16 C 295/2022-17 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokuty za nevrácené pronajaté zařízení. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. 4. Na základě písemné dohody účastníků řízení ze dne 19. 6. 2019 o„ poskytování služeb elektronických komunikací“ uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému k dočasnému užívání STB KAON (dále jen„ koncové zařízení [číslo]“) a MODEM COMPAL (dále jen„ koncové zařízení [číslo]). Žalovaný si toto koncové zařízení převzal. Pro případ, že by koncové zařízení nebylo po zániku účastníky uzavřené písemné dohody žalovaným vráceno, bylo mezi účastníky sjednáno oprávnění žalobkyně požadovat po žalovaném úhradu peněžní sankce ve výši 2 000 Kč za každé nevrácené zařízení. Ke dni 20. 11. 2019 byla výše uvedená dohoda žalobkyní ukončena. Žalovaný však bez ohledu ujednání účastníků a výzvu žalobkyně obě koncová zařízení žalobkyni nevrátil. Zástupce žalobkyně proto opětovně vyzval žalovaného k navrácení koncového zařízení [číslo] [číslo] jakož i k úhradě částky 4 000 Kč coby smluvené sankce za nevrácení tohoto zařízení, přičemž žalovaný dosud uhradil pouze částku 1 000 Kč. 5. Podle ustanovení § 2021 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2050 o. z. je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Ze zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Ve vztahu ke koncovému zařízení byla mezi účastníky uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem bylo dočasné užívání koncového zařízení [číslo] [číslo] žalovaným, a to po dobu trvání předmětného smluvního závazku. V souvislosti se skončením nájemní smlouvy byla mezi účastníky, a to pro případ nevrácení každého koncového zařízení žalovaným, sjednána smluvní pokuta ve výši 2 000 Kč. Protože účastníky uzavřená nájemní smlouva ke dni 20. 11. 2019 zanikla, vznikla žalovanému povinnost koncové zařízení [číslo] [číslo] žalobkyni vrátit. S ohledem na skutečnost, že žalovaný tuto svoji povinnost nesplnil, vyzval jej k tomu, jakož i k úhradě smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč zástupce žalobkyně. Jelikož žalovaný dosud uhradil žalobkyni pouze částku 1 000 Kč, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč. 7. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.