11 C 218/2023-20 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně uvedla v žalobě, že společnost [právnická osoba] v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění, jakožto dopravce poskytuje přepravní služby mj. ve vnitrostátní drážní přepravě. Podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1371/2007, o právech a povinnostech cestujících v železniční přepravě a v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění, dle vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů ČR č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a dle určených podmínek stanovených platným cenovým výměrem Ministerstva financí pro ČR vyhlásily [anonymizováno] Smluvní přepravní podmínky pro veřejnou drážní osobní dopravu, které nabyly účinnosti dne [datum] a Tarif pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel účinné od 1. 1. 2021. Žalovaný, jakožto cestující, nastoupil dne [datum] do vlaku [anonymizováno] [číslo] směr [obec], čímž v souladu s ustanovením bodu 5. kapitoly I. SPPO uzavřel s [anonymizováno] Přepravní smlouvu o přepravě osob, na jejímž základě byl povinen zaplatit [anonymizováno] cenu za přepravu ve výši 28 Kč stanovenou dle platného Tarifu. Po započetí přepravy se žalovaný ve vlaku na výzvu pověřeného zaměstnance [anonymizováno] neprokázal platným jízdním dokladem, čímž porušil povinnost stanovenou v bodě 13. kapitoly II. SPPO, a proto bylo pověřeným zaměstnancem [anonymizováno] sepsáno Potvrzení o nedodržení SPPO [variabilní symbol] [číslo] a Oznámení o závadách a žalovaný byl vyzván, aby na základě Smlouvy zaplatil jízdné ve výši 28 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč dle platného Tarifu, celkem tedy ve výši 1 028 Kč. Žalobkyně uzavřela dne [datum] se [právnická osoba] Smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mimo jiné postoupení výše popsané splatné pohledávky za žalovaným [právnická osoba] jako postupitelem na žalobkyni jako postupníka, čímž se žalobkyně stala věřitelem žalovaného z výše uvedené pohledávky. O této skutečnosti byl žalovaný ve smyslu § 1882 odst. 1 NOZ postupitelem vyrozuměn v Oznámení o postoupení pohledávky a ve výzvě žalobkyně k zaplacení – předžalobní upomínce k zaplacení dluhu, oboje zaslané žalovanému dne 27. 10. 2022. Žalovaný však nic neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl podle § 115 a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil. 3. Žalobkyně k žalobě doložila Potvrzení o nedodržení SPPO, Oznámení o závadách, SPPO, Tarif, Oznámení o postoupení pohledávky a výzvu k zaplacení - předžalobní upomínku k zaplacení dluhu, Poštovní podací arch k Oznámení o postoupení pohledávky a k Výzvě k zaplacení - předžalobní upomínce k zaplacení dluhu, Smlouvu o postoupení dluhu. 4. Z předložených listin byl zjištěn skutkový stav, který je uveden v žalobě. Žalovaný dne [datum] cestoval vlakem [anonymizováno] [číslo] směr [obec] bez platné jízdenky, čímž porušil Smluvní přepravní podmínky [anonymizována dvě slova]. Je povinen uhradit žalobkyni, která smlouvou o postoupení získala aktivní legitimaci, cenu jízdného 28 Kč spolu s přirážkou ve výši 1 000 Kč. 5. Žaloba byla shledána jako důvodná a nárok je odůvodněn ustanovením § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Žalovaný porušil povinnosti stanovené zákonem č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění (§ 37) a vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční osobní dopravu (§ 7 a § 15). Protože žalovaný jízdné a přirážku neuhradil, dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, a proto má žalobkyně v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právo na úhradu úroků z prodlení. Výše úroků odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu včetně příslušenství vyhověl. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou. 6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni poskytla právní služby advokátka. Náklady řízení soud tedy stanovil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměně advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v aktuálním znění. Na náhradě nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit částku 1 489 Kč, spočívající v odměně za tři úkony v částce 600 Kč (sazba mimosmluvní odměny činí za jeden úkon dle ustanovení § 8 odst. 1 a ustanovení § 14b advokátního tarifu částku 200 Kč, tedy 1x převzetí a příprava zastoupení, 1x písemné podání ve věci, tj. návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, 1x předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem), paušální náhradě hotových výdajů za každý ze tři úkonů právní služby v částce 300 Kč (á 100 Kč za jeden úkon právní služby dle ustanovení § 14b advokátního tarifu), náhradě 21% daně z přidané hodnoty z částky 900 Kč v výši 189 Kč (ustanovení § 14a advokátního tarifu a ustanovení § 23a zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v aktuálním znění), když advokát je plátcem daně z přidané hodnoty a náhradě 400 Kč za zaplacený soudní poplatek. 7. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní, předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.