10 C 215/2023-33 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne 31. 5. 2018 uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně [anonymizována čtyři slova] smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy. Na základě uvedené smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala spolu s jistinou uhradit úrok v pevné výši 1 155 Kč, poplatek ve výši 5 880 Kč za poskytnutí úvěru, úhradu za administrativní činnost ve výši 1 107 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 2 160 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 22 302 Kč se žalovaná zavázala uhradit po 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč, poslední splátka měla být uhrazena nejpozději do 31. 7. 2019. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je zaměstnaná s příjmem 8 361 Kč, měsíční výdaje má ve výši 4 410 Kč. Toto tvrzení bylo ověřeno z pracovní smlouvy a z výplatních pásek. Právní předchůdce žalobkyně dospěl k názoru, že úvěruschopnost žalované byla řádně ověřena, proto jí úvěr byl poskytnut. Žalovaná uhradila pouze částku 18 400 Kč. Žalovaná tak nesplnila svou povinnost uhradit sjednanou částku řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21. 11. 2022 byla pohledávka za žalovanou následně postoupena žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno přípisem včetně výzvy k zaplacení do 10 dnů od doručení výzvy. Žalovaná dlužnou jistinu s příslušenstvím ve stanovené lhůtě neuhradila. Žalobkyně žádá, aby žalovaná byla uznána povinnou uhradit částku 3 901,99 Kč kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 286,25 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 449,97 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2 300,79 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení ve výši 10 %, úrok 15 % ročně z částky 2 250,71 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaná byla k jednání řádně předvolána, bez omluvy se nedostavila, nepožádala o odročení jednání. V souladu s ust. § 101/3 o.s.ř. soud jednal v její nepřítomnosti. 3. Na základě provedeného dokazování soud ze smlouvy o úvěru [číslo] zjistil, že dne 31. 5. 2018 byla smlouva uzavřena na základě žádosti žalované mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v souladu s ust. § 2395 občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit jistinu úvěru, zaplatit úroky a další platby v úhrnné výši 10 302 Kč, tedy celkem částku 22 302 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 2 160 Kč. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je zaměstnaná s příjmem 8 361 Kč, odhadované měsíční výdaje jsou 4 410 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že dne 21. 12. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni. Tato skutečnost včetně výzvy o zaplacení byla žalované oznámena s tím, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky. Žalobkyně sdělila, že žalovaná uhradila 18 400 Kč. 4. Z § 580 a § 588 o.z. vyplývá, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 5. Z § 2395 občanského zákoníku vyplývá, že smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu a v souladu s právním posouzením soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila. Smlouva o úvěru je neplatná s ohledem na sjednanou výši souhrnného poplatku, který měla žalovaná z půjčených peněžních prostředků zaplatit. I pro ujednání o úrocích, jejichž výše sice není stanovená žádným právním předpisem, rovněž platí ustanovení § 580 o.z., tzn., že výše úroků nemůže být v rozporu s dobrými mravy. Částka 10 302 Kč označená jako souhrnný poplatek ve skutečnosti navyšuje cenu, kterou je žalovaná vedle jistiny povinna zaplatit. Ze samotného porovnání poskytnutého úvěru ve výši 12 000 Kč a cenou za tuto službu ve výši souhrnného poplatku (cenou peněz) představuje úrok 73,5 % z půjčených prostředků při splatnosti 14 měsíců. Částka 10 302 Kč označená jako souhrnný poplatek tak ve skutečnosti představuje zastřený úrok, tj. úplatu, nebo-li odměnu za půjčené prostředky rozložené do jednotlivých položek souhrnného poplatku. V době uzavření smlouvy, tj. v květnu 2018 obvyklá úroková míra poskytovaná ČNB činila 8,23 %. Ujednání o úroku ve formě souhrnného poplatku nelze oddělit a posuzovat ho samostatně od ostatních ujednáních ve smlouvě, proto tvoří neoddělitelnou část smlouvy. Jestliže se dobrým mravům příčí ujednání, o podstatné náležitosti smlouvy (ujednání o úroku), příčí se dobrým mravům celá smlouva. Sjednaná nemravná a nepoctivá výše úroků způsobilou nemravnou a absolutně neplatnou celou smlouvu. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla peněžní prostředky z neplatného právního jednání, kterými se žalovaná bezdůvodně obohatila, proto dle § 2993 o.z. musí získané bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná již vydala bezdůvodné obohacení ve výši 18 400 Kč, tedy o 6 400 Kč více než měla. Z uvedených důvodů soud žalobu zamítl. 7. Výrok o nákladech řízení je v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., ze kterého vyplývá, že právo na náhradu nákladů řízení má ten z účastníků, který byl ve věci úspěšný vůči neúspěšnému účastníkovi. Žalovaná byla ve sporu úspěšná, náhradu nákladů řízení nežádala, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.