16 C 116/2021-55 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 033,30 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], [číslo] uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], přičemž s účinností ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena na společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, žalovaný se zavázal kromě jistiny 15 000 Kč zaplatit předchůdkyni žalobkyně celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 900 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Žalovaný dosud uhradil předchůdkyni žalobkyně částku 8 550 Kč. Pohledávka za žalovaným následně byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení částky 27 033,30 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 162,21 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 16 350 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 10,20% ročně z částky 15 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a z provedených důkazů zjistil následující skutkový stav věci: 4. Na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum], [číslo] byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, žalovaný se zavázal kromě jistiny 15 000 Kč zaplatit předchůdkyni žalobkyně celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 900 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Žalovaný dosud uhradil předchůdkyni žalobkyně částku 8 550 Kč. Pohledávka za žalovaným následně byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu, žalovaný však od postoupení pohledávky již žalobkyni neuhradil ničeho. 5. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto: 6. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v projednávané věci došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 o.z. 7. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaných celkových nákladů spotřebitelského úvěru. Tyto náklady podle názoru soudu tvoří součet sjednaného kapitalizovaného úroku ve výši 28% z poskytnuté jistiny, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 3 300 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 4 800 Kč, jako celek byly příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky v souhrnu o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 12 900 Kč v projednávané věci činí 86% z poskytnuté jistiny ve výši 15 000 Kč při splatnosti 14 měsíců, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 73,71% z poskytnuté jistiny. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření předmětné smlouvy o úvěru činila průměrná obvyklá úroková míra 8,86% ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 73,71% ročně přesahuje obvyklý úrok více než osminásobně. Jednotlivá ujednání předmětné smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřeně vysokých celkových nákladů spotřebitelského úvěru (fakticky smluvního úroku) by předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 dst. 1 o.z. a § 588 o.z. 8. Poskytnutí finančních prostředků žalovanému bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o.z. Předchůdkyně žalobkyně přitom poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, žalovaný jí dosud uhradil částku 8 550 Kč, a tedy se bezdůvodně obohatil o částku 6 450 Kč. Žalobkyně v řízení prokázala, že na ni byla platně postoupena předmětná pohledávka vůči žalovanému v souladu s ustanovením § 1 879 o.z. Žalobkyně následně odeslala žalovanému dne 18. 12. 2020 výzvu k úhradě dluhu, dne 23. 12. 2020 byla výzva žalovanému doručena podle § 573 o.z., dne 28. 12. 2020 měl žalovaný plnit a od 29. 12. 2020 je v prodlení podle § 1 958 o.z. 9. Soud s ohledem na shora uvedené výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě částečně vyhověl. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud výrokem pod bodem II. tohoto rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl. 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.