16 C 185/2023-20 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky ve výši 3 520 Kč s příslušenstvím z titulu nehrazení služeb třetích stran souvisejících se službami poskytování elektronické komunikace. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. 4. Účastnickou smlouvu ze dne [datum] se žalobkyně s žalovaným dohodli, že žalobkyně bude předem neurčenou dobu poskytovat žalovanému základní a doplňkové služby elektronických komunikací a související služby a žalovaný za ně bude řádně a ve lhůtě uvedené ve vyúčtování žalobkyně platit sjednanou cenu. Za nedílnou součást předmětné dohody byly rovněž označeny Všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, (dále jen„ obchodní podmínky“) a Ceník. V rámci žalobkyní poskytovaných služeb byly i tzv. služby třetích stran dohodou účastníků specifikované jako SMS platby, Audiotex, Premium SMS, dárcovské SMS/MMS, M-platba a O2 služby, a to za cenu určenou Ceníkem či samotným poskytovatelem těchto služeb, jejíž výše včetně lhůty k úhradě měla být uvedena ve vyúčtování žalobkyně. Na základě vyúčtování [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] žalobkyně vyzvala žalovaného vyjma dalšího k úhradě splátky zařízení [příjmení] [příjmení] G9 Play ve výši 110 Kč měsíčně. Na základě vyúčtování [číslo] žalobkyně vyzvala žalovaného vyjma dalšího k úhradě doplatku kupní ceny zařízení [příjmení] [příjmení] G9 Play ve výši 3 300 Kč, přičemž po částečně platbě ve výši 220 Kč žalovaný dluží částku 3 080 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný žalobkyni na vyúčtovanou částku cokoliv uhradil. 5. Po právní stránce soud postupoval podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 1751 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlený odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Soud v projednávané věci dospěl k závěru, že účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací a služeb souvisejících, včetně„ dealerské smlouvy“ o poskytování služeb třetích stran, tedy smlouvu nepojmenovanou. Žalobkyni na základě této smlouvy vznikla povinnost poskytovat žalovanému služby elektronické komunikace a další doplňkové služby včetně služeb třetích stran. Žalovanému naproti tomu vznikla povinnost řádně, včas a za smlouvami stanovených podmínek uhradit žalobkyni za jí poskytnuté plnění sjednanou či v případě služeb třetích stran těmito třetími stranami stanovenou cenu. Z citované právní úpravy a závěru o skutkovém stavu věci vyplývá, že žalovaný svoji povinnost uhradit žalobkyni služby třetích stran v souhrnné výši 3 520 Kč v termínech splatnosti nesplnil, a proto jej k tomu zavázal soud svým rozhodnutím, a to včetně úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 3 520 Kč od 24. 8. 2021 do zaplacení. 7. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.