23 C 109/2023-60 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 3. 4. 2023 domáhala na žalované úhrady částky 17 593 Kč s příslušenstvím. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 19. 2. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a které se žalovaná spolu s úrokem ve výši 95,95 % ročně, zavázala vrátit v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 820 Kč, a to od měsíce března roku 2020 vždy do 20. dne příslušného měsíce. Úvěruschopnost žalované byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází (SOLUS, NRKI, insolvenční rejstřík), interního scoringu i jiných zdrojů (např. doklady o příjmech). Žalovaná rovněž neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný a zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaná však žalobkyni na uvedený úvěr ničeho neuhradila. V důsledku prodlení s úhradou splátky úvěru splatné dne 20. 3. 2020, a to po dobu delší jak 65 dní, tak došlo ke dni 24. 5. 2020 k zesplatnění úvěru (ke dni zesplatnění ve výši 12 393,68 Kč), a tím i k povinnosti žalované k úhradě celé jistiny úvěru včetně úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 393,68 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 95,95 % ročně z částky 12 393,68 Kč od 26. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do částky 47 232 Kč, jakož i ke vzniku povinnosti žalované uhradit smluvní pokutu v souhrnné výši 5 000 Kč, stejně tak jako povinnosti žalované nahradit náklady spojené s jejím upomínáním v souhrnné výši 200 Kč. Jakkoliv byla žalovaná žalobkyní k úhradě zesplatněné části úvěru včetně dalších nároků opakovaně vyzývána, do dne vyhlášení rozsudku ničeho neuhradila. 2. Ve svém doplnění žaloby ze dne 11. 5. 2023 žalobkyně upřesnila postup, jakým zkoumala tzv. úvěruschopnost žalované, kdy ohledně této skutečnosti akcentovala zejména informace uvedené samotnou žalovanou a prohlášení žalované o skutečnosti, že právě tyto jí poskytnuté informace byly pravdivé a úplné. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 4. Z provedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí skutková zjištění: 5. Z listiny označené jako„ Předsmluvní formulář“,„ Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru“, z listiny označené jako„ Splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru [číslo]“, z listiny označené jako„ Prohlášení klienta/Informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru“ a z listiny označené jako„ Oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo]“ včetně listiny označené jako„ Dodejka“, soud zjistil, že žalovaná dne 19. 2. 2020 písemně požádala žalobkyni (pod označením této své žádosti [číslo]) o dočasné poskytnutí peněžních prostředků ve výši 10 000 Kč s tím, že tyto žalobkyní poskytnuté peněžní prostředky žalovaná žalobkyni vrátí a za poskytnutí těchto prostředků žalobkyni uhradí částku odpovídající výši 95,95 % ročně z žalovanou žalobkyni dosud nevrácených peněžních prostředků, to vše v rámci pravidelných 48 měsíčních plateb tak, jak je v podrobnostech uvedeno v k návrhu žalované přiloženém rozpisu těchto plateb. Žalovaná rovněž, mimo jiné, prohlásila, že veškeré údaje, které v souvislosti s předmětnou žádostí či návrhem žalobkyni poskytla či poskytne, jsou pravdivé a úplné. Žalobkyně předmětnou žádost a návrh žalované akceptovala, přičemž uvedenou skutečnost žalované oznámila dopisem ze dne 21. 2. 2020. 6. Z listiny označené jako„ Hodnocení klienta“ soud zjistil, že žalobkyně při posuzování schopnosti žalované jí dočasně poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit další sjednané platby vycházela mimo jiné z pravidelného čistého měsíčního příjmu z rodičovského příspěvku žalované ve výši 10 000 Kč, z výdajů žalované ve výši životního minima v částce 3 410 Kč měsíčně, z nákladů na bydlení ve výši 1 000 Kč měsíčně a výdajů spojených se dvěma dětmi, které žily ve společné domácnosti se žalovanou ve výši 3 500 Kč měsíčně. Žalobkyně vyhodnotila, že volné zdroje žalované (po odečtení peněžní rezervy ve výši 1 000 Kč) tvoří částku ve výši 1 090 Kč měsíčně. Žalovaná prohlásila, že výše uvedené údaje poskytla žalobkyni v souvislosti s projednávanou žádostí o poskytnutí peněžních prostředků, že tyto údaje jsou pravdivé a úplné, a že žádné údaje žalobkyni nezatajila. Žalobkyně měla rovněž k dispozici informaci, že peněžní potřeba žalované je ve výši 100 000 Kč. 7. Z listiny označené jako„ Doklad o vyplacení úvěru“ a listiny označené jako„ Rámcová smlouva o poskytování platebních služeb“ soud zjistil, že z bankovního účtu žalobkyně byly ve prospěch bankovního účtu žalované dne 20. 2. 2020 přikázány peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. 8. Z listiny označené jako„ Úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru“ soud zjistil, že žalobkyně ke dni 11. 5. 2018 disponovala oprávněním k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka. 9. Z listiny označené jako„ Výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI)“, (dále jen„ registr NRKI“), soud zjistil, že na základě v tomto registru shromážděných informací o nebankovních úvěrových produktech byla žalovaná hodnocena s negativním příznakem. 10. Z listiny označené jako„ Výpis z registru SOLUS“, (dále jen„ registr SOLUS“), soud zjistil, že žalovaná v tomto registru neměla evidován žádný záznam. 11. Z listiny označené jako„ Souhlas s kopírováním a uchovávání občanského průkazu či jiného průkazu totožnosti“ a z fotografií občanského průkazu soud zjistil, že žalovaná poskytla žalobkyni fotografie svého občanského průkazu s platností do 1. 10. 2029. 12. Z listiny označené jako„ Oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory“ soud zjistil, že výše rodičovského příspěvku žalované činila od 1. 1. 2020 výši 10 000 Kč. 13. Z dalších důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. 14. Na základě výše uvedených dílčích skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná dne 19. 2. 2020 písemně požádala žalobkyni (pod označením této své žádosti [číslo]) o poskytnutí peněžních prostředků ve výši 10 000 Kč s tím, že tyto žalobkyní poskytnuté peněžní prostředky žalovaná žalobkyni vrátí a za poskytnutí těchto prostředků žalobkyni uhradí částku odpovídající výši 95,95 % z žalovanou žalobkyni dosud nevrácených peněžních prostředků ročně, to vše prostřednictvím pravidelných 48 měsíčních plateb tak, jak je v podrobnostech uvedeno v k návrhu žalované přiloženém rozpisu těchto plateb. Žalobkyně posoudila schopnost žalované dostát jí navrhovaným závazkům na základě ověření platnosti občanského průkazu žalované, registrů NRKI a SOLUS, a dále z informací zjištěných od samotné žalované a z prohlášení žalované o pravosti a úplnosti jí v souvislosti s předmětnou žádostí a návrhem žalobkyni poskytnutých informací. Žalobkyně předmětnou žádost a návrh žalované dne 20. 2. 2020 akceptovala. Žalobkyně dne 20. 2. 2020 ve prospěch bankovního účtu žalované přikázala peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Z ničeho však nevyplynulo, že by žalovaná na základě předmětné dohody žalobkyni cokoliv uhradila. 15. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 16. Podle § 570 odst. 1 o. z. platí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo. 17. Podle § 573 o. z. platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 18. Podle § 580 odst. 1 o. z., platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 20. Podle § 1731 o. z. platí, že z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen„ nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. 21. Podle § 1732 odst. 1 platí, že právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata. 22. Podle § 1740 odst. 1 o. z. platí, že osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě