42 C 185/2022-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí 1 530 Kč s úrokem z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského z této částky od 28.1.2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne [datum] cestoval prostředkem veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní, a to metrem – linkou [anonymizováno], a při přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem. Požadovaná částka je tak tvořena dlužným jízdným ve výši 30 Kč a přirážkou k jízdnému ve výši 1 500 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a to ani na výzvu soudu učiněnou soudem. O žalobě soud rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o. s. ř“, bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas účastníků je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřili. 3. Žalobkyně předložila soudu listinné důkazy, a to záznam o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum] včetně informací pro cestující, smluvní přepravní podmínky, tarif pražské integrované dopravy a předžalobní upomínku zaslanou zástupcem žalobkyně včetně dokladu o jejím odeslání. Obsah těchto listin je v souladu se skutkovými tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě. 4. Z výše uvedených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovaný byl dne [datum] v 15.19 hodin zkontrolován v [obec] v prostředku městské hromadné dopravy v metru – na lince [anonymizováno] a při kontrole se na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem. Jízdné ani přirážku k jízdnému žalovaná na místě neuhradil. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal opak. O tomto byl sepsán záznam o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum]. Výše jízdného byla žalobkyní vyčíslena na základě Tarifu pražské integrované dopravy platného od 1.8.2021. Povinnost k úhradě jízdného, jakož i přirážky k jízdnému včetně její výše, je stanovena Smluvními přepravními podmínkami [anonymizováno] integrované dopravy platnými od 1.8.2021. Žalovaný byl marně před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky. 5. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o přepravě zavazuje dopravce přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 172/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu (dále jen„ vyhláška o přepravním řádu“), uzavřením přepravní smlouvy o přepravě osob vzniká mezi dopravcem a cestujícím na základě přepravního řádu, tarifu a smluvních přepravních podmínek závazkový právní vztah, jehož obsahem je zejména závazek dopravce přepravit cestujícího ze stanice nástupní do stanice cílové spoji uvedenými v jízdním řádu řádně a včas a závazek cestujícího dodržovat přepravní řád a smluvní přepravní podmínky a zaplatit cenu za přepravu podle tarifu. Podle § 3 odst. 2 vyhlášky o přepravním řádu je výše specifikovaná smlouva o přepravě uzavřena mezi cestujícím a dopravcem nejpozději okamžikem nástupu cestujícího do dopravního prostředku provozovaného dopravcem. Nárok na zaplacení přirážky k jízdnému za přepravu bez platného jízdního dokladu, a to včetně její výše a okamžiku splatnosti, stanoví § 7 odst. 5 vyhlášky o přepravním řádu, § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách v případě přepravy prostřednictvím metra ve spojení s příslušnými smluvními přepravními podmínkami konkrétního dopravce. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně rovněž právo na úhradu úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z., jehož výše byla shledána v souladu s vlády č. 351/2013 Sb., když žalobkyně požaduje úrok z prodlení dnem následujícím po dni provedení přepravní kontroly. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 6. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 530 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně.