23 C 21/2022-37 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokuty za nevrácené pronajaté zařízení. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. 4. Na základě smlouvy ze dne [datum], [číslo] o„ poskytování služeb elektronických komunikací – kombinovaná televize“, poskytla žalobkyně žalovanému k dočasnému užívání na dobu 24 měsíců set-top box/CA, sériové číslo [anonymizováno], (dále jen„ koncové zařízení“). Žalovaný si toto koncové zařízení převzal. Pro případ, že by koncové zařízení nebylo po zániku účastníky uzavřené smlouvy žalovaným vráceno, bylo mezi účastníky sjednáno oprávnění žalobkyně požadovat po žalovaném úhradu peněžní sankce ve výši 5 000 Kč. Ke dni 31. 1. 2020 byla výše uvedená smlouva žalobkyní ukončena. Žalovaný však bez ohledu ujednání účastníků i přes výzvu žalobkyně koncové zařízení žalobkyni nevrátil. Zástupce žalobkyně proto opětovně vyzval žalovaného k navrácení koncového zařízení, jakož i k úhradě částky 5 000 Kč coby smluvené sankce za nevrácení tohoto zařízení, a to do 22. 3. 2021. Žalovaný ovšem nejen že koncové zařízení nevrátil, ale ani částku 5 000 Kč žalobkyni neuhradil. 5. Podle ustanovení § 2021 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2050 o. z. je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Ze zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Ve vztahu ke koncovému zařízení byla mezi účastníky uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem bylo dočasné užívání koncového zařízení žalovaným, a to po dobu trvání předmětného smluvního závazku. V souvislosti se skončením nájemní smlouvy byla mezi účastníky, a to pro případ nevrácení koncového zařízení žalovaným, sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč. Protože účastníky uzavřená smlouva ke dni 31. 1. 2020 zanikla, vznikla žalovanému povinnost koncové zařízení žalobkyni vrátit. S ohledem na skutečnost, že žalovaný tuto svoji povinnost nesplnil, vyzval jej k tomu, jakož i k úhradě smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč se splatností do 22. 3. 2021 zástupce žalobkyně. Jelikož žalovaný ani tuto z účastníky uzavřené smlouvy vyplývající povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč nesplnil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím, a to včetně úhrady úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení. 7. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.