16 C 315/2022-25 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 9 165 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 7 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu i s příslušenstvím za podmínek sjednaných v uvedené úvěrové smlouvě. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svého dluhu, neboť dosud neuhradila žalobkyni ničeho. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení částky 10 110 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 165 Kč od 22. 12. 2021 do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 9 165 Kč od 22. 12. 2021 do 21. 3. 2022. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: 4. Na základě smlouvy o úvěru ze dne 7. 11. 2021 byla žalované poskytnuta částka 7 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu, poplatek za volitelné služby ve výši 275 Kč a poplatek za poskytnutí finančních prostředků ve výši 1 890 Kč se splatností do 7. 12. 2021. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svého dluhu, neboť dosud neuhradila žalobkyni ničeho. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto: 6. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). 7. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru. Uvedený poplatek je defacto příjmem žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalované a jedná se tedy fakticky o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 2 165 Kč v projednávané věci činí 30,93 % z poskytnuté jistiny ve výši 7 000 Kč při splatnosti 1 měsíc, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 371,14 %. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření předmětné smlouvy o úvěru činila průměrná obvyklá úroková míra 7,99 % ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 371,14 % ročně přesahuje obvyklý úrok více než čtyřicetišestinásobně. Jednotlivá ujednání předmětné smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by žalobkyně finanční prostředky žalované zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z. 8. Poskytnutí finančních prostředků žalované bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o.z. Žalobkyně přitom poskytla žalované částku 7 000 Kč, žalovaná dosud neuhradila ničeho, a tedy se bezdůvodně obohatila o částku 7 000 Kč. Žalobkyně odeslala dne 25. 8. 2022 žalované výzvu k úhradě dluhu, dne 30. 8. 2022 byla výzva žalované doručena, dne 31. 8. 2022 měla žalovaná plnit a od 1. 9. 2022 je v prodlení podle § 1 958 o.z. 9. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšné žalované v částce 339 Kč, ke které soud dospěl tak, že částečný úspěch žalované (4 542,89 Kč, tj. 38,62 %) odečetl od částečného úspěchu žalobkyně (7 220,06 Kč, tj. 61,38 %) při výsledku 22,76 % z částky 1 489 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.