16 C 357/2022-23 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 17 088,94 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě uvedené smlouvy byla žalované poskytnuta částka 18 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně kromě jistiny 18 000 Kč také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 11 408,66 Kč a smluvní úrok z úvěru ve výši 1 020,68 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 2 535,78 Kč se splatností poslední splátky dne 20. 2. 2021. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svého dluhu, neboť do postoupení pohledávky na žalobkyni uhradila na svůj dluh pouze částku 12 960,21 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni, která před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě zbývající dlužné částky, a proto žalobkyně žalobou požaduje po žalované zaplacení jistiny ve výši 10 664,22 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 424,72 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 906,10 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 930,42 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 664,22 Kč od 5. 5. 2022 do zaplacení. 2. Žalobkyně dne 17. 1. 2023 vzala žalobu částečně zpět ohledně zaplacení částky 15 000 Kč, neboť žalovaná dne 13. 1. 2023 uhradila žalobkyni částku 15 000 Kč, soud proto v souladu s ustanovením § 96 o. s. ř. výrokem I. tohoto rozsudku rozhodl o zastavení řízení v rozsahu uvedeného částečného zpětvzetí žaloby. 3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že částku 18 000 Kč od předchůdkyně žalobkyně obdržela, v průběhu trvání smlouvy pak uhradila na svůj dluh celkem částku 32 960,21 Kč a ke zbývající části nároku žalobkyně (tj. po částečném zpětvzetí žaloby) uvedla, že s ním nesouhlasí a navrhla žalobu v této zbývající části zamítnout. 4. Soud věc projednal a po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav věci: 5. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 18 000 Kč, žalovaná se zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně kromě jistiny 18 000 Kč také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 11 408,66 Kč a smluvní úrok z úvěru ve výši 1 020,68 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 2 535,78 Kč se splatností poslední splátky dne 20. 2. 2021. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svého dluhu, přičemž na svůj dluh uhradila celkem částku 27 960,21 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni, která před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě zbývající dlužné částky. Z ničeho nevyplynulo, že by předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím částky 18 000 Kč žalované zkoumala její schopnost vrátit poskytnuté finanční prostředky. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto: 7. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovanou jako spotřebitelem. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18, ve kterém soudní dvůr dospěl k závěru, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti Soudní dvůr EU uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího a že česká vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 8. V projednávané právní věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádným způsobem nezkoumala a neprověřila úvěruschopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, neboť k prokázání této skutečnosti neoznačila ani nepředložila soudu žádný důkaz. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, žalobkyně se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovanou. Žalobkyně tedy poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva je tak neplatná v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu konanému dne 31. 1. 2023 a tím zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o chybějících důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni. 9. V řízení dále bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 18 000 Kč, a že žalovaná dosud uhradila předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni na svůj dluh celkem částku 27 960,21 Kč, tedy uhradila předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni více, než jí předchůdkyně žalobkyně poskytla. Žalobkyni proto nevzniklo ani právo na vrácení poskytnutých finančních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2 991 odst. 2 o.z. 10. Soud s ohledem na shora uvedené žalobu výrokem pod bodem II. tohoto rozsudku zamítl v části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 10 664,22 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 261,24 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 664,22 Kč od 5. 5. 2022 do zaplacení. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšné žalované v částce 620 Kč, ke které soud dospěl tak, že částečný úspěch žalované (11 581,09 Kč, tj. 43,57 % - výrok II. tohoto rozsudku – vše kapitalizováno ke dni vyhlášení rozsudku) odečetl od částečného úspěchu žalobkyně (15 000 Kč, tj. 56,43 % - výrok I. tohoto rozsudku) při výsledku 12,86 % z částky 4 818 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., dále z částky 1 820 Kč dle § 6 odst. 1 a § 7 a.t. za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. (částečné zpětvzetí žaloby) včetně jedné paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 a.t. a 21 % DPH ve výši 698 Kč (počítáno z částky 3 320 Kč). V projednávané věci žalobkyně podala tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a.t., neboť žalobkyně podává obdobné žaloby opakovaně, na ustáleném formulářovém vzoru, ve kterém uvádí obdobná skutková tvrzení lišící se pouze konkrétními údaji o žalované osobě, o uzavřené smlouvě a výši dlužných částek, přičemž tarifní hodnota v projednávané věci nepřevyšuje částku 50 000 Kč.