskytnout plnění, jehož cena převyšuje jeho polovinu. Ještě přísněji lze smluvní vztah zhodnotit s přihlédnutím k poměru mezi poskytovatelem a spotřebitelem. Soud souhrnný poplatek hodnotí jako úrok v přepočtu na období jednoho roku ve výši 79 %. Proto dovodil, že u jednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je v rozporu s dobrými mravy a je podle ustanovení § 39 občanského zákoníku v tehdejším znění neplatné. Ujednání o úrocích představuje neoddělitelnou část smlouvy o půjčce, když nelze pochybovat, že by předchůdkyně žalobkyně, podnikající na trhu spotřebitelských úvěrů, bez takového ujednání žádné peníze žalovanému neposkytla. Toto ujednání nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, což plyne i z její povahy smlouvy adhezního typu. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy jako celku představovalo plnění žalovanému plnění z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Podle ustanovení § 451 tehdejšího občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se obohatil o částku 5 000 Kč. Uhradil 3 200 Kč. Zůstal dlužen 1 800 Kč. 4. Žalovaný vznesl námitku promlčení. Částku 5 000 Kč převzal [datum]. Podle ustanovení § 107 odst. 1 občanského zákoníku právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. V tomto případě se právní předchůdkyně žalobkyně mohla vrácení plnění domáhat hned následující den po jeho poskytnutí. Podle ustanovení druhého odstavce citovaného ustanovení nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky poté, kdy k němu došlo. Z toho vyplývá, že objektivní promlčecí lhůta uplynula marně [datum]. Žalovaný námitku promlčení vznesl zcela důvodně a soud proto celou žalobu zamítl. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšný žalovaný žádné náklady řízení neuplatnil.