16 C 404/2021-19 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 217 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně zaplatit jistinu 10 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 8 917 Kč v 60 týdenních splátkách po 316 Kč. Žalovaný uhradil dosud předchůdkyni žalobkyně částku 16 700 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení částky 2 217 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 211,06 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 136,73 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 1 348,25 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 29% ročně z částky 1 348,25 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Účastníci řízení svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud z předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. 5. Na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně zaplatit jistinu 10 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 8 917 Kč v 60 týdenních splátkách po 316 Kč. Žalovaný uhradil dosud předchůdkyni žalobkyně částku 16 700 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě zbývající dlužné částky, žalovaný od postoupení pohledávky již žalobkyni neuhradil ničeho. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto: 7. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2 390 o.z. 8. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce [číslo] je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí zápůjčky. Uvedený souhrnný poplatek představuje součet kapitalizovaného úroku ve výši 1 789 Kč, odměny za zpracování a doručení ve výši 2 720 Kč a částky za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 4 408 Kč, defacto však byl celý tento souhrnný poplatek příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 8 917 Kč v projednávané věci činí 89,17% z poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč při splatnosti 60 týdnů, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 77,49%. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] činila průměrná obvyklá úroková míra 9,83% ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 77,49% ročně přesahuje obvyklý úrok téměř osminásobně. Jednotlivá ujednání smlouvy o zápůjčce [číslo] jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z. 9. V řízení dále bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila řádně pohledávku za žalovaným na žalobkyni a že poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, přičemž žalovaný dosud uhradil na svůj dluh částku 16 700 Kč, tedy celkově uhradil žalobkyni více, než mu žalobkyně poskytla. Žalobkyni proto nevzniklo ani právo na vrácení poskytnutých finančních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2 991 odst. 2 o.z. 10. Soud s ohledem na shora uvedené žalobu v plném rozsahu zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný byl sice v řízení plně úspěšný, nicméně mu žádné náklady řízení nevznikly.