42 C 19/2022-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 7 104 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně poskytla žalované dne [datum] na základě její žádosti ze dne 20.08.2021 spotřebitelský úvěr ve výši 3000 Kč splatný původně dne 27.09.2021. Úvěr byl poskytnut na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne [datum] prostředky komunikace na dálku, úvěr je úročen sazbou 39% ročně. Za poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni sjednaný poplatek v částce 3 204 Kč, pokud dojde k včasnému splacení úvěru, žalobkyně vrátí ze zaplaceného poplatku částku 2 460 Kč, tento poplatek žalobkyně v žalobě požaduje ve výši před slevou. Žalovaný úvěr ve sjednané lhůtě žalobci nevrátil, kdy tak neučinil ani po řadě urgencí a upomínek ze strany žalobce. Žalobci tak nezbylo, než se obrátit na soud s tímto návrhem, který odůvodňuje následovně. Před poskytnutím úvěru žalovanému žalobkyně nejprve posoudila dlužníkovu schopnost poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně požaduje po žalované rovněž zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky sjednaných ve smlouvě v celkové částce 2 600 Kč, tato částka je složena z částky 450 Kč za zaslání 1. upomínky dlužného plnění, částky 650 Kč za zaslání 2. upomínky dlužného plnění a částky 1 500 Kč za předání pohledávky k inkasnímu řízení. Žalobkyně dále požaduje po žalované uhrazení smluvní pokuty v částce 900 Kč sjednané ve smlouvě. 2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavila a zůstala zcela pasivní. Žalobkyně se k prvnímu jednání ve věci nedostavila, neomluvila svou neúčast. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Soudu byla k důkazu předložena Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] (dále také jen„ Smlouva“), kterou dle tvrzení žalobkyně měla uzavřít žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, a žalovaná, coby klient. Žalovaná je ve Smlouvě označena jménem a příjmením, adresou pobytu, rodným číslem, emailovou adresou, telefonním číslem, číslem občanského průkazu a číslem bankovního účtu. Pod Smlouvou je uvedeno, že je podepsána digitálně, u digitálního podpisu žalované je kromě data a jména uvedena též IP adresa. Ve Smlouvě se poskytovatel úvěru zavazuje klientovi poskytnout finanční prostředky ve výši 3 000 Kč, a to na bankovní účet klienta, klient se zavazuje splatit úvěr do 30 dnů od poskytnutí úvěru, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 832. 000,00% nebo v případě řádného splácení 1 916 %, úroková sazba činí 39 % ročně, poplatek za poskytnutí úvěru činí 3 204 Kč před slevou. K důkazu žalobkyně doložila rovněž Předsmluvní informaci, v rámci které byly žalované před poskytnuty informace o spotřebitelském úvěru a jeho poskytovateli. Před poskytnutím úvěru došlo k sepsání formuláře„ Posouzení úvěruschopnosti žalované“, jako zdroje informací o majetkové situaci žalované posloužil žalobkyni výpis z centrální evidence exekucí u žalované, dále kopie jejího občanského průkazu a výpis z elektronického bankovnictví žalované. Z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně poukázala toho dne na bankovní účet žalované částku ve výši 3 000 Kč. Z dalšího potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná poukázala toho dne ze svého bankovního účtu částku ve výši 1 Kč na bankovní účet žalobkyně. Čísla účtů žalované se u obou potvrzení o bezhotovostní platbě shodují. Žalobkyně soudu předložila upomínku dlužného plnění ze dne 5.10.2021 a 18.10.2021, a to včetně dokladu o odeslání žalované. Žalobkyně soudu předložila předžalobní výzvu k úhradě dluhu ze dne 29.10.2021, a to včetně dokladu o odeslání žalované. 4. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z ustanovení § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.z.“ - Ustanovení ze smluv uzavíraných se spotřebitelem a z ustanovení § 2395 a násl. o.z. - Smlouva o úvěru Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud je toho názoru, že Smlouva předložené žalobkyní směřovala právě k založení závazku ze smlouvy o úvěru dle občanského zákoníku, resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru dle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257 /2016 Sb., účinného od 1.12.2016. Soud ovšem dospěl k závěru, že k založení vztahu z výše uvedené Smlouvy mezi účastníky nedošlo, neboť Smlouva je neplatná podle § 580 a § 588 o.z., a to pro její zjevný rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřené výši sjednaného finančního protiplnění za poskytnutí úvěru. Poplatek za poskytnutí úvěru navyšuje celkovou cenu, kterou je žalovaná kromě úroků povinna zaplatit žalobkyni (či její předchůdkyni) za poskytnutí úvěru, i sám požadovaný úrok ve výši 39 % ročně není přiměřený. Podle ustanovení § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud je přitom dle § 588 o.z. povinen přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Žalobkyně dle posuzované Smlouvy požaduje po žalované zaplacení poplatku 3 204 Kč a dále úroku ve výši 39 % ročně z jistiny úvěru. Poplatky navyšuje celkovou cenu, kterou je žalovaná povinna nad rámec úroků zaplatit žalobkyni. I když požadovaný úrok ve výši 39 % ročně sám o sobě významně nepřekračuje přiměřenou úrokovou sazbu vyplývající z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, žalobkyně celkovou cenu spotřebitelského úvěru rozložila do dalších poplatků. Poplatek je vyšší nežli jistiny úvěru, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí dle této smlouvy 832 000 % nebo v případě řádného splácení 1 916 %. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že zmíněná roční úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností do jednoho roku se v období měsíce srpna 2021 pohybovala na úrovni 10,26 % (10,26% *3 = 30,78%), z čehož vyplývá, že i úrok ve výši 39% ročně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření Smlouvy. Poplatek v částce 3 204 Kč se promítl do roční procentní sazby nákladů spotřebitelského úvěru (RPSN), v souladu s rozhodnutím Městského soudu v Praze č.j. 23 Co 354/2021-164 má judikatura za nepřiměřenou RPSN v míře nad 100%, a to i u nebankovních poskytovatelů úvěrů, poplatek plní funkci skrytého úroku. Z těchto ukazatelů je zřejmé, že žalobkyně při sjednávání podmínek Smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy a Smlouvu je tedy třeba považovat za neplatné právní ujednání dle § 580 o.z. a 588 o.z. Jednotlivá ujednání Smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání neúměrně vysokého poplatku a úroku by žalobkyně peněžní prostředky žalované neposkytla, tedy neplatná je celá Smlouva. 5. Poskytnutí peněžních prostředků žalované je tedy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle § 2991 odst. 2 o. z.:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalované na základě Smlouvy částku 3 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně jí žalovaná dosud nevrátila ničeho. Žalovaná se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila o částku 3 000 Kč, tato částka je uvedena ve výroku I tohoto rozsudku, v této části soud žalobě vyhověl, a to včetně příslušenství této částky tvořící úrok z prodlení. 6. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení žalované, je potřeba u výše uvedené částky bezdůvodného obohacení vyjít z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění prokazatelně v rámci upomínky ze dne 5.10.2021, která byla žalované zaslána téhož dne, následujícího dne je možné za běžného chodu věcí předpokládat, že se žalované tato písemnost dostala do dispozice, od 7.10.2021 tak byla žalovaná povinna plnit a ode dne následujícího, tj. od 8.10.2021 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., dle něho