16 C 279/2022-35 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 954,32 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně zaplatit jistinu 15 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 13 125 Kč v 60 týdenních splátkách po 469 Kč. Žalovaný uhradil do data podání této žaloby na svůj dluh částku 26 200 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení částky 5 954,32 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 264,24 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 734,62 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 954,32 Kč od 2. 4. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 5 954,32 Kč od 2. 4. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že se žalovanou částkou nesouhlasí, neboť předchůdkyni žalobkyně a žalobkyni zaplatil od roku 2016 do roku 2022 již přibližně 50 000 Kč. 3. Žalobkyně dne 5. 10. 2022 vzala žalobu částečně zpět ohledně zaplacení částky 2 000 Kč, neboť žalovaný dne 1. 9. 2022 uhradil žalobkyni částku 1 000 Kč a dne 30. 9. 2022 další částku 1 000 Kč, a dále žalobkyně dne 29. 11. 2022 vzala žalobu částečně zpět ohledně zaplacení částky 1 000 Kč, neboť žalovaný dne 28. 11. 2022 uhradil žalobkyni částku 1 000 Kč, soud proto v souladu s ustanovením § 96 o.s.ř. výrokem I. tohoto rozsudku rozhodl o zastavení řízení v rozsahu uvedeného částečného zpětvzetí žaloby. 4. Soud z provedených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. 5. Na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně zaplatit jistinu 15 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 13 125 Kč v 60 týdenních splátkách po 469 Kč. Žalovaný uhradil dosud předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni na svůj dluh celkem částku 29 200 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě zbývající dlužné částky. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto: 7. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2 390 o.z. 8. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce ze dne [datum] je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí zápůjčky. Uvedený souhrnný poplatek v celkové výši 13 125 Kč představuje součet kapitalizovaného úroku ve výši 2 683 Kč, odměny za zpracování a doručení ve výši 6 312 Kč a částky za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 4 130 Kč, defacto však byl celý tento souhrnný poplatek příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 13 125 Kč v projednávané věci činí 87,50 % z poskytnuté jistiny ve výši 15 000 Kč při splatnosti 60 týdnů, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 76,04 %. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce činila průměrná obvyklá úroková míra 9,14 % ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 76,04 % ročně přesahuje obvyklý úrok více než osminásobně. Jednotlivá ujednání předmětné smlouvy o zápůjčce jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z. 9. V řízení dále bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila řádně pohledávku za žalovaným na žalobkyni a že poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, přičemž žalovaný dosud uhradil na svůj dluh částku 29 200 Kč, tedy celkově uhradil žalobkyni více, než mu žalobkyně poskytla. Žalobkyni proto nevzniklo ani právo na vrácení poskytnutých finančních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2 991 odst. 2 o.z. 10. Soud s ohledem na shora uvedené žalobu v plném rozsahu zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný byl sice v řízení plně úspěšný, nicméně mu žádné náklady řízení nevznikly.