22 C 111/2022-22 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] byla mezi [právnická osoba] s.r.o., [IČO], (dále jen„ původní věřitel“) a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“), a to v souladu s rámcovou smlouvou o poskytování zápůjček na dálku ze dne [datum], kdy obě předmětné smlouvy stvrdil žalovaný svým vlastnoručním podpisem. Na základě podepsané smluvní dokumentace byla žalovanému poskytnuta dne 6. 11. 2014 půjčka ve výši 5 000 Kč, a to na účet žalovaného, který uvedl v záhlaví smlouvy o půjčce. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli v souvislosti s poskytnutou půjčkou celkovou částku 11 988 Kč, a to ve 12 měsíčních splátkách po 999 Kč počínaje dnem 24. 11. 2014. Žalovaný na předmětný dluh neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2014 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která se nyní domáhá po žalovaném vrácení poskytnuté jistiny ve výši 5 000 Kč, k jejíž úhradě vyzvala žalovaného dne 24. 6. 2022 s lhůtou k úhradě do 15. 7. 2022. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, žalobkyně proto požaduje úrok z prodlení z dlužné částky od 16. 7. 2022 do zaplacení. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný uzavřel s původním věřitelem dne [datum] rámcovou smlouvu o poskytování půjček na dálku, která upravoval jejich vzájemná práva o povinnosti při uzavírání jednotlivých smluv o půjčce. Téhož dne uzavřeli smlouvu o půjčce [číslo] na základě které původní věřitel poskytl žalovanému půjčku ve výši 5 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet] a žalovaná se v souvislosti s touto půjčkou zavázal zaplatit celkové náklady půjčky ve výši 6 988 Kč, celkem měl tedy zaplatit 11 988 Kč, a to ve 12 měsíčních splátkách po 999 Kč. Dle smlouvy činila úroková sazby 203 % a RPSN 552,5%. Částka 5 000 Kč byla na účet žalovaného odeslána dne 6. 11. 2014 a téhož dne byla na jeho účet i připsána, což potvrzuje i potvrzení banky vyžádané soudem. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla původním věřitelem postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2014 žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 9. 1. 2015. Předžalobní upomínka zaslala dne 24. 6. 2022 žalobkyně žalovanému s výzvou k úhradě částky 5 000 Kč do 15. 7. 2022 Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v projednávané věci došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce ze dne [datum] je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o. z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí půjčky. Souhrnný poplatek ve výši 6 988 Kč v projednávané věci činí 139,76 % z poskytnuté jistiny ve výši 5 000 Kč při splatnosti 12 měsíců, ze samotných smluvních ujednání pak vyplývá úroková sazba ve výši 203 % ročně. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření předmětné úvěrové smlouvy činila průměrná obvyklá úroková míra 10,86 % ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 203% ročně přesahuje obvyklý úrok téměř dvacetinásobně. Jednotlivá ujednání předmětné úvěrové smlouvy jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřeně vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z. Poskytnutí finančních prostředků žalované bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o. z. Předchůdkyně žalobkyně přitom poskytla žalovanému částku 5 000 Kč. Žalobkyně v řízení prokázala, že na ni byla platně postoupena předmětná pohledávka vůči žalovanému v souladu s ustanovením § 1 879 o. z. Žalobkyně následně odeslala žalovanému dne 4. 6. 2022 výzvu k úhradě dluhu 15. 7. 2022, od 16. 7. 2022 je v tedy žalovaný v prodlení podle § 1 958 o. z. S ohledem na skutečnost, že se žalobkyně domáhala pouze přiznání nároku na vyplacenou jistinu půjčky ve výši 5 000 Kč představující dle právního názoru soudu bezdůvodné obohacení žalovaného, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1 970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.