11 C 398/2021-14 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 1 029 Kč s úrokem. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jako cestující bez platné jízdenky využil dne [datum] mezi stanicemi [obec] a [obec] a to ve vlaku [číslo] přepravních služeb společnosti [právnická osoba], čímž se bezdůvodně obohatil v rozsahu jízdného stanoveného ve výši dle [anonymizována tři slova] pro vnitrostátní přepravu osob, a to v částce 29 Kč. Za porušení § 7 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, byla žalovanému vyměřena přirážka 1 000 Kč, a to v souladu s § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách a [anonymizována tři slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel. [právnická osoba] tak vznikla vůči žalovanému pohledávka ve výši 1 029 Kč. 2. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z doložené smlouvy o postoupení pohledávek. [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným dne 15. 12. 2015 [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], která ji následně dne 19. 1. 2017 postoupila žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 23. 3. 2017. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl podle § 115 a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovanému je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil. 4. Žalobkyně k žalobě doložila obě smlouvy o postoupení pohledávek, [anonymizována tři slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel platné v roce 2016, potvrzení o nedodržení SPPO, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný dne [datum] cestoval vlakem [číslo] bez platné jízdenky. Dále žalobkyně doložila předžalobní výzvu zaslanou zástupkyní, jejíž součástí je i oznámení o postoupení pohledávky. 5. Z předložených listin byl zjištěn skutkový stav, který je uveden v žalobě. Žalovaný dne [datum] cestoval vlakem [číslo] mezi stanicemi [obec] a [obec] bez platné jízdenky, čímž porušil Smluvní přepravní podmínky [anonymizována dvě slova]. Je povinen uhradit žalobkyni, která smlouvami o postoupení získala aktivní legitimaci, cenu jízdného 29 Kč spolu s přirážkou ve výši 1 000 Kč. 6. Žaloba byla shledána jako důvodná a nárok je odůvodněn ustanovením § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Žalovaný porušil povinnosti stanovené zákonem č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění (§ 37) a vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční osobní dopravu (§ 7 a § 15). Protože žalovaný jízdné a přirážku neuhradil, dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, a proto má žalobkyně v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právo na úhradu úroků z prodlení. Výše úroků odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu včetně příslušenství vyhověl. 7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni poskytla právní služby advokátka. Náklady řízení soud tedy stanovil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměně advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v aktuálním znění (dále jen„ advokátní tarif“). Na náhradě nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit částku 1 489 Kč, spočívající v odměně za tři úkony v částce 600 Kč (sazba mimosmluvní odměny činí za jeden úkon dle ustanovení § 8 odst. 1 a ustanovení § 14b advokátního tarifu částku 200 Kč, tedy 1x převzetí a příprava zastoupení, 1x písemné podání ve věci, tj. návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, 1x předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem), paušální náhradě hotových výdajů za každý ze tři úkonů právní služby v částce 300 Kč (á 100 Kč za jeden úkon právní služby dle ustanovení § 14b advokátního tarifu), náhradě 21% daně z přidané hodnoty z částky 900 Kč v výši 189 Kč (ustanovení § 14a advokátního tarifu a ustanovení § 23a zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v aktuálním znění), když advokát je plátcem daně z přidané hodnoty a náhradě 400 Kč za zaplacený soudní poplatek. 8. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní, předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.