22 C 119/2022-26 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 017 Kč, kterou poskytla žalovanému, když žalovaný uzavřel dne 11. 12. 2020 s žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ Smlouva“). K uzavření Smlouvy došlo elektronicky na provozovně obchodníka – zprostředkovatele úvěru. Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše disponibilního úvěrového limitu ve výši 20 000 Kč a při splnění podmínek pak vázaný revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým limitem 150 000 Kč. K prvnímu účelovému čerpání úvěru ve výši 14 388 Kč na základě Smlouvy došlo na účet obchodníka, jeho předmětem byla úhrada kupní ceny zboží. Další čerpání proběhlo odeslání prostředků na účet žalovaného č. [bankovní účet], resp. pomocí vydané a aktivované kreditní karty. Celkem bylo na základě Smlouvy čerpáno 23 418 Kč. Žalovaný uhradil splátky v celkové výši 4 401 Kč. Z důvodu nehrazení dalších splátek ze strany žalovaného žalobkyně dopisem ze dne 1. 9. 2021 odstoupila od Smlouvy, odstoupení bylo žalovanému odesláno dne 3. 9. 2021 na poslední známou adresu. Žalobkyně neuplatňuje žádné nároky vyplívající ze Smlouvy, s výjimkou načerpané a nesplacené jistiny ve výši 19 017 Kč, a to s ohledem na individuální právní zhodnocení uzavřené smlouvy, kdy žalobkyně v současné době považuje uzavřenou smlouvu za právní důvod, který odpadl, a výslovně nevymáhá nic než jistinu a její zákonné příslušenství, tzn. předmětem žaloby je toliko nárok žalobkyně na vrácení bezdůvodného obohacení, odstoupení od smlouvy s výzvou k plnění pak žalobkyně považuje za výzvu k plnění a vrácení poskytnut částky, kdy od data odstoupení od smlouvy žalobkyně rovněž uplatňuje svůj nárok na zákonné úroky z prodlení. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 1. 12. 2021. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyslovili souhlas, přičemž souhlas žalovaného je dovozen dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě nevyjádřil na výzvu soudu. K prokázání svým tvrzení předložila žalobkyně soudu následující listiny: Smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 11. 12. 2020, výpis z účtu [číslo] přehled splátek žalovaného, výpis z účtu žalobkyně, odstoupení od smlouvy o úvěru a výzva k okamžité úhradě dluhu ze dne 1. 9. 2021, poštovní podací arch ze dne 3. 9. 2021. Na základě zjištění učiněných z předložených listin má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému v souhrnu částku 23 418 Kč, a to jednak na úhradu kupní ceny zboží u obchodníka ve výši 14 388 Kč a jednak převodem na účet žalovaného, a to dne 22. 12. 2020 částku 5 612 Kč, dne 17. 3. 2021 částku 1 194 a dne 3. 3. 2021 částku 2 224 Kč (výpis z účtu žalobkyně). Z tvrzení žalobkyně a z výpisu úvěrového účtu pak vyplývá, že žalovaný žalobkyni uhradil 3 splátky po 1 467 Kč, a to dne 12. 1. 2021, 15. 2. 2021 a 4. 3. 2021, celkem tedy 4 401 Kč. Dopisem, který byl žalovanému prokazatelně odeslán dne 3. 9. 2021, žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Poskytnutí finančních prostředků žalované bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o. z. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 23 418 Kč, žalovaný jí uhradil celkovou částku 4 401 Kč, celková výše bezdůvodného obohacení žalovaného na žalobkyni je 19 017 Kč. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 3. 9. 2021 výzvu k okamžité úhradě dluhu, dle domněnky vyplývající z ustanovení § 573 o. z. se třetí pracovní den, tj. 8. 9. 2021, písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, lhůta pro plnění uplynula žalovanému následující den, tedy 9. 9. 2021, a ode dne následujícího, tj. od 10. 8. 2021 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013. Žalobkyně však v žalobě žádala přiznat úrok z prodlení až od 15. 9. 2021, soud jsa vázán jejím návrhem rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I., když žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 017 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.