42 C 270/2021-44 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 36 596,87 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že:„ uzavřela se žalovaným Smlouvu o úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo]. K této smlouvě byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena Dispozice, když touto byl sjednán v Dispozici specifikovaný úvěrový rámec. V Dispozici byla dále specifikována výše obchodního úroku pro hotovostní čerpání a pro bezhotovostní čerpání. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal průběžně v průběhu smluvního vztahu, a to postupnými výběry z bankovního účtu prostřednictvím bankomatů, či formou platby u jednotlivých obchodníků, v detailech viz výpisy ke kreditní kartě přiložené k žalobnímu návrhu. Úvěr se žalovaný zavázal splácet formou minimální měsíční splátky stanovené jako procento z částky vyčerpaného úvěrového rámce, specifikované v Dispozici, když splatnost jednotlivých splátek byla uvedena na výpise z účtu. Před uzavřením Smlouvy v souladu s požadavky zákona účinného v době uzavření smlouvy, tj. ustanovení § 9 zák. č. 145/2010 Sb., případně ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, provedl žalobce s odbornou péčí posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to i na základě informací získaných od žalovaného při osobním pohovoru s ním, přičemž získané informace si dále ověřil nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V případě žalovaného přitom shledal, že je schopen splácet požadovaný úvěr. Protože ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání (prodlení s úhradou měsíčních splátek ze strany žalovaného, zaslal mu žalobce v souladu s čl. 31 písm. d) ve spojení s čl. 32 písm. a) Všeobecných obchodních podmínek Oznámení o prohlášení úvěru za splatný, kde žalovaného informoval o prohlášení jeho úvěru za splatný ke dni 18.11.2020, a současně ho vyzval k úhradě již splatné částky. Žalovaná pohledávka se tedy skládá z neuhrazené jistiny úvěru v částce 29 999,99 Kč, dále z obchodního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění pohledávky. V částce 3 153,83 Kč Tento úrok byl žalovanému vyčíslen v oznámení o zesplatnění úvěru a je kapitalizován ke dni zesplatnění pohledávky. Byť by měl žalobce nárok na úhradu obchodního úroku i po datu zesplatnění pohledávky, požaduje jej přiznat toliko ve výši kapitalizované ke dni zesplatnění pohledávky. Dále je žalovaná pohledávka tvořena úrokem z prodlení počítaným z částky dlužné jistiny a kapitalizovaným, ke dni předání případu k vymáhání do advokátní kanceláře, tj. ke dni 26.04.2021 v částce 983,10 Kč, jde pak o úrok z prodlení počítaný v zákonné sazbě z částky jistiny, a to za období ode dne následujícího po dni zesplatnění, do 26.04.2021. Dále žalobkyně požaduje částku 102,95 Kč, která představuje úrok z prodlení z částky dlužného kapitalizovaného úroku. Žalobkyně dále nárokuje částku 12 Kč jak poplatek za výběr z bankomatu a částku 245 Kč jako poplatek za vedení karty, kdy měsíční poplatek činil 49 Kč. Dalším nárokem pak je částka 2 x 600 Kč jako poplatek za odeslání upomínky k úhradě dluhu a částka 900 Kč jako poplatek za přečerpání úvěrového rámce. Žalovaný, kterému byl v řízení ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu, se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí beze zbytku vyhověl. Žalobkyně prokázala, že se žalovaným dne [datum] uzavřela Rámcovou smlouvu [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě žalovanému poskytla platební kartu [anonymizována čtyři slova], s výší úvěrového rámce 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet prostřednictvím měsíčních splátek 5% měsíčně z vypůjčené částky, jak vyplývá z Dispozice k 18.09.2011. Ze výpisu z účtu- platební historie vyplývá, že žalovaný vypůjčené peněžní prostředky nevracel, načež žalobkyně přistoupila dne 3.12.2020 k tzv. zesplatnění dluhu, což žalované oznámila přípisem (předžalobní výzvou) ze dne 19.11.2020. Žalovaný ani poté na svůj dluh ničeho neuhradil. Z Obchodních podmínek, Podmínek pro používání úvěru žalobkyně, Smlouvy a Ceníku žalobkyně dále vyplývá povinnost žalovaného uhradit žalobkyni poplatek za vymáhání dluhu, a to ve výši celkem 600 Kč za každou upomínku. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle § 2395 a násl. o. z., tedy podle právní úpravy úvěru. Podle § 2395 o. z. platí:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ V daném případě žalobkyně prokázala, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru o shora citovaném obsahu a že žalovanému poskytla sjednané prostředky. Prokázáno také bylo, že žalovaný úvěr řádně nesplatil. Proto soud uzavřel, že žalobkyně má právo na zaplacení částky 29 999,99 Kč, což je nezaplacená jistina poskytnutého úvěru, částky 2 x 600 Kč, což je dlužný poplatek za vymáhání dluhu sjednaný ve Smlouvě, stejně jako sjednaného úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 29 999,99 Kč, a to jednak v již kapitalizované formě ve výši 3 153,83 Kč za období od 1.02.2011 do 3.12.2020 (tedy do zesplatnění), jednak i dále od 27.04.2021 do zaplacení. Uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení soud posoudil podle § 1970 o. z., podle něhož:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Výše úroku z prodlení požadovaná žalobkyní není v rozporu s § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění všech uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, protože neshledal žádné důvody pro stanovení lhůty jakkoli delší. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 918,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 464 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 596,87 Kč sestávající z částky 2 580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 640 Kč ve výši 1 814,40 Kč.