8 C 119/2022-23 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně z postoupené pohledávky ve výši 9 840Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 9840 Kč od 26.6.2021 do zaplacení mající původ v úvěrové smlouvě mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO]) a žalovaným ze dne [datum] [číslo] jejíž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 8000 Kč a povinnost vrátiti úvěr s úroky do 25.6.2021 v celkové výši 9480 Kč při RPSN 1141,2% a zapůjční úrokové sazbě 279,83 % ročně, který žalovaný ani po urgencí neměl uhradit řádně a včas. 2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil. 3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Právní zástupce žalobkyně omluvil svou neúčast při soudním jednání a souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez jeho účasti. Žalovaný se k prvnímu jednání, ačkoliv měla řádně doručeno, bez omluvy nedostavil a zůstal tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle §101, odst. 3 o.s.ř. 4. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO]) s žalovaným sjednali komunikačními prostředky na dálku dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] kdy na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr s úroky do 25.6.2021 v celkové výši 9480 Kč při RPSN 1141,2% a zapůjční úrokové sazbě 279,83 % ročně (viz smlouva o úvěru dne [datum]). Dne 18.4.2019 se uskutečnila platba ve výši 1Kč (viz výpis banky), kdy žalovaný poslal na účet předchůdkyně žalobkyně 1Kč. Žalovanému byla dne 18.4.2019 zaslána na jeho bankovní účet částka 8000Kč (viz výpis banky, sdělení [obec] [anonymizována dvě slova]). Žalovaný nic nevrátil (tvrzeno v žalobě). Pohledávka za žalovaným byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávky), přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně (viz oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], podací lístek ze dne 14.1.2022). Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky (viz výzva k plnění ze dne 14.1.2022, podací lístek ze dne 14.1.2022). 5. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti žalovaného (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně k tomuto žádné konkrétnější skutečnosti v žalobě netvrdí, k prokázání této skutečnosti neoznačila žádné skutečnsoti. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, poskytovatel úvěru se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně pak netvrdila, že sama nějaké prověřovací úkony činila a nedoložila v této souvislosti důkazy. Zejména však, pokud jde o platnost vzniku úvěrové smlouvy, nekoresponduje datum sjednání smlouvy ([datum]) s datem verifikační platby a poskytnutí úvěru ([datum]) Žalobkyně pak tím, že se nedostavila k jednání soudu konanému ve věci, zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. o chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, výši sjednaného úroku (RPSN) a rozporu v datu sjednání úvěrové smlouvy a jeho poskytnutí a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni v podobě jiného právního posouzení. 6. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO]) s žalovaným sjednali komunikačními prostředky na dálku dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] kdy na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr s úroky do 25.6.2021 v celkové výši 9480 Kč při RPSN 1141,2% a zapůjční úrokové sazbě 279,83 % ročně Předtím byla dne 18.4.2019 uskutečněna platba ve výši 1Kč, kdy žalovaný poslal na účet předchůdkyně žalobkyně 1Kč. Žalovanému byla dne 18.4.2019 zaslána na jeho bankovní účet částka 8000Kč. Žalovaný na zaslanou částku neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. 7. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaný jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení § 1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ hodlali zřejmě dne [datum] uzavřít smlouvu o zápůjčce - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), avšak smlouva platně nevznikla pro nedostatek písemné formy (§104 ZSÚ), kdy žalobkyně ve věci ani netvrdila, ani nedoložila, že by mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru v souvislosti s platbou žalovaného na účet předchůdkyně žalobkyně ve výši 1 Kč a zasláním částky 8000Kč žalovanému ke dni [datum]. Žalobkyní doložená smlouva o úvěru ze dne [datum] [číslo] pak neprokazuje, že tato smlouva platně vznikla, když k ní nebyla doložena verikační platba a současně nebylo prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně v souvislosti s touto smlouvou poskytla žalovanému částku 8000Kč. S ohledem na to, že se žalobkyně nedostavila k jednání soudu konaném ve věci, přišla o možnost být poučena soudem ve smyslu § 118a odst.1 až 3 o.s.ř. o chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k uzavření úvěrové smlouvy, posouzení úvěruschopnosti a jiném právním hodnocení, je nutné uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím částky 8000Kč dne [datum] řádně dle citovaných ustanovení ZSÚ prověřila úvěruschopnost žalovaného, nebo že by v souvislosti se smlouvou ze dne [datum] částku 8000Kč poskytla, což je nutně spojeno se sankcí neplatnosti takové smlouvy o úvěru ze dne [datum] a neprokázání poskytnutí úvěru ve výši 8000Kč dle smlouvy ze dne [datum]. Soud pak z předložených listin zjištěny skutkový stav hodnotí tak, částku 8000Kč je nutné identifikovat jako bezdůvodné obohacení pro neplatnost smlouvy pro nedodržení její písemné formy a současně neprověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru ve smyslu §3, odst. 1, písm. c) a §86 ZSÚ, a to s důsledky z toho plynoucími dle §87 ZSÚ. 8. Podle ustanovení §87, odst.1 poslední věty ZSÚ je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, kdy toto ustanovení je speciálním ustanovení vůči § 2991 odst. 1 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení, které má při aplikaci přednost před zmiňovanou obecnou úpravou vydání bezdůvodného obohacení. Ze speciálního ustanovení § 87 ZSÚ ve spojení s principy ochrany spotřebitele nesporně vyplývá, že spotřebitel jako dlužník je povinen vrátit žalobci jako věřiteli pouze neuhrazenou jistinu úvěru, a že započtení vzájemných pohledávek musí soud provést z úřední povinnosti, aby byl dodržen princip, že věřiteli poškozujícího spotřebitele nelze poskytovat právní ochranu a že podle § 6 odst. 2 o.z. nelze připustit, aby škodící věřitel těžil ze svého protiprávního činu v podobě získání jiných nároků, na které nemá ze zákona právo. Z ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ rovněž vyplývá, že spotřebitel, kterému neměl být úvěr vůbec poskytnut, se nemůže dostat do prodlení s jeho vrácením, pokud vrací poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho schopnostem. Z tohoto hmotněprávního ustanovení je zřejmý záměr zákonodárce nepřiznat škodícímu věřiteli žádné (ani zákonné) úroky z prodlení (srovnej důvodovou zprávu k tomuto ustanovení). Lze tedy shrnout, že v případě aplikace ustanovení §87, odst.1 ZSÚ nelze uvažovat o přiznání úroku z prodlení, jako by tomu bylo u běžného bezdůvodného obohacení. 9. Žalovanému byla poskytnuta částka 8000Kč, proto je povinen vrátit jen tuto částku (8000Kč). Pokud jde o výklad povinnosti vrátit jistinu úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele za situace, kdy spotřebitel (účastník) je v průběhu řízení nečinný, bude nepochybně soudní praxí a judikaturou upřesňován a ustálen. Soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalovaného, vzhledem k obecné povaze úvěru postupně splácet půjčenou částku a ohledem na principy ochrany spotřebitele, rozložení jistiny do 10 splátek, a to ve smyslu ustanovení §1931 o.z. pod ztrátou výhody splátek, čemuž pak odpovídá výrok I. Soud současně dospěl k závěru, že smlouva o postoupen