11 C 26/2023-25 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně uvedla v žalobě, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo], jako původním věřitelem a postupitelem. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne [datum] úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 10. 1. 2020. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 374,60 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tím zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Předchůdkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 13. 8. 2022. 2. Účastníci projevili souhlas s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. Žalobkyně se žalobou do spisu založila klientem nepodepsaný formulář Smlouvy o spotřebitelském úvěru, Potvrzení o provedené platbě částky 10 000 Kč ze dne [datum], Smlouvu o postoupení pohledávek se seznamem postoupených pohledávek, předžalobní výzvu s dokladem o odeslání, tedy doklady, z jejichž obsahu vychází žalobní tvrzení. Soud vyžádal zprávu [právnická osoba], z níž vyplývá, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je žalovaný a že na něj [datum] přišla částka 10 000 Kč pod [variabilní symbol]. 3. Z předložených listin soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému 10 000 Kč. Následně tuto pohledávku postoupila žalobkyni, která smlouvou o postoupení prokazuje svou aktivní legitimaci. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni poskytnuté peníze vrátit do 10. 1. 2020 s poplatkem 2 374,60 Kč. 4. Žalobkyně se v žalobě zmínila o schvalovacím procesu, jehož součástí bylo nahlížení do registrů, respektive prověřování bonity žalovaného. Nepředložila však k tomu žádné důkazy. Soud dovozuje, že jí je právní předchůdkyně ani neposkytla. Uzavírá, že nemá k dispozici listiny, které by mohla označit jako důkazy, směřující k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a tudíž neprokázala existenci platně uzavřené úvěrové smlouvy. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých dostatečných a přiměřených informací a úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splatit. Podle ustanovení § 87 odst. 1 tohoto zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Přestože byla Smlouva uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském zákonu provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost úvěrované osoby má stejný dopad (absolutní neplatnost) i na spotřebitelské úvěry uzavřené před datem účinnosti této novely (tj. před datem 7. 5. 2022), jak vyplývá z bohaté judikatury. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná. Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období.“ 5. Žalovaný se přijetím částky 10 000 Kč od právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil. Podle ustanovení § 2991 a 2993 občanského zákoníku, platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Zákon v tomto případě nestanoví datum splatnosti takové pohledávky. Žalovanému byla 13. 8. 2022 odeslaná informace o postoupení pohledávky a výzva k její úhradě. V souladu s výzvou se pohledávka žalobkyně stala splatnou do 22. 8. 2022. Od 23. 8. 2022 je žalovaný v prodlení a uhradí proto žalobkyni zákonný úrok ve výši vyplývající z ustanovení § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. 7. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 80 %. Má proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 60 %, spočívajících v úhradě soudního poplatku ve výši 800 Kč a náhradě nákladů spojených s právním zastoupením v podobě tří úkonů advokáta po 300 Kč, jeho tří režijních paušálů a DPH (celkem 2 252 Kč). Soud postupoval podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu a ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.