42 C 438/2021-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 15 321,99 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný coby úvěrovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) Smlouvu o úvěru [číslo]. Podle smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr sjednaný na dobu určitou, a to ve výši 15 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou a žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s náklady spotřebitelského úvěru, tj. v celkové částce 27 272 Kč, a to ve 14 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni 25.10.2018. Původní věřitel svůj shora uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr úvěrovanému poskytl dne [datum], což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný na svůj závazek nesplnil na dlužnou pohledávku ničeho. Touto žalobou se žalobce po žalovaném domáhá úhrady jistiny dlužné částky 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny od 26.10.2018 do zaplacení a smluvního úroku z jistiny dlužné částky v sazbě ve výši 15% p.a. od 26.10.2018 do zaplacení. Nárok žalobce na smluvní úrok vyplývá z článku II. odst. 1 smlouvy. Ostatní příslušenství dluhu žalobce po žalované straně nepožaduje, když se domáhá úhrady pouze jistiny dlužné částky, zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny a smluvního úroku z dlužné jistiny. Před poskytnutím úvěru původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalobce coby postupník uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba] [IČO] coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Dne 26.02.2020 byla žalovanému zaslána výzva dle § 142a o.s.ř.. 2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil, nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“. 3. Soud provedl ve věci dokazování, přičemž z listinných důkazů předložených žalobkyní došel k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně, obchodní společnost [právnická osoba] [IČO], coby úvěrující a žalovaný coby klient připojili dne [datum] své podpisy pod Smlouvu, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr v hotovosti ve výši 15 000 Kč, převzetí částky v hotovosti v den podpisu Smlouvy žalovaný stvrdil svým podpisem Smlouvy. Celkové náklady tohoto spotřebitelského úvěru byly sjednány ve výši 12 272 Kč Smlouvou se žalovaný zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 27 272 Kč, a to ve 14-ti pravidelných rovnoměrných měsíčních splátkách ve výši 1 948 Kč, roční úroková sazba činí 15%, poplatek za poskytnutí úvěru činí 6 000 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru činí 1 078 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek činí 3 750 Kč, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 252, 65 % Smlouva byla uzavřena na základě písemné Žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru ze dne [datum] obsahující podpis žalovaného, žalovaný zároveň při podpisu Smlouvy podepsal Ujednání o zpracování osobních údajů, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Předpis splátek a další formulář nazvaný Informace pro spotřebitele. Žalovanému tak byly ze strany předchůdkyně žalobkyně poskytnuty veškeré povinné informace před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena v rámci výše uvedené žádosti o poskytnutí úvěru, žalovaný v rámci ověřování úvěruschopnosti doložil rovněž pracovní smlouvu, kopii občanského průkazu, výplatnice za období před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Z předžalobní upomínky datované dnem 26.2.2020 a z příslušného podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě s tím, že v případě nezaplacení se žalobkyně obrátí na soud. Soudu byly předloženy i další listiny, jako je Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postupovaných pohledávek, na základě které obchodní společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 4. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z ustanovení § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.z.“ - Ustanovení ze smluv uzavíraných se spotřebitelem a z ustanovení § 2395 a násl. o.z. - Smlouva o úvěru. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud je toho názoru, že Smlouva předložená žalobkyní směřovala právě k založení závazku ze smlouvy o úvěru dle občanského zákoníku, resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru dle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinného od 1.12.2016. Soud ovšem dospěl k závěru, že k založení vztahu z výše uvedené Smlouvy mezi účastníky nedošlo, neboť Smlouva je neplatná podle § 580 a § 588 o.z., a to pro její zjevný rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřené výši sjednaného finančního protiplnění za poskytnutí úvěru. Poplatky za poskytnutí úvěru navyšují celkovou cenu, kterou je žalovaný kromě úroků povinen zaplatit žalobkyni (či její předchůdkyni) za poskytnutí úvěru, přestože požadovaný úrok se sám o sobě jeví jako přiměřený. Podle ustanovení § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud je přitom dle § 588 o.z. povinen přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Posuzovanou Smlouvou se žalovaný zavázal k placení souhrnného poplatku ve výši 12 272 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků se sazbou ve výši 15 % ročně a poplatků za vyhodnocení úvěru, za poskytnutí úvěru a za inkaso splátek úvěru. Ujednání o souhrnném poplatku, které soud považuje za cenu za poskytnutí úvěru, je svou výší zjevně nepřiměřené. Poplatky za poskytnutí úvěru navyšují celkovou cenu, kterou je žalovaná povinna nad rámec úroků zaplatit žalobkyni (či její předchůdkyni). I když požadovaný úrok ve výši 15 % ročně sám o sobě zjevně nepřekračuje přiměřenou úrokovou sazbu vyplývající z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, předchůdkyně žalobkyně celkovou cenu spotřebitelského úvěru rozložila do dalších poplatků. Celkový souhrnný poplatek činí cca 82 % z jistiny spotřebitelského úvěru při splatnosti úvěru do 14 měsíců, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí dle této smlouvy 252,65 %. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že zmíněná roční úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností od jednoho roku do pěti let se v období měsíce srpna 2017 pohybovala na úrovni 8,95%, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve Smlouvě rozhodně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření Smlouvy. Z těchto ukazatelů je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně při sjednávání podmínek Smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy a Smlouvu je tedy třeba považovat za neplatné právní ujednání dle § 580 o.z. a 588 o.z. Jednotlivá ujednání Smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky žalovanému neposkytla, tedy neplatná je celá Smlouva. 5. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému bez existence platné Smlouvy je třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle § 2991 odst. 2 o. z.:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 první věta o. z.:„ Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“ Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému na zákl