22 C 138/2022-13 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 540 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, dne [datum] se přihlásil jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, svou povinnost hradit televizní poplatek ve stanovené výši však nesplnil, nezaplatil televizní poplatky za říjen – prosinec 2021 a za březen 2022, celkem dluží 540 Kč s úrokem z prodlení, který žalobkyně uplatňuje v kapitalizované výši 40,7 Kč. Žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k úhradě dlužné částky, avšak ten svou povinnost nesplnil ani v dodatečné lhůtě. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyslovili souhlas, přičemž souhlas žalovaného je dovozen dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když se žalovaný ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil. Z provedených důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu shodný s obsahem žaloby, tedy, že žalovaný se od října 1993 přihlásil jako poplatník televizních poplatků v evidenci [anonymizováno]. Poplatek nehradil pravidelně, nezaplatil za měsíce říjen – prosinec 2021 a březen 2022, celkem za tyto měsíce dluží žalobkyni 540 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu dopisem ze dne 18. 7. 2022. Žalovaný se jako držitel televizního přijímače přihlásil u [anonymizováno] do evidence poplatníků televizních poplatků. Svou povinnost hradit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně, řádně neplnil a vznikl mu dluh za 4 měsíce v celkové výši 540 Kč. Žalobkyně pak splnila svou zákonnou povinnost, když dopisem ze dne 18. 7. 2022 žalovaného vyzvala k uhrazení dluhu a teprve po poskytnutí dodatečné lhůty se svého práva domáhala u soudu (§ 3 odst. 2, § 6, § 8 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v platných zněních). S ohledem na uvedené proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Výše úroků z prodlení je v souladu s § 1970 obč. zák. stanovena prováděcím předpisem tj. nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění, kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku. Žalobkyni byl v souladu s žalobou přiznán kapitalizovaný úrok z prodlení do dne vyhotovení žaloby, tj. k 14. 10. 2022 Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy soud přizná náhradu účelně vynaložených nákladů řízení tomu z účastníků, který měl ve věci plný úspěch. Procesně úspěšná žalobkyně prokázala, že ve lhůtě 7 dnů před podáním žaloby zasílala žalovanému výzvu k plnění. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů na zastoupení žalobkyně advokátem, neboť tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené. V tomto ohledu se plně ztotožňuje se závěry Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12 dovodil, že pokud [anonymizováno] sama spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, aby náklady na zastoupení advokátem v jednotlivých sporech byly účelně vynaložené. Soud proto pohlížel na žalobkyni jako na účastníka nezastoupeného a vedle náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč jí přiznal paušální náhradu hotových výdajů za 1 úkon právní služby, a to návrh ve věci samé podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. po 100 Kč, neboť žalobkyně podala návrh na zahájení řízení na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně i v jiných skutkově a právně obdobných sporech. Ve věci jde o peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Za výzvu k plnění přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů v žalobkyní prokázané výši 64 Kč.