16 C 61/2023-24 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 524 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 8 000 Kč, přičemž žalovaný se kromě jistiny 8 000 Kč zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 988 Kč se splatností do 21. 6. 2022. Žalovaný dosud neuhradil žalobkyni ničeho. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu: 4. Žalobkyně poskytla dne [datum] žalovanému částku 8 000 Kč, přičemž žalovaný se kromě jistiny 8 000 Kč zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 988 Kč se splatností do 21. 6. 2022. Žalovaný dosud neuhradil žalobkyni ničeho. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce takto: 6. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 o.z. 7. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru. Uvedený poplatek je příjmem žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 2 988 Kč v projednávané věci činí 37,35 % z poskytnuté jistiny ve výši 8 000 Kč při splatnosti 1 měsíc, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 448,20 %. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření předmětné smlouvy o úvěru činila průměrná obvyklá úroková míra 9,1 % ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 448,20 % ročně přesahuje obvyklý úrok více než čtyřiceti devíti násobně. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., přičemž na tom, že se v tomto případě jedná o nepřiměřeně vysoký poplatek, nemění nic ani skutečnost, že v projednávané věci se jedná o krátkodobý mikroúvěr s pevně stanoveným poplatkem za poskytnutí úvěru. 8. Poskytnutí finančních prostředků žalovanému bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o.z. Žalobkyně přitom poskytla žalovanému částku 8 000 Kč, žalovaný dosud neuhradil na svůj dluh ničeho, a tedy se bezdůvodně obohatil o částku 8 000 Kč. Výzva k úhradě dluhu (prostřednictvím žaloby doručené žalovanému soudem) byla žalovanému doručena dne 27. 3. 2023, dne 28. 3. 2023 měl žalovaný plnit a od 29. 3. 2023 je v prodlení podle § 1 958 o.z. 9. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 475 Kč, ke které soud dospěl tak, že odečetl úspěch žalovaného (ve výši 5 245,09 Kč, tj. 39,47%) od úspěchu žalobkyně (ve výši 8 043,78 Kč, tj. 60,53 %) při výsledku 21,06 % z částky 2 252 Kč, která se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.